Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 70/2007

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud (mimo jiné) potvrdil usnesení ze

6. 1. 2005, č.j. -215, jímž okresní soud (kromě toho, že výkon rozhodnutí částečně zastavil, a to pro částku 3.000,- Kč, představující výživné po 500,- Kč měsíčně poukázané povinným a převzaté matkou nezletilého oprávněného v šesti případech v období od 9. 7. do 17. 12. 1998) zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí pro částku 1.117,- Kč jakožto dlužné výživné za období od 17. 2. 1993 do 14. 6. 1998, dále pro částku „převyšující 3.000,- Kč, tedy pro částku 75.000,- Kč“, představující dlužné výživné za období od 15. 6. 1998 do 31. 10. 2003 a pro běžné výživné od 1. 11. 2003 nadále. Odvolací soud – poté, co „se zcela ztotožnil se skutkovým i právním závěrem soudu prvního stupně“ – s poukazem na ustanovení uzavřel, že povinný neprokázal převzetí výživného matkou nezletilého oprávněného v částce 1.117,- Kč za období od 17. 2. 1993 do 14. 6. 1998, v částce 75.000,- Kč za období od 15. 6. 1998 do 31. 10. 2003, ani převzetí běžného výživného za období od 1. 11. 2003 nadále. Poněvadž povinný neprokázal, že by matka oprávněného fakticky převzala výživné, jež jí poukazoval prostřednictvím pošty (okresní soud, na nějž odvolací soud odkázal, výslovně v odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, že povinný sám uvedl, že „v případě těchto částek se mu zaslané výživné vrátilo nevyzvednuté zpět“) a protože „den poukazu dluhu platí za den splnění jen tam, kde došlo k přijetí peněžní částky“, dospěl odvolací soud k závěru, že k zániku práva splněním ve smyslu ustanovení nedošlo. Tento závěr krajský soud dovodil jak pro období účinnosti ve znění do 31. 12. 2002, tak pro období následující.

V dovolání – aniž se zabývá otázkou zásadního právního významu napadeného rozhodnutí a přípustností dovolání vůbec – povinný namítá, že soudy obou stupňů

„si nepřesně vykládají (uplatňuje tak, posuzováno podle obsahu dovolání, dovolací důvod podle ) ustanovení obč. zákoníku platného do 31. 12. 2002, tj. že úhrada výživného na jeho nezletilého syna byla splněna podáním peněz provozovateli poštovních služeb, i když byly matkou oprávněného, jak se domnívá, úmyslně nepřevzaty a byly mu vráceny“. Dovolatel „proto žádá, aby Nejvyšší soud toto napravil a zastavil výkon rozhodnutí podle “ (v závěru dovolání pak navrhuje zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci k novému projednání).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesl, a k závěru o splnění této podmínky nelze dospět ani hodnocením námitek v dovolání obsažených. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Nejvyšší soud (ČSR) již ve svém rozsudku z 29. 10. 1982, sp. zn. (uveřejněném v tzv. Sborníku IV. na str. 486), dovodil, že předpokladem toho, aby peněžitý dluh plněný prostřednictvím pošty byl ve smyslu v tehdy účinném znění (odpovídajícím ustanovení téhož předpisu ve znění účinném do 31. 12. 2002) splněn okamžikem, kdy částka byla poukázána (nebylo-li dohodnuto jinak),  je skutečnost, že věřitel poukázanou částku převzal (že mu byla doručena). Na použitelnosti uvedeného judikátu nemění nic ani novelizace ustanovením článku III. , v důsledku níž druhý odstavec obč. zák. od 1. 1. 2003 (a také tohoto období se napadené rozhodnutí týká) nabyl znění, že plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím peněžního u nebo provozovatele poštovních služeb, je dluh splněn připsáním částky na účet věřitele vedený u peněžního u nebo vyplacením částky věřiteli v hotovosti, není-li dohodnuto jinak. Z uvedeného plyne, že právní závěr odvolacího soudu, podle nějž k zániku práva (splněním) nedošlo a nejsou tedy dány podmínky pro zastavení exekuce podle ,  je v souladu s ustálenou judikaturou.

Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je podle věty první a odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněnému náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by jinak měl právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení , a výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. července 2007

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu