Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 130/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. května 2004, č. j. - 35, kterým tento soud uložil T. – E. a. s. v likvidaci (dále jen „společnost“), aby do tří dnů od právní moci rozsudku zapsala navrhovatelku, která je držitelem 25 listinných akcií, o jmenovité hodnotě každé akcie ve výši 100.000,- Kč, do seznamu svých akcionářů a uložil jí, aby zaplatila navrhovatelce v téže lhůtě na nákladech řízení 7.500,- Kč. Odvolací soud dále uložil společnosti zaplatit navrhovatelce na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 6.350,- Kč.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním závěrem. Jak uvedl odvolací soud, společnost nezpochybnila, že předmětné akcie byly ve vlastnictví privatizovaného státního podniku T. E. P.. Její námitky pramenily z pochybností o tom, zda akcie nabyla právě navrhovatelka, aniž však přišla s tvrzením (tím méně s důkazy) o tom, že je v rámci privatizace nabyl někdo jiný. Ze spisu dle zjištění odvolacího soudu nevyplývá, že by se kdokoli jiný kromě navrhovatelky k vlastnictví předmětných akcií hlásil.

Odvolací soud přisvědčil názoru soudu prvního stupně, že navrhovatelka na základě smlouvy o prodeji privatizovaného majetku státního podniku T. E. P. nabyla též 25 kusů akcií společnosti, na čemž nic nemění ani formální nedostatky v nepřesném označení státního podniku na privatizačních dokumentech. Dle názoru odvolacího soudu nelze nic vytknout ani závěru soudu prvního stupně, který učinil z toho, že předmětné akcie předal Fond národního majetku navrhovatelce až po uplynutí smluvené lhůty. Správným shledal odvolací soud rovněž závěr soudu prvního stupně o tom, že převod listinných akcií na jméno, které přešly na navrhovatelku spolu s privatizovanou částí majetku státního podniku podle , nepodléhá souhlasu představenstva společnosti, jejž jinak vyžadují stanovy společnosti ve smyslu ustanovení obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Vlastnické právo k věcem z privatizovaného majetku (tedy také k akciím patřícím privatizovanému státnímu podniku) přešlo podle na navrhovatelku na základě veřejné dražby, aniž bylo nutné uzavírat samostatnou smlouvu o převodu cenných papírů. Z hlediska nabytí akcií navrhovatelkou není dle názoru odvolacího soudu právně významná ani doba, než byl státní podnik vymazán z obchodního rejstříku. Odvolací soud tudíž uzavřel, že požadavek navrhovatelky na zápis do seznamu akcionářů společnosti má oporu v obch. zák. a soud prvního stupně žalobě vyhověl důvodně.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala společnost dovolání. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně spočívají na nesprávném právním posouzení věci, a snáší argumenty na podporu tohoto názoru. Poukazuje zejména na „hrubé formální vady písemností vznikajících v rámci privatizačního procesu původního vlastníka předmětných akcií“ – T. E. P., státní podnik, včetně smlouvy o prodeji privatizovaného majetku mezi navrhovatelkou a Fondem národního majetku. Argumentuje též tím, že zmíněný státní podnik byl z obchodního rejstříku vymazán až více než dva roky po podpisu smlouvy, o což opírá závěr, že zmíněnou smlouvou nemohlo dojít k převodu veškerého „zbytkového“ majetku státního podniku na navrhovatelku, tedy ani předmětných akcií. V podrobnostech se odvolává na svá dřívější podání v řízení.

Nesprávné právní posouzení věci, dle názoru dovolatelky, spočívá zejména v chybném posouzení jednotlivých důkazů. Zásadní význam rozhodnutí Nejvyššího soudu, dle mínění dovolatelky, tkví v tom, že „z diletantismu fyzických osob zúčastněných na jednotlivých úkonech v rámci privatizačního procesu s. p. T. E. či z jejich nedbalostí při vyhotovování písemností vysokého právního významu vznikly paskvily, jimž by právo rozhodně nemělo přikládat pozitivních výsledků.“

Dovolatelka v dovolání výslovně neuvádí, o které zákonné ustanovení opírá přípustnost dovolání, z kontextu dovolání je nicméně zřejmé, že se dovolává ustanovení (dále jen „“).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle je závěr Nejvyššího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají zásadní význam po právní stránce. Dovolání tedy je přípustné, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Z ustanovení vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam pouze tehdy, je-li v něm řešena právní otázka, která má zásadní právní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).

Dovolatelka sice v dovolání poukazuje na zásadní význam rozhodnutí Nejvyššího soudu v dané věci, ten nicméně spatřuje pouze v posouzení konkrétních okolností případu, když poukazuje na nedostatky listin týkajících se privatizace T. E. P. s. p. a na jejich nesprávné posouzení coby důkazů v řízení. Takové posouzení však postrádá potřebný judikatorní přesah. Otázku zásadního právního významu, jež by měla význam nikoliv jen pro rozhodnutí ve věci samé, nýbrž z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec, dovolatelka v dovolání neformuluje ani nepřímo.

Jelikož Nejvyšší soud neshledal v dovolání otázku zásadního právního významu a není dán ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ve spojení s je odmítl.

Podle ustanovení a 3 ve vazbě na se o sporech z právních vztahů mezi obchodní společností a jejím společníkem, které se týkají účasti ve společnosti, rozhoduje usnesením. Do této kategorie nepochybně spadá též posuzovaná věc – akcionář se na společnosti domáhá zápisu do seznamu akcionářů. Rozhodnutí odvolacího soudu má proto povahu usnesení i když tak není označeno, a proto také Nejvyšší soud rozhodl ve věci usnesením. Uvedený nedostatek označení však není takovou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a nezakládá některý z důvodů zmatečnosti.

O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení věty první, a , neboť navrhovatelce žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. července 2007

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu