Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2369/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. C., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Ing. P. B. jako správci konkursní podstaty M. B., a.s. v likvidaci, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním a předkupním právem, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. února 2006 č.j. -57, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že \"na nemovitostech zapsaných na LV pro obec Z., k.ú. B., a to pozemcích p.č. st. 1/1 zastavěná plocha a nádvoří o výměře 4.639 m2, p.č. st. 1/2 zastavená plocha a nádvoří o výměře 192 m2, p.č. st. 3/1 zastavěná plocha a nádvoří o výměře 3.494 m2, p.č. st. 4/1 zastavěná plocha a nádvoří o výměře 292 m2, p.č. 18 ostatní plochy o výměře 1.194 m2, p.č. 23/1 ostatní plochy o výměře 3.867 m2, p.č. 27 ostatní plochy o výměře 27 m2, p.č. 34 ostatní plochy o výměře 1.446 m2, p.č. 80/1 orná půda o výměře 132.442 m2 a p.č. 100/14 orná půda o výměře 25.252 m2, a dále budovách v B. č.p. 1 objekt bydlení na pozemku p.č. st. 1/1, č.p. 3 objekt bydlení na pozemku p.č. st. 1/2, budovách bez čp/če zemědělské stavení na pozemku p.č. st. 3/1 a budovách bez čp./če zemědělské stavení na pozemku p.č. st. 4/1, a dále na nemovitosti dosud zapsané na LV pro obec Z. a k.ú. B., a to pozemku p.č. 33/63 ostatní plochy 791 m2 nevázne zástavní právo a předkupní právo ve prospěch M. B., a.s.\". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že uvedená práva byla \"zapsána do katastru nemovitostí\" na základě smluv, které uzavřel úpadce se společností B., a.s. se sídlem v B., až poté, co žalobce platně odstoupil od kupní smlouvy o prodeji nemovitostí společnosti B., a.s. ze dne 15.12.1993. Smlouvy o zřízení zástavního a předkupního práva jsou proto neplatné a \"neplatně\" proto \"vznikla zástavní a předkupní práva\".

Okresní soud Praha - východ rozsudkem ze dne 12.5.2005 č.j. -28 ve znění usnesení ze dne 7.9.2005 č.j. -37 určil, že \"na nemovitostech zapsaných na LV pro obec Z., k.ú. B., a to na pozemcích p.č. st. 1/1, p.č. st. 1/2, p.č. st. 3/1, p.č. st. 4/1, p.č. 18, p.č. 23/1, p.č. 27, p.č. 34, p.č. 80/1, p.č. 100/14 a na budovách čp. 1, čp. 3 a budovách bez čísla popisného na pozemku p.č. st. 3/1 a budovách bez čísla popisného na pozemku p.č. st. 4/1 a na pozemku p.č. 33/63 zapsaném na LV pro obec Z. a k.ú. B., nevázne předkupní právo ve prospěch M. B., a.s.\", zamítl žalobu o určení, že na uvedených nemovitostech \"nevázne zástavní právo ve prospěch M. B., a.s.\" a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z provedených důkazů zjistil, že žalobce je vlastníkem uvedených nemovitostí (na základě \"odstoupení od kupní smlouvy, kterou uzavřel se společností B.\", což vyplývá též z \"rozsudků Okresního soudu Praha - východ sp. zn. a ") a že v katastru nemovitostí na nemovitostech \"vázne\" na základě \"smlouvy z 16.4.1999\" zástavní právo ve prospěch společnosti \"S. L. se sídlem v L.\" (vyškrtnuté z obchodního rejstříku dne 24.10.2000 a \"zrušené oznámením v tisku dne 31.10.2000\") a na základě \"smlouvy o zřízení zástavního a předkupního práva\" ze dne 22.10.1997 předkupní právo ve prospěch M. B., a.s., a dovodil, že \"zástavní i předkupní právo bylo zapsáno v katastru nemovitostí v době, kdy byl žalobce vlastníkem nemovitostí, a proto nevznikla platně\". Žaloba o určení \"ve vztahu k předkupnímu právu\" byla podle názoru soudu prvního stupně podána důvodně, neboť \"předkupní právo je zapsáno v katastru stále ve prospěch M. B., a.s.\", žalobce \"bez rozhodnutí soudu nemůže dosáhnout v katastru nemovitostí změny zápisu těchto práv\" a na požadované určení je naléhavý právní zájem. Ve \"vztahu k zástavnímu právu\" bylo nutné žalobu zamítnout, protože žalovaná \"není věcně legitimována, neboť zástavní právo svědčí někomu jinému\".

K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 23.2.2006 č.j. -57 rozsudek soudu prvního stupně (v napadených výrocích o zamítnutí žaloby a o náhradě nákladů řízení) potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Po doplnění dokazování zjistil, že úpadce smlouvou ze dne 26.9.2003 postoupil společnosti M. S. spol. s r.o. \"soubor pohledávek úpadce, včetně pohledávky za dlužníkem B., a.s.\", která byla zajištěna předmětným zástavním právem, a dovodil, že žalovaný postoupením zajištěné pohledávky \"přestal být zástavním věřitelem\" a \"ztratil svoji pasivní věcnou legitimaci\". Protože žalobce z této právní skutečnosti, která nastala po zahájení řízení a s níž je spojen přechod práv a povinností žalovaného, neučinil \"odpovídající závěr\" a \"vycházeje z odlišného právního názoru\" nepodal návrh podle ustanovení , nemůže být žaloba pro nedostatek věcné legitimace žalovaného úspěšná.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že \"případná záměna účastníka na straně žalovaného podle ustanovení \" by nepřinesla \"žádné zlepšení pozice žalobce\". Podle dovolatele si \"lze velice jednoduše představit\", že by společnost M. S. spol. s r.o. postoupila po dni 26.9.2003 \"nedobytnou pohledávku dalšímu subjektu\"; aniž by bylo významné, zda k tomu opravdu došlo, je důležitá \"již taková možnost\", neboť \"subjektu na straně žalované by stačilo, aby vždy před jednáním soudu uzavřel smlouvu o postoupení pohledávky a takto by vlastně donekonečna nutil žalobce, aby navrhoval záměnu účastníků a soud aby takové záměny akceptoval\", čímž by \"zamezil reálnému uplatnění práva před soudem\". Soudy navíc nevzaly podle názoru dovolatele v úvahu, že \"se jedná o právo, které, jak tvrdí žalobce, nikdy nevzniklo\" a že \"neexistující právo nelze platně převádět\". Přípustnost dovolání žalobce dovozuje z ustanovení (zásadní po právní stránce je otázka \"věcné legitimace žalovaného v případě tvrzené neexistence zástavního práva v souvislosti se smlouvou o postoupení pohledávky, která má být neexistujícím zástavním právem zajištěna po podání žaloby\") a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [ ], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [ ].

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [ ].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

V projednávané věci odvolací soud založil své rozhodnutí - jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku - na závěru, že žalovaný není ve věci určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, pasivně legitimován, neboť úpadce po zahájení řízení ztratil postavení zástavního dlužníka, protože zajištěná pohledávka byla postoupena jinému, a žalobce \"vycházeje z odlišného právního názoru\" nepodal návrh podle ustanovení , prostřednictvím kterého by na místo žalovaného do řízení nastoupil postupník (nabyvatel zajištěné pohledávky).

Výklad právní otázky, kdo je věcně legitimován v řízení o určení, zda tu zástavní právo je či není, se již v rozhodovací činnosti soudů ustálil. Byl přijat a nadále je jako správný přijímán názor (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.4.2002 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 77 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002), že v tomto řízení jsou věcně legitimováni zástavní věřitel a zástavní dlužník; je-li zástavním dlužníkem požadováno určení, že nemovitost (jiná věc, právo nebo majetková hodnota) není zatížena zástavním právem, vyplývá z toho, že ve věci je pasivně legitimován zástavní věřitel.

Závěr odvolacího soudu o tom, že úpadce nebyl v době rozhodování soudů (srov. ) zástavním věřitelem, dovolatel nezpochybňuje. Nepodal-li žalobce za řízení návrh podle ustanovení , na základě něhož by soud mohl připustit, aby do řízení vstoupil na místo žalovaného nabyvatel pohledávky zajištěné sporným zástavním právem, je závěr odvolacího soudu o nedostatku pasivní věcné legitimace v souladu se zákonem.

Na uvedeném závěru nic nemění ani námitka, že by postupník M. S. spol. s r.o. mohl postoupit zajištěnou pohledávku dalšímu a že by neustálým postupováním zajištěné pohledávky mohlo být \"zamezeno reálnému uplatnění práva před soudem\". Bez ohledu na to, že v projednávané věci takováto situace (podle výsledků dokazování před soudy) nenastala, je třeba vzít v úvahu, že je neplatná každá smlouva, která by nesměřovala k dosažení deklarovaného cíle, ale jejímž skutečným účelem by bylo zabránit (ztížit) poskytnutí ochrany právu v řízení před soudem. Namítá-li žalobce, že \"nelze převádět právo, které nikdy nevzniklo\", přehlíží mimo jiné, že je smyslem občanského soudního řízení stanovit, zda tu právo je či není, a že o tom lze rozhodnout, jen jestliže je dána věcná legitimace obou stran sporu.

Vzhledem k tomu, že odvolací soud při rozhodování věci postupoval v souladu s ustálenou judikaturou soudů, nemůže mít napadený rozsudek odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam; dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není tedy přípustné ani podle ustanovení Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a věty první , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. června 2007

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu