Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 588/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 3. 2006, sp. zn. , byl obviněný J. M. uznán vinným trestný činem neodvedení daně, pojistného na sociální pojištění, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti dle § 147 odst. 1 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v jednání popsaném ve výrokové části rozsudku. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému zároveň uložena povinnost uhradit zdravotní pojišťovně škodu ve výši 55.239,- Kč.

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 10. 2006, sp. zn. , jímž toto odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný následně dovolání, kterým napadl výroky o vině, trestu i náhradě škody. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný s poukazem na výsledky dokazování vyložil a rozvedl důvody, které jej vedly k názoru, že zejména po subjektivní stránce, kdy zákon v jeho případě vyžadoval zavinění ve formě úmyslu, nebylo provedenými důkazy prokázáno, že by se dopustil trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák. Výrok o povinnosti k náhradě škody pak podle dovolatele nemohl obstát rovněž s ohledem na to, že pohledávku zdravotní pojišťovny za jeho firmou nelze ztotožňovat s pojmem škody jako majetkové újmy. To podle dovolatele znamená, že soud zároveň nepřípustně rozhodl adhezním výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. V závěru dovolání proto navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení podle § 265k tr. ř. zrušil a ve smyslu § 265m tr. ř. sám rozhodl, že se dovolatel podle § 226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby, popřípadě aby podle § 265l tr. ř. se závaznými pokyny věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství podáním s datem 24. 5. 2007, když nejprve poukázala na to, že dovolání ze dne 11. 2. 2007 a doručené soudu prvního stupně dne 14. 2. 2007 by při běhu dovolací lhůty podle § 265e odst. 1 tr. ř., tj. ode dne 11. 12. 2006, bylo možno považovat za podané včas toliko za předpokladu, že bylo za podmínek § 60 odst. 4 písm. a) tr. ř. s přihlédnutím k § 60 odst. 3 tr. ř. podáno dne 12. 2. 2007 jako poštovní zásilka. Zda se tak skutečně stalo, nemohla státní zástupkyně zjistit, neboť spisový materiál byl v mezidobí předložen dovolacímu soudu.

V případě, že by dovolání bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě, státní zástupkyně uvedla, že dovolatelovy námitky týkající se otázky viny nelze akceptovat, neboť podle jejího názoru soudy zcela správně dovodily naplnění subjektivní stránky trestného činu podle § 147 odst. 1 tr. zák. s tím, že na zjištěném skutkovém podkladě musel být dovolatel ve smyslu ustanovení § 4 písm. b) tr. zák. srozuměn, že své zákonné povinnosti nebude moci dostát. Dovolateli však podle státní zástupkyně lze přisvědčit v tom, že podobně jako v případě zákonného nároku státu na zaplacení daně, nelze ani při řešení úhrady dlužných plateb na pojistném s úspěchem uvažovat o uplatnění takového nároku v adhezním řízení. Povinnost pojištěnce vyplývající ze zákona (viz a o zdravotním pojištění) je totiž dostatečným právním titulem úhrady dluhu na pojistném, aniž by bylo zapotřebí ji ještě znovu způsobem uvedeným v tr. ř. konstituovat. Podle státní zástupkyně zde lze analogicky poukázat též na judikaturu, např. na R 34/1987 SbRt. Z výše uvedených důvodů pak státní zástupkyně navrhla, aby dovolací soud podle , odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se výroku o náhradě škody, včetně dalších rozhodnutí na tuto zrušenou část obsahově navazujících, a dále aby postupoval podle tr. ř. a poškozenou zdravotní pojišťovnu odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, popř. na řízení před jiným příslušným orgánem. Současně navrhla, aby dovolací soud takto rozhodl za podmínek ustanovení tr. ř. v neveřejném zasedání.

Postavení obviněného J. M. jako osoby oprávněné k podání dovolání plyne z ustanovení § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Podmínky přípustnosti dovolání jsou v daném případě založeny ustanovením § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť dovolání napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Dovolání současně splňuje zákonem předepsané formální a obsahové náležitosti (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř., § 265f odst. 1 tr. ř.).

Nejvyšší soud dále zkoumal, zda dovolání obviněného bylo podáno včas, tj. v zákonné dvouměsíční lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. ř. Z předloženého spisu (viz doručenky založené na č. l. 147) přitom zjistil, že rozhodnutí odvolacího soudu, tj. rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, bylo obviněnému (dovolateli) doručeno dne 11. 12. 2006 a jeho obhájci JUDr. J. R. dne 21. 11. 2006. Protože při běhu lhůty je zde třeba vycházet z toho doručení, které bylo provedeno nejpozději, je zřejmé, že konec dovolací lhůty v posuzovaném případě připadl na pondělí 12. 2. 2007, protože dne 11. 2. 2007 byla neděle (srov. § 265e odst. 2 tr. ř. a ustanovení § 60 tr. ř. o počítání lhůt). Obhájce za obviněného v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř. vypracoval předmětné dovolání opatřené datem 11. 2. 2007 (č. l. 151), které bylo podáno jako poštovní zásilka až dne 13. 2. 2007 (srov. § 60 odst. 4 písm. a/ tr. ř.). Tato skutečnost pak vyplývá z razítka pošty na obálce připojené k dovolání, založené na č. l. 153 předloženého spisu, kdy adresátem byl Obvodní soud pro Prahu 8, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§ 265e odst. 1 tr. ř.). Ten dovolání obdržel dne 14. 2. 2007 (viz č. l. 148 spisu). Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že obviněný nepodal předmětné dovolání včas, nýbrž den po uplynutí zákonné dovolací lhůty. Spis zároveň neobsahuje žádný doklad o tom, že podání bylo učiněno včas v některé z forem předpokládaných v ustanovení § 59 odst. 1 věta druhá tr. ř. Podle § 265e odst. 4 tr. ř. navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne mj. z toho důvodu, že bylo podáno opožděně. V daném případě proto Nejvyšší soud rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného J. M. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí dále přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 1. srpna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler