Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2715/2006; 21 Cdo 2716/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně A. M., proti žalovanému Z. d. D., o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost podané S. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. srpna 2001, č.j. -283, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp.zn. , o dovolání žalobkyně a S. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. března 2005, č.j. -95, a o dovolání S. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. února 2006, č.j. -130, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. února 2006, č.j. -133, takto :

II. Dovolání S. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. února 2006, č.j. -130, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. února 2006, č.j. -133, se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

S. M. se žalobou na obnovu řízení a pro zmatečnost ze dne 7. 9. 2001, doručenou Okresnímu soudu v Šumperku dne 10. 9. 2001, domáhal, aby usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 8. 2001, č.j. -283, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 22. 2. 2000, č.j. -251, bylo zrušeno.

Okresní soud v Šumperku – poté co Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 19. 7. 2004, č.j. -74, odmítl dovolání S. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2002, č.j. -35, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh S. M. na ustanovení zástupce z řad advokátů - usnesením ze dne 14. 10. 2004, č.j. -81, žalobu S. M. pro zmatečnost vyloučil k samostatnému projednání. Dospěl k závěru, že v této věci je dána věcná příslušnost krajského soudu (, ), neboť žaloba pro zmatečnost směřuje proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě.

Odvolání S. M. proti tomuto usnesení soudu prvního stupně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 3. 2005, č.j. -95,  podle ustanovení odmítl. Dospěl k závěru, že odvolání není - v souladu s ustanovením - přípustné, neboť usnesení o spojení či vyloučení věci podle ustanovení je usnesením, jímž se upravuje vedení řízení.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali dovolání – jak vyplývá z podání žalobkyně ze dne 5. 5. 2005 a z podání S. M. ze dne 18. 4. 2005 – žalobkyně a S. M. Oba požádali, aby jim soud ustanovil zástupce pro dovolací řízení, a to advokátku.

Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 17. 8. 2005, č.j. -115, a usnesením ze dne  17. 8. 2005, č.j. -117, návrhy žalobkyně a S. M., aby jim byl ustanoven zástupce z řad advokátů, zamítl. Vzhledem k tomu, že proti rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí odvolání zákon dovolání nepřipouští, dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně ani S. M. pro ustanovení zástupce pro dovolací řízení nesplňují zákonné podmínky; nejsou u nich dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle ustanovení , neboť jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.

K odvolání žalobkyně a S. M. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. února 2006, č.j. -130, a usnesením ze dne 20. února 2006, č.j. -133, obě (výše uvedená) usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že jde o bezúspěšné uplatnění práva a že v důsledku toho nemají žalobkyně ani S. M. nárok na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (, ).

Proti usnesením odvolacího soudu ze dne 20. února 2006, č.j. -130, a ze dne 20. února 2006, č.j. -133, podal S. M. dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocným usnesením odvolacího soudu byla podána ve lhůtě uvedené v ustanovení , přezkoumal napadená usnesení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřují proti rozhodnutím, proti nimž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ].

Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení věty druhé , ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních () a v ( a ).

Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [ ], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení , o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení a o záměně účastníka podle ustanovení [ ], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení [ ], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení , o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení a o záměně účastníka podle ustanovení [ ], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení  a nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví podle [ ].

V posuzovaném případě napadají dovoláním žalobkyně a S. M. usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání S. M. proti usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o vyloučení jím podané žaloby pro zmatečnost k samostatnému řízení, a S. M. sám usnesení odvolacího soudu, jimiž byla potvrzena usnesení soudu prvního stupně, kterými byl zamítnut návrh žalobkyně a S. M. na ustanovení zástupce z řad advokátů.

Přípustnost dovolání proti těmto usnesením podle ustanovení není dána, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé; uvedená usnesení jsou rozhodnutími výlučně procesní povahy, která věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou. Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z ustanovení a , protože usneseními soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných, a nevyplývá rovněž z ustanovení , neboť nejde o případy v tomto ustanovení uvedené.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně a S. M. směřují proti rozhodnutím odvolacího soudu, proti nimž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto jejich dovolání - aniž by se mohl věcí dále zabývat -  podle ustanovení věty první a odmítl.

Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (, část věty před středníkem ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. července 2007

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu