Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 584/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě sp. zn. ze dne 17. 10. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin a za sbíhající se trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. ve formě organizátorství podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2000, sp. zn. ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 1. 2001, sp. zn. , a dále za sbíhající se trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1 odst. 3 písm. b) tr. zák. ve formě pomoci dle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 5. 2001, sp. zn. , podle § 250 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl dle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4.10.2000, sp. zn. ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 1. 2000, sp. zn. , v části týkající se obžalovaného J. S., jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.

O odvolání J. S. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem sp. zn. ze dne 15. 2. 2007, a to tak, že v souladu s § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného za trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., jakož i za shodné sbíhající se trestné činy, které byly citovány v rozhodnutí soudu prvního stupně, odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s dozorem. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl vedle výroku zrušeného již citovaným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě zrušen i výrok o upuštění od uložení souhrnného trestu podle § 37 tr. zák. z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 5. 2001, sp. zn. , v části, týkající se tohoto obžalovaného, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.

Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal J. S. jako osoba oprávněná dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř.

V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že oba soudy dovodily, že v promlčecí době příslušné pro trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., za nějž byl i odsouzen, se dopustil spáchání trestného činu kuplířství podle § 204 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Odvolací soud v této souvislosti poukázal na obsah obžaloby, která na něj, na jeho bratra a na D. K. byla podána mimo jiné pro trestný čin kuplířství dle § 204 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., jenž je ohrožen shodnou výší sazby trestu odnětí svobody jako čin obsažený v přezkoumávaném rozsudku, a dále i na obsah policejního spisu, s nímž se seznámil odvolací soud a z jehož obsahu zjistil, že byli vyslechnuti svědci, kteří jeho spáchání potvrzují. Trestný čin kuplířství je dle obžaloby trestným činem trvajícím, kdy den doručení usnesení o zahájení trestního stíhání obžalovanému je dnem ukončení protiprávního stavu a dnem spáchání (dokonání) činu. Odvolací soud také uvedl, že ve vztahu k ust. § 67 odst. 3 písm. b) tr. zák. o přerušení promlčení trestního stíhání pro skutek v napadeném rozsudku platí, že nový trestný čin je spáchán v promlčecí době, jestliže do této doby spadá alespoň část jednání, které je znakem skutkové podstaty daného trestného činu a okamžik dokonání nebo dokončení trestného činu je významný jen pro začátek běhu nové promlčecí doby. Řešení předběžné otázky, zda v pětileté promlčecí době dovolatel spáchal trestný čin nový, či nikoli, vyústilo v závěr kladný. S tímto ovšem nesouhlasí, neboť mu nebylo žádným způsobem prokázáno páchání trestné činnosti nebo alespoň části protiprávního jednání v promlčecí době po dni 22. 11. 1999, když výpovědi nevěrohodných svědků v přípravném řízení a podání obžaloby nelze hodnotit jako důkazy o jeho trestné činnosti ve věci trestného činu kuplířství podle § 204 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Domnívá se tak, že oba soudy provedly posouzení předběžných otázek souvisejících s promlčením trestního stíhání účelově a v rozporu s trestněprávními předpisy.

Vzhledem k uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. zrušil v celém rozsahu a aby zrušil i vadné řízení vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. jemu předcházející.

K takto podanému dovolání se vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). Ve svém vyjádření uvedl, že argumentaci dovolatele je nutno považovat za nedůvodnou. K zahájení trestního stíhání obviněného J. S. pro trestný čin kuplířství podle § 204 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., který měl být spáchán v období od roku 1997 do roku 2004, tedy skutečně došlo jeden den po skončení pětileté lhůty vypočítané v nyní přezkoumávané věci podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. zák. Přesto k promlčení trestního stíhání pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. v daném případě nedošlo, jelikož soud správně přistoupil k aplikaci § 67 odst. 3 písm. b) tr. zák. Takto dospěl k závěru, že alespoň parciálně se obviněný v období od 22. 11. 1999 do 22. 11. 2004 dopustil trvajícího trestného činu kuplířství, na nějž zákon stanoví trest stejný. Proto bylo nutné, aby odvolací soud k této okolnosti přihlédl jako k okolnosti relevantní z hlediska přerušení promlčení trestního stíhání z důvodu uvedeného v § 67 odst. 3 písm. b) tr. zák. Při posuzování promlčení trestního stíhání dle § 67 odst. 3 písm. b) tr. zák. není důležité, zda pachatel byl za stejně nebo přísněji trestný čin již pravomocně odsouzen, ale rozhodující je „spáchání“ takového nového trestného činu, za který zákon stanoví trest stejný nebo přísnější, v promlčecí době. Tak také o otázce, zda spáchal obviněný v promlčecí době trestný čin, pravomocné rozhodnutí soudu sice neexistovalo, avšak odvolací soud ji vyhodnotil v rámci posouzení předběžné otázky dle § 9 odst. 1 tr. ř. správně, jak je zřejmé i z odůvodnění jeho rozhodnutí. K tomuto připomenul, že při posuzování takovéto předběžné otázky nejde o vyslovení viny, nýbrž toliko o otázku rozhodnou pro vedení řízení, bez jejíhož zodpovězení před tím, než je o vině pachatele pravomocně soudem rozhodnuto, by v řadě případů mohl být zmařen účel trestního řízení, přičemž poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 22. 3. 2000.

Vzhledem k uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud ČR podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné, a současně navrhl, aby takto bylo podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v § 265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán v případech, kdy proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Trestní stíhání bylo nepřípustné tehdy, jestliže bylo zahájeno nebo v něm bylo pokračováno přesto, že byl dán některý z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání uvedených taxativně v § 11 odst. 1 tr. ř. nebo v § 11a tr. ř. Tento dovolací důvod spočívá tedy v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení – v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo – nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1, § 188 odst. 1 písm. c), § 223 odst. 1, § 231 odst. 1, § 257 odst. 1 písm. c), odst. 2 ani podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. Místo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání tak došlo k jinému rozhodnutí, které je pro obviněného méně příznivé (zejména k odsuzujícímu rozsudku) a které je rozhodnutím ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1, 2 tr. ř.

V dané situaci je nutné vyjít ze skutkových zjištění, k nimž oba soudy po provedeném řízení dospěly. Z těchto vyplynulo, že skutek, pro který byl dovolatel odsouzen oběma soudy kvalifikovaný jako trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., byl spáchán dne 22. 11. 1999. Od tohoto dne začala běžet pětiletá promlčecí doba (dle § 67 odst. 1 písm. c) tr. zák.), jejíž konec připadl na den 22. 11. 2004. Dle ust. § 67 odst. 3 písm. b) tr. zák. se promlčení trestního stíhání přerušuje, jestliže pachatel v promlčecí době spáchal trestný čin nový, na který trestní zákon stanoví trest stejný nebo přísnější a dle odst. 4 cit. ustanovení počíná přerušením promlčení nová promlčecí doba. Soudy tedy řešily jako předběžnou otázku dle § 9 odst. 1 tr. ř. to, zda v den, kdy bylo proti dovolateli zahájeno trestní stíhání pro trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., tedy dne 23. 11. 2004, nebylo toto stíhání již promlčeno.

V dané věci ovšem bylo zjištěno, že na dovolatele (a na jeho bratra J. S. a D. K.) byla podána státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Náchodě dne 8. 11. 2006 obžaloba pro trestný čin kuplířství dle § 204 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., kterého se měli dopustit v období od roku 1996 do 23. 11. 2004 (viz č. l. 269). Jedná se o trestný čin trvající, který byl sice dokončen dne 23. 11. 2004, nicméně protiprávní stav byl jeho spácháním nastolen již v roce 1996 a trval do 23. 11. 2004, kdy bylo proti dovolateli a dalším dvěma osobám pro předmětný trestný čin zahájeno trestní stíhání (viz č. l. 141). V dané věci je pro rozhodnutí o tom, zda byl v promlčecí době spáchán trestný čin nový, podstatné to, zda v této době byla spáchána alespoň část jednání, jež je znakem skutkové podstaty trestného činu (srov. Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 598). Tak tomu v řešeném případě bylo, neboť z podané obžaloby vyplývá, že část jednání kvalifikovaného jako trestný čin kuplířství dle § 204 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., byla spáchána již v roce 1996, přičemž daný trestný čin byl páchán až do roku 2004, tedy i po dni 22. 11. 1999, kdy došlo ke spáchání trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Již v tento den tak trval protiprávní stav jednáním později kvalifikovaným jako trestný čin kuplířství vytvořený a je tak splněna podmínka, že v průběhu promlčecí doby byl nový trestný čin spáchán.

V uvedené souvislosti dovolací soud poukazuje na to, že v daném případě není rozhodné, kdy bylo pro nový trestný čin zahájeno trestní stíhání, podstatné je, že z okolností soudy shromážděných bylo bezpochyby dovozeno, že došlo k jeho spáchání. Skutečnost, zda byl nový trestný čin „spáchán“, posuzují totiž soudy jako předběžnou otázku dle ust. § 9 odst. 1 tr. ř.. Dle názoru publikovaného v ustálené judikatuře, je důležité to, že pro takovýto „nový“ trestný čin v promlčecí době spáchaný bylo zahájeno trestní stíhání. Při posuzování přerušení promlčení trestního stíhání podle § 67 odst. 3 písm. b) tr. zák. není proto důležité, zda pachatel byl za stejně nebo přísněji trestný čin již pravomocně odsouzen, ale rozhodující je „spáchání“ takového nového trestného činu v promlčecí době, za který zákon stanoví trest stejný nebo přísnější. Orgán činný v trestním řízení musí tuto otázku posoudit jako otázku předběžnou podle § 9 odst. 1 tr. ř., nemůže vyčkat na pravomocné rozhodnutí soudu.

K tomu je třeba připomenout, že podle názoru Nejvyššího soudu není posuzování této otázky jako předběžné podle tr. ř. na překážku ústavní zásada, podle které každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena (d, tr. ř.). Jde totiž o otázku rozhodnou pro vedení řízení, bez jejíhož zodpovězení před tím, než je o vině pachatele pravomocně soudem rozhodnuto, by v řadě případů mohl být zmařen účel trestního řízení. Navíc v tr. ř. je orgánům činným v trestním řízení výslovně uložena povinnost nezahajovat trestní stíhání nebo nepokračovat v trestním stíhání, bylo-li již zahájeno, je-li trestní stíhání promlčeno. Tuto povinnost by nemohly orgány činné v trestním řízení účinně plnit, pokud by uvedenou otázku nemohly vyřešit samostatně jako předběžnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 3. 2000, sp. zn. rozhledy/C. H. BECK, 8/2000, str. 362; Sbírka rozhodnutí NS (1919-1948) – Vážný, Rt 652/1921).

Z výše řečeného vyplývá, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. byl uplatněn právně relevantně, ovšem je zjevně neopodstatněný.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 13. června 2007

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka