Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 494/2006

U S N E S E N Í

I.   Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. února 2005, č. j. – 64, kterým tento soud zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 28. června 2004, č. j. Sm 104/2004 – 17 a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok I.) a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí zejména uvedl, že ze směnky, která může mít výlučně podobu cenného papíru na řad nebo na jméno, musí být vždy patrný majitel. V souladu s tím proto ve znění (dále jen „ “) označuje mimo jiné za náležitost směnky jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno. Jméno remitenta je součástí směnečného prohlášení. Dle nelze považovat za platnou směnku u, na které chybí některá náležitost dle , tedy i jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno. Podle , nebyla-li směnka, která byla při vydání neúplná, vyplněna tak, jak bylo ujednáno, nemůže se namítat jejímu majiteli, že tato ujednání  nebyla dodržena, ledaže nabyl směnku ve zlé víře anebo se při nabývání směnky provinil hrubou nedbalostí. Uvedené ustanovení – pokračoval odvolací soud – je výjimkou z , založené na tom, že postrádající některé náležitosti může být zárodkem směnky za předpokladu, vykazuje-li znaky blankosměnky. Není-li tomu tak, nemůže mít taková směnečnou relevanci. Jedním z předpokladů, aby mohla být nevykazující směnečné náležitosti považována za blankosměnku (a takto tedy v případě vlastní směnky výstavcem podepsána) je, že osoba, která u podepsala udělila jejímu prvnímu nabyvateli oprávnění k doplnění jejího obsahu. Udělení takového oprávnění nemusí být vyjádřeno v písemné formě, nicméně musí jím být účastníky směnečného vztahu postaveno najisto kdo, kdy a jakým způsobem obsah blankosměnky doplní, a to již v okamžiku emise blankosměnky.

Odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně, který uzavřel, že mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o vyplnění blankosměnky a s odkazem na shledal směnky neplatnými pro absenci podstatných náležitostí směnky vlastní (označení remitenta) při jejich podpisu žalovaným.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. Byť dovolatel výslovně neodkazuje na žádný z dovolacích důvodů, je z obsahu dovolání zřejmé, že má za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dále  zpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem.

Konkrétně dovolatel namítá, že odvolací soud nepřihlédl k  žádosti jeho právního zástupce JUDr. V. ze dne 11. října 2005, doručené odvolacímu soudu dne 12. října 2005,    o odročení jednání nařízeného na 19. října 2005 v 10,00 hodin, na jiný den, ale nařídil jednání na pozdější hodinu téhož dne, a to na 13,00 hodin. Důvodem omluvy právního zástupce žalobce byla skutečnost, že stanovený den se účastní hlavního líčení u Okresního soudu Praha – východ v trestní věci, kde hájí dva klienty a tito trvají na jeho osobní přítomnosti.  Jednání tak proběhlo bez účasti právního zástupce žalobce, v čemž dovolatel spatřuje zkrácení svých možností řádně obhájit své požadavky vůči žalovanému.

Dovolatel dále – odkazuje na – argumentuje tím, že zlá víra ani hrubá nedbalost nebyla žalobci ze strany žalovaného prokázána a dokázána, z čehož dovozuje, že soudy obou stupňů měly shledat námitku žalovaného týkající se nedostatku směnky za neopodstatněnou.

Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze     i rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil posledně jmenovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání snáší argumenty na podporu závěru, že napadené rozhodnutí je správné a navrhuje dovolání zamítnout s tím, že má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení (dále jen „ “) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení

Podle ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen.

Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce ( ), lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo ustanovení nelze při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnout (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura    č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).

Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení ( věta první ) zásadně právně významným neshledává.

Z pohledu závěrů shora uvedených ponechal Nejvyšší soud při úvaze o přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení stranou ty dovolací argumenty, jež dovolatel pojí s existencí dovolacího důvodu dle

V rovině dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. b) pak dovolatel žádnou otázku zásadního právního významu nepředkládá.

Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně), založil svůj závěr o neplatnosti směnek na tom, že mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o vyplnění blankosměnek a posuzované směnky tudíž nebyly blankosměnkami, ale listinami, které nebyly platnými směnkami pro nedostatek podstatných náležitostí, zejména označení remitenta.

Dovolatel závěr odvolacího soudu o neexistenci dohody o vyplňovacím právu nenapadá (tvrdí pouze, že mu v řízení nebyla prokázána „zlá víra ani hrubá nedbalost“; na takovém závěru však, jak patrno z odůvodnění jeho rozhodnutí, odvolací soud svůj rozsudek nezaložil). Uvedená námitka odvolatele tudíž přípustnost dovolání podle ustanovení založit nemůže. Protože Nejvyšší soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení a je, aniž nařizoval jednání ( věta první ), odmítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení věty první, a tak, jak se uvádí ve výroku a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení podle ustanovení , , a , paušální náhradu nákladů řízení podle ve výši 75,- Kč a náhradu 19 % daně z přidané hodnoty.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 24. července 2007

JUDr. Ivana  Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu