Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2833/2006

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

II. Povinný je povinen do tří dnů od právní moci usnesení zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení 700,- Kč k rukám advokátky.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 28. 3. 2006, č.j. -13, jímž Okresní soud v Pardubicích nařídil na podkladě rozsudku téhož soudu ze dne 1. 9. 2004, č.j. -12, ve znění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 25. 10. 2005, č.j. -45, výkon rozhodnutí vyklizením označeného bytu. Odvolací soud dospěl k závěru, že podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí jsou splněny. Nařízení výkonu rozhodnutí nebrání ani skutečnost, že povinný podal proti pravomocnému exekučnímu titulu v nalézacím řízení dovolání, neboť samotným podáním dovolání ale ani případným rozhodnutím o odložení vykonatelnosti podle (když nadto povinný ani netvrdí, že by takový návrh učinil) nedochází k zániku vykonatelnosti podkladového rozhodnutí; v takovém případě by přicházelo v úvahu toliko odložení nařízeného výkonu rozhodnutí dle ustanovení

V dovolání povinný namítá, že rozhodnutí, které je podkladem výkonu rozhodnutí, není věcně správné, neboť vyklizovaný byt se dle jeho přesvědčení „stal bytem obecním, a protože žalovaný, který žil s matkou ve společné domácnosti

a nesvědčilo mu žádné právo nájmu k jinému bytu, tudíž neměl žádný byt, došlo k přechodu nájmu k tomuto bytu na žalovaného a žaloba měla být tudíž v celém rozsahu zamítnuta“. Dovolatel rovněž uvedl, že jestliže podal proti pravomocnému podkladovému rozhodnutí dovolání, „nemělo být do doby rozhodnutí dovolacího soudu exekuční řízení nařízeno“. Povinný vyjádřil obavu, že jestliže by dovolací soud v nalézacím řízení dospěl k odlišnému závěru a „mezitím by došlo exekučně k vyklizení předmětného bytu“, povinný se mohl dostat do „patové situace, kdy by měl rozhodnutí ve věci svědčící v jeho prospěch, ale již by se nedomohl faktického naplnění tohoto rozhodnutí“.

Oprávněná se ve svém vyjádření ztotožnila se závěry soudů obou stupňů.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu přípustné jen, dospěje-li dovolací soud

k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která

v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesl, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Takovou zásadní právní otázkou nemohou být výhrady, jimiž povinný zpochybňuje věcnou správnost podkladového rozhodnutí. Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že soud ve výkonu rozhodnutí (exekuci) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí (včetně postupu orgánu) vydaných

v nalézacím řízení. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).

Otázku posouzení podmínek pro nařízení exekuce vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou soudní praxí. Nařízení exekuce nebrání podání dovolání v nalézacím řízení stejně jako jí nebrání ani rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti takového rozhodnutí dle ustanovení Soud návrhu na nařízení exekuce tedy vyhoví i tehdy, jestliže byla vykonatelnost rozhodnutí odložena před zahájením exekučního řízení; současně by však provedení exekuce odložil až do doby rozhodnutí

o dovolání (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. , Komentář, 4. vydání, Praha: C. H. Beck, str. 974).

Byl-li by po nařízení exekuce povolen ohledně exekučního titulu odklad vykonatelnosti podle , má exekuční soud k dispozici institut odkladu (již nařízeného) výkonu rozhodnutí dle ustanovení , kdy i bez návrhu povinného může předseda senátu odložit provedení výkonu rozhodnutí, lze-li očekávat, že výkon rozhodnutí bude zastaven ( ). Bylo-li by rozhodnutí, které je podkladem výkonu, po nařízení výkonu zrušeno nebo stalo-li by se neúčinným, byl by dán důvod pro zastavení exekuce dle ustanovení

Není-li dovolání přípustné dle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je odmítl (, věta první, ).

Protože dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněné podle ustanovení , a , věty první, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 625,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem (, , , ., a ), sníženou dále o 50 % podle vyhlášky, a v částce 75,- Kč představující paušální náhradu podle

o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 19. července 2007

JUDr. Miroslava  Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu