Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2578/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 1. 2007, č. j. , 495, 496, 497/2006-164, vyslovil, že soudce JUDr. M. H. není vyloučen z projednání a rozhodnutí v této věci, odmítl odvolání žalobce proti usnesení ze dne 30. 3. 2006, č. j. -107, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 odmítl žalobu podle , potvrdil usnesení ze dne 30. 3. 2006, č. j. -108, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 odňal žalobci osvobození od soudních poplatků přiznané usnesením téhož soudu ze dne 12. 5. 2005, č. j. -53, odmítl odvolání žalobce proti usnesení ze dne 13. 6. 2006, č. j. -120, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 vyzval žalobce k doplnění náležitostí odvolání, a potvrdil usnesení ze dne 13. 6. 2006, č.j. -121, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 uložil žalobci pořádkovou pokutu ve výši 40.000,- Kč.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce vlastnoručně psané dovolání, v němž žádá o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání, které bylo proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí (kromě výroku o námitce podjatosti soudce JUDr. M. H.), proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolatel sice v projednávané věci není zastoupen advokátem, ani netvrdí, že by měl právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro zastavení dovolacího řízení ( ).

Žalobce napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odejmutí osvobození od soudních poplatků a usnesení soudu prvního stupně o uložení pořádkové pokuty, dále odmítnuto odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby a proti usnesení soudu prvního stupně, jímž byl žalobce poučen o nutnosti doplnit odvolání potřebnými náležitostmi. Přípustnost dovolání podle ustanovení , které je základním ustanovením o přípustnosti dovolání, není dána, a to již z toho důvodu, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem „věc sama“ je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy za věc samu (v teorii se uvádí také věc hlavní) pokládán nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto - (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. l2. 1997, sp. zn. , publikované pod č. 61 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998). Rozhodnutí o odejmutí osvobození od soudních poplatků a o uložení pořádkové pokuty (stejně jako potvrzující usnesení odvolacího soudu) a o odmítnutí odvolání, jsou proto rozhodnutími týkajícími se pouze průběhu řízení (jsou rozhodnutími procesního charakteru), která věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a nejsou tedy rozhodnutími o věci samé.

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení , a , protože napadeným usnesením nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních a , a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení , neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení odmítnuta žaloba, popřípadě jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li odvolací soud odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podle ustanovení a pro neodstranění vad odvolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 25, C 1939).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto jeho dovolání v uvedeném rozsahu podle ustanovení , věty první, a odmítl.

Napadá-li žalobce dovoláním usnesení i ve výroku, jímž Městský soud v Praze jako nadřízený soud rozhodoval k námitce podjatosti o vyloučení soudce obvodního soudu, nelze přehlédnout, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí soudu odvolacího ( ).

Pojem „nadřízený soud“, je-li použit k určení věcné příslušnosti soudu (podle ustanovení o tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud), vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních, a s pojmem „odvolací soud“ jej tudíž zaměňovat nelze (srov. též stanovisko pléna Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 48 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1996). Rozhoduje-li tedy krajský (v Praze městský) soud o vyloučení soudců okresního (obvodního) soudu, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu; vydání takového rozhodnutí ostatně žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo možno napadnout odvoláním, nepředchází. Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí ani neupravuje.

Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 14, ročník 1997, pod pořadovým číslem 112); Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze v tomto rozsahu zastavil (, ).

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , a , věty první, odst. 3 , neboť žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. července 2007

JUDr. Petr  Vojtek, v. r.

předseda senátu