Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 60/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Rostocku, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 4. listopadu 1995, byl P. Ž. uznán vinným trestným činem zatajování dovozních poplatků podle § 370 odst. 1 č. 1, § 373 odst. 1 AO, § 25 odst. 2, § 53, § 54 trestního zákona Spolkové republiky Německo, a byl mu za to uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků a devíti měsíců.

Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že:

- v období od 30. dubna 1994 do 26. ledna 1995, dovezl jako řidič v patnácti případech nákladním automobilem značky „Automova“ z L. do R., přinejmenším 86 450 000 kusů cigaret, když při celní kontrole na území S. r. N. prohlásil, že veze nábytek nebo parkety určené do N. nebo Č. r., a nezaplatil tak dovozní poplatky ve výši 14 950 000 DM. Odsouzený tak získal finanční prospěch v podobě měsíční mzdy přinejmenším ve výši 2 500 Kč a 1 000 DM za každý uskutečněný dovoz.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle , o Rejstříku trestů (dále jen „“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci však nejsou dány všechny podmínky materiální povahy. Vzhledem k značné době, která uplynula jak od doby spáchání předmětné trestné činnosti (přitom z převážné části došlo k jejím spáchání ještě před 1. 1. 1995, tj. přede dnem účinnosti zákona o Rejstříku trestů), tak od právní moci odsuzujícího cizozemského rozsudku (rozsudek nabyl právní moci dne 4. listopadu 1995, tj. uplynulo více než jedenáct let) má Nejvyšší soud za to, že pro takový časový odstup nyní již nejsou dány věcné důvody pro evidování tohoto odsouzení v Rejstříku trestů, a to ani s ohledem na povahu spáchané trestné činnosti. Nejvyšší soud v této souvislosti též uvážil, že u odsouzeného P. Ž. nedošlo k výkonu celého uloženého trestu odnětí svobody, neboť byl z výkonu trestu podmíněně propuštěn, a protože se ve stanovené zkušební době osvědčil, bylo s účinností od 6. října 2006 od výkonu zbytku uloženého trestu upuštěno. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. července 2007

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík