Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2054/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka o dovolání a. s. Č. S. A. D. O., zastoupené advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci z 21. 12. 2006, sp. zn. , vydanému v právní věci  vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. (žalobce V. W., zastoupeného advokátem, proti žalované Č. S. A. D. , a. s., zastoupené advokátkou, a žalované České republice – Ministerstvu financí ČR, o uzavření dohody o vydání nemovitostí), takto:

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Olomouci usnesením z 2. 5. 2005, č. j. -163, rozhodl, že v řízení o žalobě (podané u soudu 30. 3. 1992) o uzavření dohody mezi žalobcem a žalovanou akciovou společností o vydání nemovitostí (pozemku parc. č. 128/3 o výměře 263 m2, zapsaného na listu č. 69 pro katastrální území H. /obec O./ u Katastrálního úřadu v O.) bude jako s procesním nástupcem žalovaného pokračováno s Fondem národního majetku České republiky. V odůvodnění tohoto usnesení  soudu prvního stupně bylo uvedeno, že „v průběhu řízení zanikla původní žalovaný – Č. a. d., státní podnik, O.“ a že se soud „zabýval otázkou právního  nástupnictví po zaniklém žalovaném dospěl k závěru, že jím je podle ustanovení a 2 Fond národního majetku České republiky“.

O odvoláních žalované akciové společnosti i Fondu národního majetku proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci z 21. 12. 2006, sp. zn. . Tímto usnesením odvolacího soudu bylo usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že „řízení bude na straně žalované pokračováno s Českou republikou, zastoupenou Ministerstvem financí, jako organizační složkou státu“.

V odůvodnění usnesení odvolacího soudu bylo uvedeno, že tento soud po přezkoumání odvoláním napadeného  usnesení soudu prvního stupně i po přezkoumání řízení, které vydání usnesení předcházelo (s poukazem na ustanovení , a a 5 ) „dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je nutno změnit“. Odvolací soud byl toho názoru, že při posuzování procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení je podstatné, zda zanikl dosavadní účastník řízení, a nikoli to, ke komu podle hmotného práva má (nebo měl) účastník řízení právní vztah, z něhož v řízení uplatňuje nárok.

Odvolací soud poukazoval na to, že právním důvodem žaloby žalobce je tu restituční nárok žalobce podle , o mimosoudních rehabilitacích; touto žalobou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému uzavřít s ním dohodu o vydání pozemku parc. č. 128/3 v katastrálním území H., obec O., který podle žalobce přešel na stát v rozhodném období (25. 2. 1948 – 1. 1. 1990) způsobem uvedeným v Odvolací soud k tomu uváděl, že o žalobě žalobce nebylo v daném případě soudem rozhodnuto ke dni schválení privatizačního projektu a žalobcem uplatněný nárok nebyl tedy zamítnut. Odvolací soud z ustanovení Sb dovozoval, že byla-li ohledně uvedeného pozemku uplatněna výzva podle ustanovení Sb v době od nabytí účinnosti tohoto zákona v časovém rozmezí do 1. 10. 1991 a o tomto restitučním nároku nebylo soudem  negativně rozhodnuto, nemělo vůbec k privatizaci takového majetku dojít, protože je vyloučen z privatizace (, a ) a je nerozhodné, zda věc byla uvedena ve schváleném privatizačním projektu.

Odvolací soud dále poukazoval na to, že žalobce podal výzvu k vydání sporného pozemku dne 26. 9. 1991, tedy včas, u Č. S. A. D., státního podniku, O.  a včas byla i podána dne 30. 3. 1992 žaloba žalobce u soudu. Nárok na vydání pozemku tu byl proto uplatněn dříve, než bylo rozhodnuto o privatizaci státního podniku Č. S. A. D. O.. Majetek podniku tu přešel na Fond národního majetku ČR podle ustanovení a a v rozporu s ustanovením tohoto zákona byl do privatizovaného majetku zahrnut i pozemek, nárokovaný žalobcem podle Odvolací soud z toho dovozoval, že „převod pozemku na akciovou společnost Č. S. A. D. O. na základě privatizace je z hlediska neplatný; Fond národního majetku ČR byl proto procesním nástupcem státního podniku Č. S. A. D. O., který zanikl bez likvidace“.

Odvolací soud posléze poukazoval na to, že v průběhu odvolacího řízení Fond národního majetku ČR ke dni 1. 1. 2006 zanikl a jeho právním nástupcem se podle , po zrušení Fondu národního majetku ČR a o působnosti Ministerstva financí při privatizaci majetku České republiky, stala Česká republika Ministerstvo financí, jako organizační složka státu. Podle ustanovení přechází veškerý majetek Fondu národního majetku ČR na stát; dnes zrušení tohoto fondu vstupuje stát  do všech práv a povinností fondu u právních vztahů včetně práv a povinností z pracovně právních vztahů, jehož účastníkem byl fond. Podle ustanovení působnost fondu přechází na ministerstvo financí ČR, jemuž náleží hospodaření s majetkem, který na stát přešel podle téhož zákona; v právních vztazích, do nichž vstoupil stát podle citovaného zákona, jedná jménem státu Ministerstvo financí. odvolací soud měl i za to, že z obsahu spisu v této právní věci nevyplývá, že by se tu ve smyslu ustanovení dohodl Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových s Ministerstvem financí, jako s organizační složkou státu, že bude jednat v řízení před soudem ve věcech týkajících se tohoto majetku namísto Ministerstva financí.

Z uvedených důvodů odvolací soud změnil odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně tak, že v tomto řízení bude na straně žalovaného pokračováno s Českou republikou, zastupovanou ministerstvem financí, jako organizační složkou státu.

Usnesení odvolacího soudu bylo dne 13. 2. 2007 doručeno advokátce, která žalovanou akciovou společnost v řízení zastupovala, a dovolání bylo dne 13. 4. 2007 podáno u Okresního soudu v Olomouci, tedy ve lhůtě stanovené v .

Dovolávající se akciová společnost navrhovala, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu z 21. 12. 2006 (sp. zn. Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci) i usnesení soudu prvního stupně z 2. 5. 2005 (č. j. -163 Okresního soudu v Olomouci) a aby věc byla vrácena k dalším řízení s tím, že v řízení bude nadále pokračováno s akciovou společností Č. S. A. D. O., jako s procesním nástupcem  bývalého státního podniku Č. S. A. D. O.

Dovolávající se akciová společnost má za to, že je její dovolání přípustné a co do dovolacího důvodu uplatňovala, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka zdůrazňovala, že ustanovení je tu odvolacím soudem nesprávně vykládáno tak, že u zamítnutí restitučního nároku tu musí jít o zamítnutí soudem, což však z uvedeného ustanovení nevyplývá. Dovolatelka má naopak za to, že postačující je tu skutečnost, že nárok byl zamítnut bývalým státním podnikem Č. S. A. D. O. jako povinnou osobou, vůči níž byla dne 28. 3. 1992 podána žaloba o uzavření dohody o vydání nemovitosti; za procesního nástupce tu má být proto považována ta akciová společnost, na kterou přešlo vlastnictví sporné nemovitosti. Dovolatelka pokládá za nesprávný názor odvolacího soudu, že totiž podle , je tu odvolacím soudem považován za neplatný převod majetku na akciovou společnost Č. S. A. D. O., i když takový právní závěr z uvedeného ustanovení nelze dovodit.

Ještě po podání dovolání dovolatelky ze strany Č. S. A. D. a. s., O. (které bylo předloženo dovolacímu soudu k rozhodnutí o dovolání dne 9. 5. 2007) došlo u Okresního soudu v Olomouci k vydání usnesení z 27. 3. 2007, čj. -212, jímž připustil „přistoupení dalšího účastníka  na straně žalované, a to Č. S. A. D. O., a. s., se sídlem v O. k návrhu žalobce učiněnému podáním ze dne 13. 3. 2007 ve spojení s podáním do protokolu dne 27. 3. 2007“. Týmž usnesením soud prvního stupně připustil „změnu návrhu na zahájení řízení, učiněnou žalobcem podáním ze dne 13. 3. 2007 ve spojení s podáním do protokolu dne 27. 3. 2007“. Žalobce V. W. v této úpravě žalobního návrhu označil jako žalované v této právní věci (sp. zn. Okresního soudu v Olomouci): 1. Českou republiku, zastoupenou ministerstvem financí, a 2. Č. S. A. D., a. s., O.

Přípustnost dovolání dovolatelky – akciové společnosti O. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci z 21. 12. 2006, sp. zn. (vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. ) bylo tu možné posoudit podle ustanovení . Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom,  kdo je procesním nástupcem účastníka řízení. Ve smyslu tohoto ustanovení bylo tedy třeba považovat dovolání dovolávající se akciové společnosti za přípustné.

Dovolání dovolávající se akciové společnosti se týkalo rozhodnutí odvolacího soudu týkajícího se právního nároku podle , souvisejícího s privatizací provedenou podle , o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby.

K výkladu této právní problematiky bylo již ve stanovisku uveřejněném pod č. 34/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vydávané Nejvyšším soudem, upozorněno na to, že „podle ustanovení může být majetek, na jehož vydání  mohl vzniknout nárok fyzické osoby podle zvláštních předpisů (tedy zejména podle ustanovení , o mimosoudních rehabilitacích), použit podle pouze v případech, když tyto nároky nebyly uplatněny ve stanovené lhůtě nebo byly zamítnuty. V , je dále stanoveno, že majetek státu nemůže být převáděn podle tohoto zákona ani tehdy, byl-li navržen nebo zařazen do převodu na jiné právnické nebo fyzické osoby podle zvláštních předpisů (srov. zejména ve znění zákonů č. a č. ), dokud není rozhodnuto, že se podle těchto předpisů nezařazuje do seznamu provozních jednotek určených k převodu nebo že byl z toho seznamu vyloučen“.

Je tedy na místě přisvědčit názoru, že v daném případě nemělo vůbec k privatizaci majetku (uvedeného v žalobě žalobce) dojít, když tu šlo o majetek vyloučený z privatizace podle (ve znění pozdějších předpisů, zejména ). Pozemek parc. č. 128/3 v katastrálním území H. byl v daném případě uveden ve schváleném privatizačním projektu a přešel tedy po schválení projektu na Fond národního majetku ve smyslu ustanovení a 3 ; tento fond je tu proto nástupcem státního podniku Č. S. A. D. O. , který ve smyslu uvedených ustanovení zanikl bez likvidace.

Důvodně však odvolací soud poukazoval na to, že Fond národního majetku podle zanikl ke dni 1. 1. 2006 a veškerý majetek fondu přešel dnem jeho zrušení na stát; podle ustanovení , přešla působnost zrušeného Fondu národního majetku na Ministerstvo financí ČR, kterému tu náleží hospodařit s majetkem, jenž přešel na stát podle ustanovení

Za těchto uvedených okolností nemohl dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že dovoláním dovolávající se akciová společnost napadené usnesení odvolacího soudu spočívá ne nesprávném právním posouzení věci (srov. ) - že tedy  by šlo o rozhodnutí nesprávné, jak to má na zřeteli ustanovení . I z hlediska dalšího procesního postupu v této právní věci umožňuje dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu takový další průběh řízení, v němž může být plně objasněna věcná pasívní legitimace subjektů, jichž se týká uskutečněná privatizace státního podniku (a to i s přihlédnutím ke změně právních předpisů ohledně národního majetku), jak se tohoto domáhá žalobce a jak na to reagoval soud prvního stupně už  v následujícím usnesení z 27. 3. 2007, čj. -212, které podle obsahu spisu soudu prvního stupně nebylo zřejmě napadeno odvoláním  ze strany některého z účastníků řízení.

Přikročil proto dovolací soud svým usnesením k zamítnutí dovolání proti usnesení odvolacího soudu z 21. 12. 2006 (sp. zn. Krajského soudu v Olomouci), a to podle ustanovení a odst. 6 .

Dovolávající se akciová společnost nebyla v řízení o dovolání úspěšná a ostatním účastníkům řízení nevznikly v řízení o dovolání náklady řízení.

Proti tomu usnesení není  přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 18. července 2007

JUDr. Josef  R a k o v s k ý , v. r.

předseda senátu