Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2751/2006

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Chomutově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 28. 4. 2004, č. j. -95, přivolil k výpovědi z nájmu žalovaného k bytu č. 1, o velikosti 2+1, v přízemí domu č. p. 1644 v Ch. v ulici Zborovská (dále „předmětný byt“ nebo „byt“), určil, že tříměsíční výpovědní lhůta počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, a uložil žalovanému byt vyklidit do 15 dnů od zajištění přístřeší; dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že uplatněný výpovědní důvod podle v tehdy platném znění, tj. ve znění před novelou             č. (dále jen „obč. zák.“) je naplněn, neboť žalovaný předmětný byt ke dni doručení výpovědi z nájmu (za den doručení výpovědi považoval den 16. 4. 1999) převážně neužíval, aniž by k tomu měl vážný důvod (zdržoval se u své přítelkyně).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem (soud odvolací) rozsudkem ze dne 10. 2. 2006, č. j. -136, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud – poté, co dokazování doplnil dalšími listinnými důkazy zejména ve vztahu k doručení výpovědi z nájmu žalovanému – shodně se soudem prvního stupně dovodil existenci výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. h) obč. zák.; za den doručení výpovědi z nájmu, k němuž posuzoval existenci žalobcem užitého výpovědního důvodu, rovněž považoval den     16. 4. 1999. Proto podle odvolacího soudu „období roku 2000 a následující, včetně okolností, pro které žalovaný předmětný byt neužíval, resp. kdy opětovně začal byt trvale užívat, jsou pro posouzení uplatněného nároku nerozhodné a nelze k nim přihlížet“. Přisvědčil soudu prvního stupně i v závěru, že žalovaný bez vážného důvodu předmětný byt užívá jen občas a uvedl, že jeho závěr je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání; dovolací důvody podřadil ustanovení a písm. b) Naplnění prvního z uplatněných dovolacích důvodů (vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) spatřuje v tom, že nebyl řádně předvolán k prvnímu jednání odvolacího soudu (předvolání bylo zasláno „na smyšlené jméno“, nikoliv na jméno žalovaného) a že další již řádné předvolání mu bylo doručeno po jednání, ačkoliv si ho vyzvedl v zákonné třídenní lhůtě; dovozuje, že mu tím byla znemožněna účast na jednání u odvolacího soudu, čímž byla porušena jeho práva na řádný proces (d), a že neměl  možnost vyjadřovat se k přednesům žalobce. Má dále zato, že nebylo prokázáno, že mu byla výpověď z nájmu doručena dne 16. 4. 1999, neboť ze sdělení pošty, že „zásilku převzal adresát“, nelze dovozovat, že „zásilku převzal osobně žalovaný“; mohl ji převzít kdokoliv a zásilka byla podle zákona adresátovi doručena, ačkoliv se k němu nemusela dostat. Odvolací soud přehlédl, že součástí žaloby v této věci byla rovněž výpověď z nájmu, z čehož žalovaný dovozuje, že „v případě opakovaných výpovědí platí výpověď daná později“. Namítá rovněž, že výpovědní důvod podle obč. zák. není dán, neboť měl vážný důvod, proč se občas v předmětném bytě nezdržoval, který spočíval v tom, že se staral o vážně nemocnou matku, což prokázal lékařskou zprávou. Vytýká odvolacímu soudu, že přehlédl to, že je Rom a že v romské komunitě je sociální cítění mezi nejbližšími příbuznými a povinnost starat se o nemocné rodiče obzvlášť silná. Uvádí, že skutečným důvodem, proč mu byla dána výpověď z nájmu, je to, že je Rom; přestože se vždy choval slušně a řádně platil nájemné, zakazoval mu žalobce návštěvy nejbližších příbuzných v bytě, demontoval mu zvonky a když byl byt vyplaven, odmítl jej žalobce dát do stavu způsobilého k užívání. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), řádně zastoupeným advokátem    ( a 4 ), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c) Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným  rozsudkem odvolacího soudu, je jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových  zjištění ( ). Jelikož ve smyslu ustanovení je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.

V projednávané věci – jak je patrno z obsahu dovolání – je výtka nesprávnosti právního posouzení věci založena na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění. Dovolatel tu však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle nebo b)  – přípustné ( ). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Jestliže tedy v souzené  věci dovolatel zpochybňuje závěr odvolacího soudu o naplnění výpovědního důvodu podle obč. zák. námitkou, že měl vážný důvod pro neužívání bytu (že se staral o vážně nemocnou matku), nelze na tomto odlišném skutkovém základu dovodit přípustnost dovolání podle

Tvrzením, že „nebylo prokázáno, že mu byla výpověď z nájmu doručena dne   16. 4. 1999“, neboť „ze sdělení pošty, že zásilku převzal adresát, nelze dovozovat, že zásilku převzal osobně žalovaný“, když „ji mohl převzít kdokoliv a zásilka byla podle zákona adresátovi doručena, ačkoliv se k žalovanému nemusela dostat“, žalovaný vyjadřuje nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o tom, že posuzovaná výpověď z nájmu bytu mu byla označeného dne doručena. Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání - srov. ) vyplývá, že žalovaný v tomto směru nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud při posouzení otázky doručení výpovědi vycházel, že tedy těmito námitkami rovněž uplatňuje pouze dovolací důvod podle ustanovení

Dovolatel odvolacímu soudu také vytýká, že „nebyl řádně předvolán k prvnímu jednání odvolacího soudu, neboť předvolání bylo zasláno na smyšlené jméno“, že „další již řádné předvolání mu bylo doručeno po jednání, ačkoliv si ho vyzvedl v zákonné třídenní lhůtě“, čímž „mu byla znemožněna účast na jednání u odvolacího soudu a byla porušena jeho práva na řádný proces, neboť neměl  možnost vyjadřovat se k přednesům žalobce“; z toho dovozuje existenci tzv. jiné vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné  rozhodnutí ve věci ( ).

Nehledě k tomu, že podle zjištění z obsahu spisu odvolací soud jednání nařízené na den 14. 2. 2005, k němuž se žalovaný skutečně nedostavil, odročil na den 1. 2. 2006, že tohoto jednání se žalovaný (i jeho zástupce) zúčastnil a že mu byla dána možnost uplatnit všechna procesní práva účastníka řízení, čehož také využil – k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i ke zmatečnostním vadám uvedeným  v ustanoveních , a b)  a , dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle , nezakládají.

Se zřetelem k výše uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle         přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalovaného podle a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a o skutečnost, že žalobci nevznikly (dle obsahu spisu) prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalovanému právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. července 2007

Doc. JUDr. Věra  K o r e c k á , CSc.

předsedkyně senátu