Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3276/2006

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 27. 1. 2006, č. j. -20, jímž okresní soud zamítl návrh oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí a nařídil podle rozhodnutí oprávněného - bloku na pokutu ze dne 18. 6. 2003, č. A 00190179 série CA/1995, příkazu Městského úřadu L. ze dne 31. 8. 2004, č. j. 906/04/OS – VE/PD, a příkazu Městského úřadu L. ze dne 25. 4. 2005, č. j. 272/05/OS – ŽU/PD, výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného. Odvolací soud dospěl k závěru, že za situace, kdy oprávněný podává návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem 1/6 několika nemovitostí pro uspokojení pohledávky v částce 1 700,- Kč, aniž by byly osvědčeny skutečnosti o možnosti vedení jiného způsobu výkonu rozhodnutí, či zjištěny jiné okolnosti (insolventnost, resp. nemajetnost povinného atd.), lze konstatovat, že v takovém případě jde o zjevný nepoměr mezi navrhovaným způsobem výkonu rozhodnutí a výší vymáhané pohledávky, a soud tak může nařídit podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), výkon rozhodnutí jiným vhodným způsobem. Nelze sdílet názor oprávněného, že realizace výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí je nepřiměřeně dlouhá a v mizivém procentu úspěšná, když naopak při nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí je třeba činit větší množství úkonů a pokud jde o výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, nelze bez dalšího předjímat jeho neúspěšnost.

V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a     – namítá oprávněný nesprávné právní posouzení věci. Je přesvědčen, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť danou problematiku řeší v zásadním rozporu s konstantní judikaturou dovolacího soudu. Poměr mezi výší pohledávky a cenou předmětu určeného k jejímu uspokojení není jediným hlediskem, které by soud měl zvažovat, ale je především podstatné, zda je v tom kterém případě možné nařídit výkon rozhodnutí jiným způsobem, a to takovým, který by efektivně vedl k uspokojení oprávněného. Jestliže nemá mít dlužník větší práva než věřitel, je třeba jej – při splnění podmínek pro nařízení výkonu rozhodnutí – nařídit navrženým způsobem. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání je podle a odst. 3 ve spojení s a odst. 2 přípustné, neboť napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, ten se připíná k otázce, zda prodej nemovitostí je zřejmě nevhodným způsobem výkonu rozhodnutí ( ), a zda tedy odvolací soud – při posuzování otázek, jež ve stadiu nařízení výkonu posuzovat lze – uplatnil právní názor nestandardní resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

V soudní praxi je jednota (viz kupř. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR           „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí“, ze dne 18. 2. 1981, Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek           9-10/1981, pod č. 21), že případný nepoměr výše pohledávky a ceny nemovitostí, je-li navržen výkon rozhodnutí jejich prodejem, je podle ustanovení pouze jedním (v zákoně výslovně uvedeným) kritériem vhodnosti navrženého způsobu výkonu; jeho zjištění samo o sobě postup podle tohoto ustanovení (zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, resp. nařízení výkonu jiným vhodným způsobem) neodůvodňuje, neboť soud musí současně uvážit, zda je vůbec možné nařídit výkon způsobem jiným, který nejen povede k naplnění účelu výkonu (uspokojení vymáhané pohledávky), nýbrž i v přiměřené době. V případě, že jiným způsobem nelze pohledávku oprávněného vůbec nebo v přiměřené době uspokojit, není navrhovaný způsob zřejmě nevhodný ani tehdy, jestliže cena předmětu, z něhož má být oprávněný uspokojen, značně přesahuje výši vymáhané pohledávky s příslušenstvím.

Při nařízení výkonu rozhodnutí však nelze na oprávněném požadovat, aby dokládal, že navržený způsob výkonu je způsobem vhodným; naopak je na povinném, aby tvrdil a prokazoval, že je způsobem nevhodným; může tak učinit v odvolání proti nařízení výkonu rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002,       sp. zn. ) nebo návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. , uveřejněné v Soudní judikatuře č. 2, ročník 2004 pod č. 38).

„Zřejmá nevhodnost“ způsobu výkonu ve smyslu ustanovení (o jiné případy takové nevhodnosti, předjímané ustanovením , resp. zde zjevně nejde) je tedy relevantní jen tehdy, jestliže již oprávněný sám                                                                                                                                                                               (v návrhu na nařízení výkonu) zprostředkuje soudu - též - informaci o jiných možných           (a efektivních) způsobech, případně je-li tato informace soudu dostupná z jeho úřední činnosti (což v dané věci nebyla), nebo uplatní-li ji povinný, měl-li tu výjimečnou příležitost (srov. , 2 ), předtím, než byl výkon rozhodnutí nařízen. V opačném případě soud nařídí výkon rozhodnutí navrženým způsobem.

Ač je odvolacímu soudu shora citovaná judikatura známa, rozhodl v rozporu s ní, neboť dospěl k závěru, že soud je ve stádiu nařízení výkonu rozhodnutí oprávněn i bez námitky povinného posoudit poměr vymáhané pohledávky a ceny předmětu výkonu rozhodnutí a shledá-li jej nepřiměřeným, je oprávněn nařídit výkon rozhodnutí jiným způsobem, který mu připadá vhodný. Tím nepřímo požaduje po oprávněném, aby – chce-li se vyhnout nařízení výkonu rozhodnutí jiným způsobem – prokázal, že jiný vhodný způsob neexistuje.

Úvaha na téma, který ze způsobů výkonu rozhodnutí – prodej podílů nemovitostí nebo prodej movitých věcí – je účinnější a v kratší době povede k vydobytí pohledávky                   s příslušenstvím, je za situace, kdy okolnosti nevhodnosti oprávněným navrženého způsobu se ze spisu nepodávají, bezcenná.

Vzhledem k přípustnosti dovolání Nejvyšší soud v souladu s ustanovením , věty druhé, přezkoumal rovněž postup soudů v řízení předcházejícím vydání napadeného usnesení a zjistil, že řízení je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tu lze spatřovat v okolnosti, že odvolací soud věcně rozhodl o odvolání, ačkoli usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí dosud nebylo doručeno povinnému ( ).

Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí zrušil (, část věty za středníkem, ), a jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí také na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i je a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (, věta druhá, ).

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy v dalším řízení závazný (, část věty první za středníkem, ).

O nákladech vzniklých dovolateli v dovolacím řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí ve věci (, věta druhá, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. července 2007

JUDr. Miroslava  J i r m a n o v á , v. r.

předsedkyně senátu