Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 592/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce JUDr. T. N., zastoupeného JUDr. H. L., advokátkou, proti žalovanému A. Š., zastoupenému JUDr. J. M., advokátem, o zaplacení částky 1,990.000,- Kč s  příslušenstvím ze směnky, vedené u  Městského soudu v  Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2005, č.j. -80, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. listopadu 2005, č.j. -80, potvrdil rozsudek ze dne 12. února 2004, č.j. -39, jímž Městský soud v Praze ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 7. června 2002, č.j. -6, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 1,990.000,- Kč s 6% úrokem od 1. ledna 2000 do zaplacení, odměnu ve výši 6.633,- Kč a náklady řízení 141.220,- Kč.

Odkazuje na ustanovení čl. I   a a a na soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav, odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož se žalovanému prostřednictvím včas uplatněných a odůvodněných námitek správnost platebního rozkazu zpochybnit nepodařilo. K výhradě nepředložení směnky zdůraznil, že úspěšnému uplatnění práva na zaplacení směnky vůči přímému dlužníkovi nebrání ani prokázané nepředložení směnky k placení. Stejně tak neshledal opodstatněnou žalovaným vznesenou námitku promlčení.  Námitku pozměnění směnky pak neshledal dostatečně určitou, konkrétní a srozumitelnou, když žalovaný neuvedl, v čem konkrétně pozměnění spočívalo, ani netvrdil, že směnka byla původně vystavena bez údaje remitenta. Rovněž k výtkám, podle nichž směnka „sloužila k zaplacení ceny akcií v souvislosti se smlouvami o převodu cenných papírů, které žalovaný podepsal“, odvolací soud uzavřel, že ve vztahu „k danému platebnímu rozkazu“ nejde o dostatečně konkrétní a srozumitelnou námitku, nehledě na to, že sám žalovaný tvrdil (a plyne to i z provedeného dokazování), že cenu „kupovaných akcií“ platil směnkou. Konečně „pro úplnost“ doplnil, že vadu námitek, spočívající v jejich nekonkrétnosti a neurčitosti, nelze po uplynutí „zákona lhůty“ zhojit, ani nelze přihlédnout k námitkám později v průběhu řízení vzneseným.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, maje za to, „že jsou dány důvody dovolání podle “ (dále jen „“). V dovolání žalovaný vypočítává společnosti, u nichž žalobce vykonával funkci člena statutárního orgánu a které jsou majetkově propojeny a tvrdí, že převod akcií byl simulovaný, za akcie nic neplatil a žádné peníze nedostal. Dále popisuje skutkové okolnosti předcházející vystavení směnky a poukazuje na nedostatek svobody vůle při jejím podpisu. Odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl jím navrhované důkazy, neúplně zjistil skutkový stav a provedené důkazy nesprávně hodnotil. Přitom dospívá ke vlastním skutkovým zjištěním, z nichž odvozuje závěr, podle něhož „byla emise směnky neplatná“, pročež nemá povinnost na směnku platit.

Jelikož v důsledku neúplně zjištěného skutkového stavu dospěly soudy obou stupňů k nesprávnému právnímu závěru co do aplikace , dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.

Žalobce poukazuje na to, že v dovolání není uvedeno, proč má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam a jaké vady řízení a nesprávné právní posouzení věci dovolatel odvolacímu soudu vytýká. Vyslovuje přesvědčení, podle něhož není důvod pro to, aby Nejvyšší soud dovolání připustil a projednal je.

Dovolání není přípustné.

Přípustnost dovolání proti výroku rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, upravuje ustanovení a c)

O případ podle ustanovení nejde (rozsudek soudu prvního stupně byl prvním rozsudkem ve věci) a oproti očekávání dovolatele není dovolání přípustné ani podle ustanovení

Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Nejvyšší soud, ani po zvážení všech kritérií, jejichž prostřednictvím lze usuzovat na zásadní významnost rozhodnutí, napadené rozhodnutí z pohledu dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení ( věta první ) zásadně právně významným neshledává.

Již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého na to, zda má napadené rozhodnutí ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení , s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení , nebo podle ustanovení , nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (k tomu srov. shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130). Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení po právní stránce zásadní význam, může Nejvyšší soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Takto formulované omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v dáno tím, že zákon možnost jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle a b) , popř. podle obdobného užití těchto ustanovení ( a ). Vyloučení úvahy o přípustnosti dovolání podle na základě argumentů spojovaných s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dána povahou tohoto dovolacího důvodu. Je zjevné, že konkrétní vada řízení (v níž nejde o spor o právo) nemá judikatorní přesah a o rozpor s hmotným právem tu nejde.

Pro posouzení přípustnosti dovolání podle ustanovení tak jsou právně nevýznamné výhrady, jejichž prostřednictvím dovolatel namítá, že soudy nižších stupňů neprovedly jím navrhované dokazování, provedené důkazy nesprávně vyhodnotily a neúplně (nesprávně) zjistily skutkový stav věci. Výše uvedená (dovolatelem tvrzená) pochybení soudů nižších stupňů jsou totiž podřaditelná dovolacím důvodům podle ustanovení a odst. 3 , jejichž prostřednictvím ale přípustnost dovolání podle ustanovení založit nelze.

Námitky založené na argumentu ohledně nesvobody podpisu směnky Nejvyšší soud  z pohledu řešení otázky přípustnosti dovolání podle ustanovení shledává právně nevýznamnými již proto, že nebyly obsaženy ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu. Totéž platí o tvrzení dovolatele, podle něhož neměl časový prostor (vzhledem k třídenní lhůtě k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu) kontaktovat svého právního zástupce a jeho prostřednictvím odpovídajícím způsobem zdůvodnit námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu, které je ostatně pro posouzení otázky přípustnosti dovolání irelevantní.

V situaci, kdy dovolatel na nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem usuzuje z hlediska v dovoláním tvrzených vad řízení a neúplně zjištěného skutkového stavu věci, není dovolání přípustné ani podle ustanovení Nejvyšší soud je proto podle ustanovení a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobce sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle ve znění účinném do 31. srpna 2006 (dále jen „vyhláška“), která podle ustanovení , , a vyhlášky činí 7.500,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ve znění účinném k témuž datu.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 26. července 2007

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu