Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1759/2007

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 7. 11. 2006, č.j. -67, potvrdil rozsudek ze dne 21. 6. 2006, č.j. -41, kterým Okresní soud v Kolíně (soud prvního stupně) zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zdržet se jednání, jež by žalobkyni bránilo v užívání bytu č. 41, sestávajícího z jedné obytné místnosti, kuchyně a příslušenství, ve 13. podlaží domu čp. 804 v Dělnické ulici v K. II (dále „předmětný byt“ nebo „byt“), vydat jí klíče od bytu a strpět užívání bytu žalobkyní a rozhodl o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů vzaly za prokázáno, že žalobkyni a jejímu manželovi J. U. vzniklo k předmětnému (družstevnímu) bytu právo společného nájmu manžely, nikoliv však též jejich společné členství v družstvu, že jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno (ke dni 30. 10. 2001), že v lednu roku 2002 se žalobkyně  z bytu odstěhovala se všemi svými věcmi k panu Š. i do jeho domku, že se mu starala o domácnost, že spolu žili ze sociálních dávek, které pobírali, že asi po roce se od něho z vlastní vůle odstěhovala a pobývala na ubytovně do května 2005, a že poté začala bydlet s panem K. v jeho třípokojovém bytě, že s ním spí v jedné místnosti, pere mu, vaří a uklízí a neplatí mu za užívání bytu. Dále vzaly za prokázáno, že v roce 2003 (po odchodu od pana Š.) podala žalobkyně žalobu na zpřístupnění předmětného bytu proti J. U., že tato žaloba vedená u soudu prvního stupně pod sp.zn. , byla zamítnuta pro nedostatek pasivní věcné legitimace, neboť jmenovaný v roce 2004 vyměnil předmětný byt s panem H.; dalšími směnami byl byt převeden na manžele S. a posléze na žalovaného. Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že žalobkyni zaniklo podle věty druhé v tehdy platném znění, tj. ve znění před novelou č. (dále jen „ “) rozvodem manželství s J. U. právo společného nájmu předmětného bytu, že jí poté svědčilo právo v bytě bydlet do zajištění bytové náhrady ( věty první obč. zák.), avšak toto její právo zaniklo tím, že se z bytu po rozvodu odstěhovala a začala žít s panem Š. ve společné domácnosti, čímž  projevila vůli se do bytu již nevrátit. Za situace, kdy se svého práva k bytu začala domáhat až po roce a půl od svého odstěhování (po odchodu od pana Š.), posléze začala bydlet ve společné domácnosti s panem K. a domáhá se nyní užívání bytu po žalovaném, kterému nebylo známo, že žalovaná uplatňuje vůči bytu nějaká práva, lze soudit, že uplatňuje svoje právo v rozporu s dobrými mravy. Na základě toho odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že žaloba není důvodná.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (nezastoupena advokátem) dovolání, které doplnila prostřednictvím advokáta. Přípustnost dovolání odůvodnila tím, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam a uplatněný dovolací důvod podřadila ustanovení Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzuje z řešení otázky upravené v ustanovení věty první obč. zák., „tj. práva bývalého nájemníka, jemuž právo nájmu (v konkrétním případě v souladu s ust. a právo společného nájmu k družstevnímu bytu manžely) zaniklo, na bydlení do doby, do které mu není zajištěna odpovídající bytová náhrada“, kterou odvolací soud nesprávně posoudil, když z provedených důkazů dovodil, že žalobkyni toto právo nenáleží. Namítá, že poté, co jí bývalý manžel znemožnil bydlení v předmětném bytě, neměla jinou možnost bydlení a musela tedy nějakým způsobem svoji situaci řešit. Pro nedostatek znalostí a finančních prostředků se neobrátila neprodleně na soud, ale svoje bydlení řešila provizorně přebýváním u jiných osob, případně na ubytovně. Musela se přizpůsobit požadavkům osob, u nichž bydlela, a proto pro ně vařila, prala a starala se o jejich domácnost. Závěr odvolacího soudu, že její soužití s panem Š. a s panem K. mělo znaky společné domácnosti, se opíral pouze o formální znaky společného bydlení, a nešlo o trvalé soužití vyznačující se spotřebním společenstvím. Na základě toho dovozuje, že předmětný byt neopustila s úmyslem se do něho nevrátit, a proto nejsou splněny podmínky pro odepření jejího práva v bytě bydlet. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c)

Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle , z něhož ji dovozuje dovolatelka.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ).

Právě takovýto nepřípustný dovolací důvod obsahově uplatňuje dovolatelka. Byť formálně uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ), podle  obsahu dovolání zpochybňuje právní závěr, na jehož základě byla žaloba zamítnuta, námitkami směřujícími proti skutkovému závěru odvolacího soudu, že se z bytu odstěhovala a projevila vůli se do něho nevrátit. Její námitky jsou námitkami směřujícími proti nesprávně (neúplně) zjištěnému skutkovému stavu, resp. proti hodnocení důkazů soudem.

Se zřetelem k  uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalobkyně podle a odmítl.

Výrok o  náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá ustanovení věty první, , , a o skutečnost, že žalovanému nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalobkyni právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. července 2007

Doc. JUDr. Věra  K o r e c k á, CSc., v. r.

předsedkyně senátu