Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3111/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka o dovolání dovolatelky V. P., zastoupené advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 19. 4. 2006, sp. zn. , vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. (žalobkyně V. P., zastoupené advokátem, proti žalovanému O. b. p. K., státnímu podniku v likvidaci, zastoupenému advokátem, o 4,118.000,- Kč s příslušenstvím), takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobkyně, podané u soudu 26. 3. 1997, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Kolíně z 31. 10. 2005, č j. -354. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo žalovanému bytovému podniku uloženo zaplatit žalobkyni 247.518,30 Kč s 21% úrokem z prodlení ode dne 27. 6. 1996 do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku. Žaloba žalobkyně byla však zamítnuta co do částky 3,870.481,61 Kč s 21% z prodlení od 27. 6. 1996 do zaplacení. Žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalovanému na náklady řízení 82.341,60 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyni bylo dále uloženo zaplatit na účet Okresního soudu v Kolíně na úhradu placeného znalečného 48.046,69 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku; také žalovanému bylo uloženo zaplatit na účet Okresního soudu v Kolíně na stejný účel a v téže lhůtě 3.066,81 Kč.

O odvolání žalobkyně proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze z 19. 4. 2006, sp. zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Kolíně z 31. 10. 2005, č. j. -364, změněn jen ve výroku (označeném III.) o nákladech řízení ze strany žalobkyně vůči žalovanému, a to tak, že výše těchto nákladů činí 96.250,- Kč (nikoli 82.341,60 Kč). Jinak byl rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem odvolacího soudu potvrzen. Žalobkyni bylo ještě uloženo zaplatit žalovanému 90.750,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na náklady odvolacího řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalobkyně nebylo shledáno důvodným.

Odvolací soud poukazoval na to, že žalovaný bytový podnik vydal právní předchůdkyni žalobkyně E. Z. na základě dohody podle z 24. 6. 1996 dům čp. 9 s pozemkem parc. č. 3249 v katastrálním území K. Původní žalobkyně E. Z. a pak po jejím úmrtí (14. 7. 1999) nyní i žalobkyně V. P. (jako dědička E. Z.) se žalobou domáhaly náhrady za znehodnocení uvedeného domu nad míru odpovídající běžnému opotřebení, jež bylo žalobkyní předloženým posudkem (od znalecké společnosti N., s. r. o.) vyčísleno částkou 4,118.000,- Kč. Soud prvního stupně provedl v řízení důkaz posudkem, vypracovaným Ústavem soudního inženýrství při Vysokém učení technickém v B. (jako posudkem revizním) dne 12. 7. 2002; v tomto posudku byly zpracovány dvě varianty závěrů o znehodnocení domu čp. v K., a to jednak v rozsahu 2,11%, což představovalo 29.690,25 Kč a jedna v rozsahu 17,59% (zahrnujícím širší souvislosti z hlediska řádné údržby), což představovalo v peněžním vyjádření 247.518,39 Kč. Odvolací soud měl za to, že soud prvního stupně správně nevycházel ze závěrů v řízení rovněž provedeného posudku znalce Ing. J., neboť tento znalec nehodnotil míru běžného opotřebení.

Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) byl toho názoru, že nárok žalobkyně podle ustanovení , věta druhá, je tu dán. Nesdílel však názor žalobkyně, že jí požadovaná náhrada má odrážet náklady, které je nutno vynaložit na to, aby dům čp. 9 v K. byl opraven. Odvolací soud vycházel z toho, že v ustanovení jde o finanční odškodnění za to, že se hodnota vydávané nemovitosti špatnou údržbou snížila oproti situaci, když by byla nemovitost udržována řádně; nejsou tu míněny skutečné náklady, za něž bude nutno nemovitost opravit. Odvolací soud byl toho názoru, že restituční náhrada se tu vypočte porovnáním ceny nemovitosti před odnětím věci a její ceny v době vydání oprávněné osobě s tím, že se zjištěný rozdíl (vyjadřující snížení hodnoty stavby v mezidobí) posoudí v tom ohledu, zda šlo o amortizaci odpovídající obvyklému užívání a údržbě nemovitosti, či zda došlo ke znehodnocení nemovitosti nad běžné opotřebení. Při stanovní ceny nemovitosti pro uvedené porovnání je nutno postupovat podle , neboť na tuto vyhlášku odkazuje ustanovení jako na předpis, podle něhož se má postupovat při oceňování všech staveb pro účely

Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) vzal z uváděného posudkuu soudního inženýrství v B. za správnou již zmíněnou druhou variantu znaleckého ocenění, která zohledňovala širší souvislosti z hlediska řádné údržby domu. Proto odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) dovodil, že tu žalobkyni přísluší náhrada 247.518,39 Kč; pokud se žalobkyně domáhala náhrady vyšší částkou, pak tento žalobní návrh přesahoval oprávněný nárok žalobkyně.

Odvolací soud proto potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný. Pokud šlo o náhradu nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným bytovým podnikem, měl odvolací soud za to, že o nich rozhodl soud prvního stupně podle ustanovení v souladu s tímto ustanovením, ale nesprávně stanovil výši těchto nákladů; proto odvolací soud změnil podle ustanovení výrok rozsudku soudu prvního stupně a výši těchto nákladů stanovil částkou 96.250,- Kč (nikoli částkou 82.341,60 Kč).

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobkyni v řízení zastupoval, dne 20. 7. 2006 a dovolání ze strany žalobkyně bylo dne 20. 9. 2006 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Kolíně, tedy ve lhůtě stanovené v .

Dovolatelka navrhovala, aby rozsudek odvolacího soudu z 19. 4. 2006 (sp. zn. Krajského soudu v Praze) byl zrušen v zamítavém výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení. Dovolatelka měla za to, že je její dovolání přípustné podle ustanovení a odst. 3 . Jako dovolací důvod dovolatelka uplatňovala, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka zdůrazňovala, že v tomto řízení uplatňovala a uplatňuje ve smyslu ustanovení náhradu nákladů za znehodnocení nemovitosti nad běžné opotřebení a nikoli znehodnocení nemovitosti ve smyslu vyhlášky o oceňování staveb pro účely stanovení daňové povinnosti při majetkových převodech. Nesprávné posuzování jejího nároku soudy obou stupňů se projevilo již při chybném zadání úkolu znalci pro vypracování znaleckého posudku a mělo za následek i nesprávnost vypracovaného znaleckého posudku a posléze i to, že soud na základě takového znaleckého posudku rozhodl o něčem, co vůbec nebylo žalobkyní v žalobě uplatňováno. Vytýkaná nesprávnost znaleckého posouzení v tomto soudním řízení se týká jak posudku vypracovaného znaleckou společností s ručením omezeným N., tak i posudku vypracovaného Ústavem soudního inženýrství při Vysokém učení technickém v B.

Soudům obou stupňů dovolatelka vytýká, že nesprávně posoudily její nárok na náhradu nákladů za znehodnocení nemovitosti nad rámec běžného opotřebení „jako restituci“. Nesprávným výkladem ustanovení tu takto došlo k tomu, že „náklady vynaložené na nemovitost v roce 1988 byly oceňovány v cenové úrovni roku 1964“. Podle názoru dovolatelky tu však v tomto řízení nešlo o restituční náhradu, kterou stíhá povinnost nahradit náklady znehodnocení vydané nemovitosti nad běžnou míru znehodnocení, vzniklé v důsledku porušení povinnosti péče řádného hospodáře na straně povinné osoby. Dovolatelka v průběhu celého řízení před soudy obou stupňů tvrdila, že předmětem její žaloby jsou náklady, které je třeba vynaložit na uvedení domu čp. 9 v K. v ulici Antonína Kaliny do stavu, v němž by se nacházel, kdyby byl udržován a péčí řádného hospodáře.

Podle názoru dovolatelky soudy se nevypořádaly v tomto řízení ani s rozpory v posudcích, které měly k dispozici – tj. posudek prof. Ing. J. J., posudek znalecké společnosti s ručením omezeným Novota a posudeku soudního inženýrství při Vysokém učení technickém v B. Nevypořádali se ani s pochybením, k nimž došlo při vypracování posudku i při jejich fakturaci; na tato konkrétní pochybení žalobkyně v průběhu řízení poukazovala.

Odvolací soud posléze vycházel z ocenění, provedeného v posudku znaleckéhou při Vysokém učení technickém v B., jehož základním pochybením bylo ovšem to, že ocenění bylo provedeno podle , která však vůbec ocenění znehodnocení nemovitostí neumožňuje; uvedený znalecký ústav použil i metodiku z , která v době vzniku nároku žalobkyně, tj. ke dni vydání věci, ještě ani neexistovala.

Podle názoru dovolatelky si odvolací soud nesprávně vyložil ustanovení Sb;; přehlédl zejména, že v ustanovení v tohoto zákona „je uvedeno, že pro oceňování všech staveb pro účely tohoto zákona se použije část I, hlava první, , nikoli však pro oceňování nákladů na znehodnocení nemovitosti“. V důsledku této nesprávné právní povahy odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) „oceňoval náhrady nákladů za znehodnocení nemovitosti nad běžné opotřebení nesprávným způsobem, stanoveným pro jejich náhradu oprávněné osobě příslušnými orgány státní správy“.

Žalovaný Okresní bytový podnik K., státní podnik (v likvidaci), ve svém vyjádření k dovolání dovolatelky V. P. navrhoval, aby tomuto dovolání nebylo vyhověno. Poukazoval na to, že rozhodnutí soudu obou stupňů správně vycházela z ustanovení (ve znění ), podle něhož se pro oceňování všech staveb pro účely tohoto zákona použije část I, hlava první, Za použití byl také vypracován v tomto soudním řízení posudeku soudního inženýrství při Vysokém učení technického v B. Žalovaný má za to, že „žalobkyní požadovaná náhrada ve výši podle znaleckého posudku, vypracovaného znaleckou společností N., s. r. o., P. je proto neopodstatněná; tento znalecký posudek vyčísluje vlastně provedení generální  opravy domu včetně výměny některých prvků jen proto, že mají prošlou životnost:“.

Přípustnost dovolání dovolatelky bylo tu třeba posoudit podle ustanovení , podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudu nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.

V daném případě nevyplývalo z obsahu soudního spisu (sp. zn. Okresního soudu v Kolíně), ani z obsahu dovolání dovolatelky a ani z vlastních poznatků, že by odvolací soud svým rozsudkem, proti němuž směřuje dovolání dovolatelky, řešil právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem. V řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda tu odvolací soud řešil svým rozhodnutím některou právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.

Odvolací soud posoudil tuto projednávanou právní věc (sp. zn. Okresního soudu v Kolíně) zejména podle ustanovení věta druhá, , o zmírnění následků některých majetkových křivd.

Podle ustanovení , věta druhá, povinná osoba ( téhož zákona) nahradí oprávněné osobě ( téhož zákona) náklady za znehodnocení nemovitosti nad běžné opotřebení.

V ustanovení je stanoveno, že oceňování všech staveb pro účely tohoto zákona se použije část I., hlava první, ; způsob ocenění za použití vyhlášky stanoví v jednotlivých případech peněžních náhrad (srov. a násl. ) příslušné ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci.

Při výkladu citovaného ustanovení , věta druhá, vycházel odvolací soud ze závěru, že i při stanovení výše nákladů za znehodnocená nemovitostí nad běžné opotřebení je nutno postupovat podle , když na tuto vyhlášku odkazuje ustanovení jako na předpis, podle něhož se má postupovat při oceňování všech staveb pro účely Odvolací soud v této souvislosti uváděl, že je mu známo, že k témuž právnímu závěru dospěl i dovolací soud v rozsudku z 19. 5. 2005, Nejvyššího soudu.

Z uvedeného základního právního závěru pak odvolací soud dále dovozoval, že pokud jde v ustanovení , věta druhá, použit termín „náklady“ nejsou tím podle celého kontextu míněny skutečné náklady, za něž bude možno nemovitost opravit, ale je tu míněno finanční odškodnění za to, že se hodnota vydávané nemovitosti špatnou údržbou snížila oproti situaci, kdyby byla nemovitost udržována řádně, a že tato restituční náhrada se vypočte porovnáním ceny nemovitosti před odnětím věci a její ceny v době vydání oprávněné osobě s tím, že se zjištěný rozdíl (vyjadřující snížení hodnoty stavby v mezidobí) posoudí v tom ohledu, zda šlo o amortizaci odpovídající obvyklému užívání a údržbě nemovitostí, či zda došlo ke znehodnocení nemovitosti nad běžné opotřebení. Proto odvolací soud vycházel při posouzení důvodnosti a výše nároku ze  závěrů v řízení provedeného znaleckého posudku, vypracovaného Úřadem pro soudní inženýrství při Vysokém učení technickém v B., který svými závěry stanoví s použitím ustanovení rozdíl mezi hodnotou domu čp. 9 v K. (v ulici Antonína Kaliny) před odnětím domu původnímu vlastníku J. Z. (rozhodnutím finančního odboru rady bývalého Obvodního národního výboru v Kolíně z 28. 1. 1960, č. j. 1307, podle vládního ) a po jeho vydání oprávněné osobě (E. Z.) na základě dohody z 24. 6. 1996, uzavřené podle

Za těchto uvedených okolností nemohl dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by odvolací soud svým rozsudkem z 19. 4. 2006 (sp. zn. Krajského soudu v Praze) řešil základní právní otázku tohoto sporu (stanovení náhrady nákladů za znehodnocení nemovitosti nad běžné opotřebení) v rozporu s hmotným právem, když jeho posouzení projednávané právní věci podle ustanovení , věta druhá, a odpovídalo obsahu i znění těchto ustanovení, přičemž aplikace a výklad těchto ustanovení se nelišily od toho, jak byly použity i v rozhodování dovolacího soudu (srov. k tomu např. i odvolacím soudem uváděný rozsudek dovolacího soudu z 19. 5. 2005, Nejvyššího soudu). Nešlo tu tedy ani o řešení právní otázky, která by dosud nebyla vůbec řešena v rozhodování dovolacího soudu. A protože, jak již bylo uvedeno, odvolací soud tu neřešil ani právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, nebylo možné u dovolání dovolatelky shledat zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení a odst. 3 .

Nezbylo proto dovolacímu soudu než přikročit podle ustanovení a k odmítnutí dovolání dovolatelky, a to jako dovolání nepřípustného.

Dovolateka nebyla v řízení od dovolání úspěšná a ohledně nákladů vynaložených žalovaným na vyjádření k dovolání dovolatelky, použil dovolací soud ve smyslu ustanovení a ustanovení , umožňujícího nepřiznání náhrady nákladů řízení v řízení úspěšnému účastníku řízení; dovolací soud tu přihlížel k povaze projednávané právní věci i k obsahu již zmíněného vyjádření žalovaného k dovolání dovolatelky, rekapitulujícímu v podstatě procesní vyjádření žalovaného, učiněná již v řízení před soudy obou stupňů.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 14. června 2007

JUDr. Josef  R a k o v s k ý , v. r.

předseda senátu