Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2426/2006

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud změnil usnesení z 25. 10. 2002, č.j. -5 (kterým okresní soud nařídil podle platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2002, č.j. -8, exekuci, jejímž provedením pověřil označeného exekutora), tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu („R 52/98-XXVI“) dospěl k závěru, že povinný jakožto správce konkursní podstaty není v souzené exekuční věci pasivně legitimován. Jelikož vlastníkem majetku patřícího do konkursní podstaty je i za trvání konkursu úpadce a pouze z jeho majetku (nikoli z majetku správce konkursní podstaty) lze pohledávku za podstatou uspokojit, je v exekučním řízení pasivně legitimován úpadce M., s. p. „v l.“.

V dovolání oprávněný namítá nesprávné právní posouzení věci ( ), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že v exekučním řízení není pasivně legitimován správce konkursní podstaty, nýbrž úpadce. Oprávněný dovozuje, že věcnou legitimací se mohl zabývat pouze nalézací soud, zatímco soudu exekučnímu přísluší již jen zkoumat, zda je zde vykonatelné rozhodnutí ukládající povinnost k plnění a zda návrh na nařízení exekuce je ve formální a obsahové shodě s vykonatelným titulem. Dále pak připomíná, že i odvolacím soudem citované stanovisko R 52/98-XXVI zdůrazňuje, že náklady soudního (nalézacího) řízení, vzniklé (v průběhu konkursu) ve sporu, který pokračoval z podnětu správce konkursní podstaty, jsou náklady za podstatou, které správce uspokojuje kdykoliv v průběhu konkursního řízení.

Povinný navrhl zamítnutí dovolání.

Dovolání – přípustné podle a odst. 2 ve spojení s a , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů – není důvodné.

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle , věty první, , prohlášením konkursu přechází oprávnění nakládat s majetkem podstaty na správce.

Podle , po prohlášení konkursu nelze provést výkon rozhodnutí (exekuci) postihující majetek patřící do podstaty

a k tomuto majetku nelze ani nabýt právo na oddělené uspokojení (§ 28).

V otázce, jejíž řešení je předmětem dovolacího přezkumu, tedy kdo je pasivně  legitimován v exekučním řízení pro vymožení pohledávky přiznané exekučním titulem vůči správci konkursní podstaty, byla soudní praxe usměrněna usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 2003, sp. zn. , uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2005 pod č. 2. V něm soud dovodil, že pasivně legitimovaným je v tomto případě úpadce, neboť i pohledávka za podstatou může být uspokojena jedině z majetku konkursní podstaty (jehož vlastníkem zůstává i po prohlášení konkursu úpadce), nikoli z majetku správce (srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2005 pod poř. č. 147). Ostatně i ve stanovisku ze 17. 6. 1998, Cpjn 19/98 publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 1998, pod poř. č. 52, Nejvyšší soud výslovně zdůraznil, že účastníky exekučního řízení jsou jak v případech, kdy toto řízení bylo zahájeno před prohlášením konkursu, tak v případech po jeho prohlášení oprávněný a úpadce, nikoliv správce konkursní podstaty (druhý odstavec na str. 194/370).

Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy správné, Nejvyšší soud proto dovolání  podle , část věty před středníkem, zamítl.

Oprávněný s dovoláním úspěšný nebyl, povinnému, jenž by jinak měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení , a , věty první, výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. července 2007

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu