Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2862/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně Ing. H. M., proti žalované MUDr. M. K., o ochranu osobnosti, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2004, č.j. -12 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. září 2004, č.j. -21, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2005, č.j. -20, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně podala žalobu pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.4.2004, č.j. -12, kterým nebylo žalobkyni přiznáno osvobození od soudních poplatků, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.9.2004, č.j. -21, kterým bylo usnesení městského soudu potvrzeno, \"z důvodů , c) a g) \". Podáním ze dne 31.1.2005 žalobkyně požádala, aby jí pro řízení bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků.

Městský soud v Praze - poté, co usnesením ze dne 21.2.2005, č.j. -9 potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17.6.2005, č.j. -13 žalobkyni nepřiznal osvobození od soudních poplatků - usnesením ze dne 29.6.2005, č.j. -16 řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku ze žaloby pro zmatečnost zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že řízení muselo být podle ustanovení a 3 , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů zastaveno, neboť \"soudní poplatek nebyl ani na základě výzvy soudu zaplacen a žalobkyni nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků\".

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23.11.2005, č.j. -20 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházel ze závěru, že \"žalobkyně netvrdí žádnou změnu ve svých poměrech, která by mohla vést k jinému náhledu na to, zda jsou u ní splněny předpoklady pro přiznání osvobození upravené v \", že \"důvody uváděné soudem prvního stupně pro zastavení řízení jsou správné\" a že \"žalobkyně výslovně uvedla, že soudní poplatek zaplatit nehodlá\".

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení , a v a 3

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo meritorně rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [, a ], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně meritorně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [, a ], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo meritorně rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení , a a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [, a ].

Dovolání je rovněž přípustné - a to i v řízení, jehož předmětem byla žaloba pro zmatečnost - proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [ ], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení , o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení a o záměně účastníka podle ustanovení [ ], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení [ ], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení , o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení a o záměně účastníka podle ustanovení [ ], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení nebo nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví podle ustanovení [ ].

V posuzovaném případě žalobkyně dovoláním napadá usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení, jehož předmětem byla žaloba pro zmatečnost, pro nezaplacení soudního poplatku (srov. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).

Přípustnost dovolání podle ustanovení , a není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem \"věc sama\" je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede; v řízení, jehož předmětem je žaloba pro zmatečnost, je věcí samou rozhodnutí o tom, zda žalobou napadené rozhodnutí je nebo není postiženo tvrzenou zmatečností. Dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku ze žaloby pro zmatečnost, je rozhodnutím výlučně procesní povahy a nevyslovuje se ve věci samé, tedy o tom, zda žalobou napadené rozhodnutí je nebo není postiženo zmatečností. Dovolání žalobkyně není přípustné ani podle ustanovení , neboť nejde o žádný z případů procesních rozhodnutí v něm uvedených; přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení , neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle , a nikoliv zastavil-li soud prvního stupně řízení pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání. Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o žalobě pro zmatečnost z důvodu nezaplacení soudního poplatku, není přípustné (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.3.2002, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 102 v časopisu Soudní judikatura, roč. 2002).

Protože dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení věty první a - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. července 2007

JUDr. Ljubomír  Drápal, v. r.

předseda senátu