Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 210/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhá vůči žalované uložení povinnosti nabídky koupě nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví pro obec a katastrální území S., za kupní cenu 300.000,- Kč. Nárok dovozuje z existence předkupního práva sjednaného s původním vlastníkem nemovitostí V. T..

Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. září 2005, č. j. -118, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 2. března 2005, č. j. -99, jímž byla žaloba zcela zamítnuta a bylo rozhodnuto o nákladech řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vycházeje ze stejných skutkových zjištění jako soud prvního stupně dovodil, že nebylo-li předkupní právo sjednáno podle (dále jen „obč. zák.“) jako právo věcné, předpokladem jehož vzniku je zápis do katastru nemovitostí, ale jen jako právo závazkové (obligační), nemůže se žalobce úspěšně domáhat vůči žalované povinnosti vyplývající z předkupního práva.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost podle obsahu [ – dále jen „ “] dovozuje z a důvodnost dovolání opírá o písm b) , tedy vytýká, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Pochybení shledává ve výkladu obč. zák. V důsledku nedostatku právní úpravy soudy obou stupňů chybně dovodily, že toto ustanovení neumožňuje poskytnout soudní ochranu obligačnímu předkupnímu právu sjednanému mimo rámec dříve uzavřené kupní smlouvy. Na podporu opačného právního názoru uvádí, že citované ustanovení se nepochybně vztahuje i na zákonné předkupní právo spoluvlastníků podle § l40 obč. zák.; proto není srozuměn s tím, že obč. zák. lze aplikovat jen na případy předkupního práva věcněprávního. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhla odmítnout dovolání jako nepřípustné.

Podle článku II bodu 3. , obsahujícího přechodná ustanovení k novele provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných před 1. 4. 2005 (článek II bod 2. ), bylo i v řízení o dovolání postupováno podle ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále opět jen „ “).

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné jen podle ustanovení   a c) O případ uvedený pod písmenem b) se nejedná, neboť napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek, který ve věci soud prvního stupně vydal. Zbývá tedy přípustnost dovolání podle o. s. ř, podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Již v rozsudku ze dne 25. srpna 2003, sp. zn. , uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, publikovaném nakladatelstvím C. H. BECK, č. 27/2004, pod číslem C 2223, Nejvyšší soud uzavřel, že „při nedostatku výslovné právní úpravy zákonného předkupního práva spoluvlastníků v části druhé , pojednávající o věcných právech, vychází se ve smyslu obč. zák. z analogické aplikace obecné právní úpravy předkupního práva, obsažené v části osmé , upravující právo závazkové, s tím, že ta ustanovení, jež se týkají pouze smluvního předkupního práva, nelze použít.“ V rozsudku ze dne 13. prosince 2005, sp. zn. , se pak dovolací soud ztotožnil se závěrem, jenž vyjádřil Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 19. října 1999, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, 16/1999, pod č. 144/1999, podle něhož „i kdyby existovalo předkupní právo pro určitý případ zcizení a zavázaná osoba takto smluvně převzatou povinnost nerespektovala, tj. zcizila by věc třetí osobě způsobem, pro který bylo předkupní právo sjednáno – předkupní právo závazkové povahy zaniklo, neboť vůči třetí osobě nepůsobí. Osoba oprávněná z předkupního práva by mohla vůči zavázané osobě uplatňovat nárok na náhradu škody za podmínek ustanovení obč. zák. Vzhledem k pouhé závazkové (osobní) povaze předkupního práva se však oprávněná osoba nemůže na nabyvateli zcizené věci s úspěchem domáhat toho, aby jí koupenou věc nabídl ke koupi (srov. obecně uznávanou literaturu, např. Komentář k , Jehlička/Švestka a kolektiv, 5. vydání, 1999, str. 648; dále Právní rozhledy 5/1994, str. 165, Jehlička, Švestka - Nad předkupním právem).“

Lze tedy uzavřít, že dovolatelem nastíněné otázky, s přihlédnutím ke shora citované rozhodovací praxi soudu dovolacího a Ústavního soudu, nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle , neboť odvolací soud se od této judikatury neodchýlil a dovolacímu přezkumu nastolenou otázku vyřešil v souladu s hmotným právem.

Jelikož žalobce jiné námitky v dovolání nevznesl a vzhledem k vázanosti dovolacími důvody vyplývající z věty prvé se dovolací soud nemohl zabývat přípustností dovolání z pohledu zásadního právního významu dalších otázek, na jejichž řešení je rozhodnutí odvolacího soudu postaveno.

Je tedy zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti kterému  není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Proto dovolacímu soudu nezbylo, než je podle věty prvé a odmítnout.

Podle věty prvé, , a je žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [ , ve do 31. 8. 2006], stanovená podle , odst. e), , a ve znění do 31. 8. 2006 (srovnej čl. II. ) částkou 1.550,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle a 3 ve do 31. 8. 2006 (srovnej čl. II ) ve výši 75,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí

V Brně dne 27. července 2007

JUDr. Blanka   Moudrá

předsedkyně senátu