Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 796/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 12. 1. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle , 4 trestního zákona (dále jen tr. zák.) ve znění , když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Následně mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi roků a šesti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání fyzické osoby s předmětem činnosti koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje na dobu sedmi let a také trest propadnutí věci v citovaném rozsudku přesně označené. Bylo také rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.

V předmětné věci podal D. S. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek částečně zrušil a to ve výroku o trestu, přičemž podle § 259 odst. 3 tr. ř. jej odsoudil podle § 148 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi let a pro výkon takto uloženého trestu jej zařadil do věznice s ostrahou. Rovněž mu uložil trest zákazu činnosti a propadnutí věci a to ve stejném rozsahu jako soud prvního stupně v již citovaném rozhodnutí.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal D. S. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že skutek, pro nějž byl uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 4 tr. zák., nelze jako uvedený trestný čin posuzovat. To proto, že se stal obětí podvodu maje za to, že v dané věci půjde o obchod s cigaretami a alkoholem. Na popud F. D. si vyřídil živnostenský list a až později se dozvěděl, že předmětem obchodů má být nafta, benzín, resp. lehký topný olej. Popřel, že by kdy jednal se zástupci firem R. T. I. či K. P. s tím, že své podpisy na příslušných dokladech nadále zpochybňuje. Poukázal i na to, že často jezdíval na služební cesty do Německa, kde se také déle zdržoval a nemohl se tak zúčastňovat jednání ohledně inkriminovaných obchodů. V roce 1993 nevlastnil ani řidičské oprávnění, takže pokud měl dojíždět k uvedeným jednáním, bylo by to pro něj komplikované. Neměl také povědomost o rozsahu páchané trestné činnosti a má za to, že skutková zjištění podaná soudem druhého stupně z hlediska hmotně právního nesvědčí pro naplnění skutkové podstaty trestného činu, kterým byl posléze shledán vinným a že jednání označené ve výroku o vině napadeného rozhodnutí odvolacího soudu není trestným činem. Proto také navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený (citovaný) rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a „při zrušení napadeného rozhodnutí hned také sám ve věci rozhodl tak, že zruší i zbylou, napadeným rozhodnutím vrchního soudu dosud nedotčenou část rozsudku Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. ze dne 12. 1. 2006, a zprostí obžalovaného D. S. obžaloby pro uvedený skutek dle ust. § 226 písm. c) tr. ř.“. Konečně navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání odložil výkon napadeného rozhodnutí, tedy citovaného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel prioritně prosazuje vlastní verzi průběhu skutkového děje, přičemž tak činí prostřednictvím polemiky se skutkovými závěry, k nimž dospěly soudy obou stupňů a brojí rovněž proti způsobu, kterým soudy obou stupňů hodnotily jednotlivě ve věci provedené důkazy. Takto vlastně poukazuje na to, že došlo k porušení trestně procesních zásad zakotvených v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a až následně dovozuje nedostatek znaků skutkové podstaty trestného činu, kterým byl shledán vinným. Takto uplatněné výhrady však v rámci zvoleného dovolacího důvodu nelze akceptovat, když je nezbytné, aby dovolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudů a na jejich základě hodnotil správnost hmotně právního posouzení. Nelze postupovat tak, že dovolatel namítá pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, neboť takový dovolací důvod v ustanovení § 265b tr. ř. obsažen není. Uvedeným způsobem vznesené námitky by mohly mít z hlediska uplatněného dovolacího důvodu význam pouze tehdy, pokud by bylo možno dospět k závěru o existenci extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry soudy z nich vyvozenými, a zároveň pokud by dovolatel takový nesoulad namítl a také odůvodnil. V posuzované věci se tak nestalo a navíc ani státní zástupce k takovým závěrům nedospěl. Proto také navrhl, aby dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. takto podané dovolání odmítl s tím, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné především posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy, když sám nabídl jiný průběh skutkového děje, zejména co se týče jeho možností označený skutek a tedy i trestný čin vůbec spáchat. V tomto směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich základě dospěly. Zejména i odvolací soud reagoval na shodné námitky odvolatele, když vysvětlil proč nepochybuje o pravosti jeho podpisů na příslušných (rozhodných) listinách stran obchodů realizovaných mezi firmou svědka M. a firmou odvolatele, když také poukázal na to, že provedeným dokazováním bylo spolehlivě zjištěno, že dovolatel osobně se znalostí věci jednal jak s dodavatelem lehkých topných olejů (sdružení R. T. I.), tak i s odběratelem (K. P., spol. s r. o.), což bylo potvrzeno i výpověďmi označených svědků. Stejně přiléhavě vysvětlil i to, proč neakceptoval tvrzení odvolatele o tom, že v kritické době nebyl mobilní a v souvislosti s pobytem v Německu se tak předmětných obchodních jednání nemohl účastnit a zabýval se i konečnou výší způsobené škody a okolnostmi, za kterých byl soudem prvního stupně dovolateli uložen souhrnný trest odnětí svobody. V posuzované věci lze konečně odkázat i na ustálenou judikaturu Ústavního soudu České republiky (např. nález ve věci sp. zn. ), kdy rozhodnutí obecného soudu by bylo nutno považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdy právní závěry vyvozené soudy by byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně jejich úplné absence). V předmětné věci se však o takový případ nejedná a konečně ani sám dovolatel, který se podaným mimořádným prostředkem domáhal změny v hodnocení provedených důkazů ve svůj prospěch, nenamítl žádné relevantní skutečnosti, jež by takový extrémní rozpor mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a jeho právním posouzením dokládaly.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. O návrhu dovolatele na odklad výkonu napadeného rozhodnutí potom dovolací soud s ohledem na shora přijaté rozhodnutí již nerozhodoval.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 12. července 2007

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka