Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1374/2006

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 26. 1. 2005, č.j. -63, Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 17. 11. 1998, č.j. 1 Sm 360/98-9, ve spojení s rozsudkem Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 1999, č.j. -21, k uspokojení pohledávky oprávněného 5.000.000,- Kč s 6 % úroky od 20. 9. 1997 do zaplacení, částky 16.666,- Kč a nákladů předcházejícího řízení (213.016,- Kč) na majetek povinné exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. J. P., soudního exekutora (dále jen „exekutor“). Soud prvního stupně zjistil, že smlouvou ze dne 11. 4. 2003 postoupila A. P., a. s. v likvidaci, jíž podkladová rozhodnutí přiznala právo na plnění, pohledávky 5.000.000,- Kč s úroky po splatnosti ve výši 1.483.561,64 Kč, 16.666,- Kč a nákladovou pohledávku ve výši 262.636,- Kč oprávněnému. Smlouvu za oprávněného podepsal Mgr. K. V., a to na podkladě plné moci z 6. 12. 2002 udělené společností, za niž jednal P. N. Z osvědčení ze dne 31. 3. 2004 (opatřeného ověřovací doložkou podle Haagské úmluvy z 5. 10. 1961) o zápisu do obchodního rejstříku podle zákona o společnostech Kyperské republiky, reg. č. HE 117862, a z osvědčení  Ministerstva obchodu, průmyslu a turistického ruchu, odboru registrace obchodních společností a konkursních komisařů, ze dne 31. 3. 2004 (opatřeného ověřovací doložkou podle Haagské úmluvy z 5. 10. 1961), soud prvního stupně zjistil, že oprávněný je zapsán v obchodním rejstříku Kyperské republiky a že ředitelem společnosti je P. N. Uvedená zjištění vedla soud k (právnímu) závěru, že předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jsou splněny, zejména podkladová rozhodnutí nabyla vykonatelnosti a oprávněnému svědčí věcná legitimace, neboť převod práva byl prokázán (postoupena byla pohledávka s příslušenstvím přiznaná Agrobance Praha, a. s. v likvidaci, směnečným platebním rozkazem Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 17. 11. 1998, sp. zn. 1 Sm 360/98).

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne  30. 11. 2005, č.j. -121, rozhodnutí potvrdil; ztotožnil se se zjištěními, která soud prvního stupně učinil z listin, i s právními závěry ohledně subjektivity oprávněného, způsobilosti za něj jednat a převodu vymáhané pohledávky s příslušenstvím. Za bezvýznamnou označil námitku povinné, že plnila dluh před vydáním exekučního titulu.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “); zásadního právního významu je podle ní otázka, „zda doručení usnesení o nařízení exekuce účastníku řízení správcem podniku (třetí osobou) může vyvolat řádné účinky doručení spojené právními předpisy s usnesením o nařízení exekuce.“ Exekutor usnesení o nařízení exekuce doručoval prostřednictvím správce podniku, jehož ustanovil exekučním příkazem, tedy prostřednictvím osoby k tomu neoprávněné; dovolatelce tudíž řádně doručeno nebylo. Dále vytýká neúplnost (a tím nesprávnost) skutkových zjištění soudu prvního stupně, která odvolací soud převzal; z listin, jimiž oprávněný podle prokazoval převod vymáhaného práva, nevyplývá oprávnění P. N. zmocnit Mgr. K. V. k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. , dále též jen „ “).

V průběhu dovolacího řízení byl prohlášen konkurs na majetek povinné (usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2007, č.j. -237); tato skutečnost však nemá na dovolací řízení žádný vliv [účastníkem exekučního řízení zůstává povinná (úpadkyně), exekuci nelze provést ( , o konkursu a vyrovnání ve znění pozdějších předpisů)].

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz ), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v   nebo c/ (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno [soud prvního stupně sice rozhodoval – poté, co jeho první rozhodnutí (usnesení ze dne 2. 6. 2004, č.j. -25) krajský soud usnesením ze dne 27. 10. 2004, č.j. -40, zrušil – znovu, ale s výsledkem stejným jako v dřívějším rozhodnutí (v obou případech exekuci v plném rozsahu nařídil)], zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( , věta první, ).

K přípustnosti dovolání, jež může být založena toliko na úvaze o zásadním právním významu rozhodnutí odvolacího soudu, nemohou vést argumenty podřaditelné ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci); námitkou, že usnesení o nařízení exekuce jí nebylo řádně doručeno, neboť exekutor písemnost doručoval prostřednictvím správce podniku, a tudíž doručení nevyvolalo zákonem předpokládané účinky, dovolatelka takový nezpůsobilý důvod uplatnila, aniž si uvědomila, že vady vyjmenované v , větě druhé, jsou – bez ohledu na to, zda byly či nebyly vytčeny – relevantní jen, je-li dovolání přípustné, tedy za předpokladu, který v souzené věci splněn není.

Z obsahu spisu – nad rámec uvedeného – se podává, že doručení kritického rozhodnutí je prokázáno prohlášením samotné povinné ve smyslu ustanovení , které je použitelné i v exekučním řízení ( ). V písemných podáních ze dne 14. 3. 2005 (vznesení námitky podjatosti exekutora), ze dne 22. 3. 2005 (odvolání proti usnesení o nařízení exekuce), ze dne 23. 3. 2005 (doplnění odvolání a návrh na částečné zastavení exekuce), ze dne 5. 4. 2005 (doplnění návrhu na částečné zastavení exekuce), ze dne 19. 4. 2005 (doplnění návrhu na částečné zastavení exekuce) a ze dne 24. 5. 2005 (návrh na odklad exekuce) prohlásila, že usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 26. 1. 2005, č.j. -63 jí bylo doručeno 10. 3. 2005 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. ).

Poukazuje-li dovolatelka na to, že následkem tvrzené vady při doručování usnesení o nařízení exekuce nemohlo být řádně zahájeno odvolací řízení, je třeba připomenout, že Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 10. 4. 1997, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura 4/97 pod č. 30, dovodil, že odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně je účinné i tehdy, jestliže bylo podáno po jeho vyhlášení dříve, než odvolateli bylo doručeno písemné vyhotovení tohoto rozhodnutí; je nerozhodné, že v době podání odvolání ještě nezačala běžet odvolací lhůta. V usnesení ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. , pak Nejvyšší soud uzavřel, že závada v doručení ve smyslu (ve znění účinném do 31.12.2000) se stává právně nevýznamnou, jestliže rozhodnutí soudu prvního stupně bylo doručeno účastníku řízení způsobem, který nedokládá jeho řádné doručení, a ten je přesto v plném rozsahu napadl odvoláním. Uvedené závěry jsou použitelné i v projednávané věci s tím, že v důsledku jí tvrzené formální závady v doručení neutrpěla povinná žádnou procesní újmu (svých procesních práv skutečně využila).

Námitka nesprávnosti skutkových zjištění, jež je v dovolacím řízení podřaditelná dovolacímu důvodu podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), se nepojí s jakoukoli skutkovou výhradou; významné jsou zásadně námitky, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že pominul skutečnosti, které naopak v řízení najevo vyšly, případně že v hodnocení důkazů, resp. jiných poznatků, je z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti logický rozpor, anebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsoby podle až

Neúplnost skutkových zjištění, zakládající dovolací důvod podle , je relevantní, jestliže při zjišťování skutkového základu soud nepostupoval v souladu se zásadami zakotvenými v ustanovení ( , věta první, ).

Výtka, že z listin prokazujících převod pohledávky s příslušenstvím nevyplývá právo P. N. jednat za oprávněného, se dotýká skutkového zjištění; bez ohledu na to, zda jí dovolatelka sledovala uplatnit důvod podle ustanovení nebo , k založení přípustnosti dovolání není způsobilá. Odůvodnit dovolání ustanovením umožňuje úprava jen tehdy, je-li dovolání přípustné podle a b/, popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( , ), dovolací důvod podle je k založení přípustnosti dovolání podle ( , odst. 2 ) – jak již bylo uvedeno výše – nezpůsobilý (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. ).

Jestliže pro absenci způsobilého dovolacího důvodu nelze dospět k závěru, že rozhodnutí má zásadní právní význam, nejsou podmínky přípustnosti dovolání dány ani podle ustanovení Nejvyšší soud proto dovolání odmítl ( , věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. června 2007

JUDr. Pavel   K r b e k , v. r.

předseda senátu