Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3098/2006

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z  10. 7. 2006, č.j. -7, jímž okresní soud řízení podle ustanovení § 39 odst. 2 exekučního řádu zastavil. Odvolací soud dospěl k závěru, že podmínky pro zastavení řízení jsou splněny, jelikož (ani dodatečně na výzvu /č.l. 7/) nebyla odstraněna vada návrhu na nařízení exekuce, spočívající v tom, že jejím provedením měl být pověřen právě soudní exekutor, jenž v předmětné věci zároveň vystupuje jako osoba oprávněná (a jemuž byla vymáhaná částka přiznána jako soudnímu exekutorovi v exekuci vedené u téhož okresního soudu pod sp. zn. E oprávněným E. P., spol. s r.o., proti povinnému, v níž byl k zaplacení nákladů exekuce zavázán povinný). Nezpůsobilost exekutora k tomu, aby byl pověřen provedením exekuce, odvolací soud spatřuje v jeho vyloučenosti pro podjatost s ohledem na jeho vztah k věci.

V dovolání oprávněný namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení spatřuje v závěru

o podjatosti soudního exekutora, byla-li k pověření provedením exekuce navržena táž osoba, která ve stejném řízení vystupuje jakožto oprávněný, a z toho vyvozeným závěrem, že byl-li k provedení exekuce navržen soudní exekutor k tomu nezpůsobilý, jde o vadu návrhu, pro kterou – protože nebyla odstraněna ani po výzvě soudu – nutno řízení zastavit.

Dovolání (přípustné podle ) není důvodné.

Závěr odvolacího soudu, na nějž soud dovolací v plném rozsahu odkazuje, zastává jak literatura (srov. zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/, Komentář, C.H.Beck., Praha 2007, str. 62, odstavec 5. – 7.), tak judikatura (srov. stanovisko Nejvyššího soudu k výkladu exekučního řádu, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/2006, pod poř. č. 31, bod XIV. in fine, str. 219/341, jehož závěr lze užít obdobně). Zde je na místě zdůraznit, že považuje-li judikatura navrženého soudního exekutora za nezpůsobilého k provedení exekuce již proto, že ten současně vystupuje (nepřípustně) jako zmocněnec oprávněného, pak tím spíše musí platit, že k pochybnostem o jeho nepodjatosti, a tedy k závěru o vyloučenosti, a tudíž nezpůsobilosti k provedení exekuce, vede totožnost navrženého soudního exekutora s osobou oprávněnou. Námitka obsažená v posledním odstavci bodu II. dovolání, jíž je vytýkána nesprávnost závěru o zastavení exekuce, se nevztahuje k napadenému usnesení, nýbrž k usnesení z 3. 3. 2006, č.j. E-33, je tedy pro posouzení důvodnosti předmětného dovolání právně nevýznamná.

Důvodná není ani námitka nadbytečnosti zkoumání podjatosti exekutora, odůvodněná tím, že „exekutor sám poměr k věci nespatřuje a povinný podjatost nenamítá“. Ve výše uvedeném stanovisku Nejvyšší soud vysvětlil, že navržení exekutora nezpůsobilého k pověření provedením exekuce „otvírá soudu prostor pro postup podle § 39 odst. 1, 2 exekučního řádu, tj. pro výzvu oprávněnému, aby opravil (doplnil) návrh na nařízení exekuce tak, aby obsahoval označení exekutora k provedení exekuce způsobilého s tím, že buď bude tato vada návrhu odstraněna nebo bude exekuční řízení zastaveno.“

S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se oprávněnému prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy, aniž nařídil jednání ( věta první ), dovolání jako nedůvodné podle věty před středníkem zamítl.

Dovolatel procesně úspěšný nebyl, ve smyslu ustanovení , a by tedy měl povinnému nahradit náklady dovolacího řízení; protože u něj žádné prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) zjištěny nebyly, platí, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. července 2007

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu