Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 1762/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové  v  právní  věci   žalobkyně JUDr. M. Š.,  advokátky, správkyně konkursní podstaty úpadce V. H., proti žalované P. M. a.s., zastoupené  JUDr. P.C., advokátem, o zaplacení 923 893,46 Kč s příslušenstvím, vedené  u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání  žalované  proti  rozsudku  Vrchního  soudu  v  Praze  ze dne 29. června 2006, č.j. -79, takto:

Rozsudek Vrchního  soudu  v  Praze  ze dne 29. června 2006, č.j. -79, a  rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. července 2005, č.j.                       -50,   se zrušují  a věc  se vrací  soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud  v  Praze  ve  výroku  označeným rozsudkem potvrdil rozsudek pro uznání ze dne 19. července 2005, č.j. -50,  jímž Krajský  soud  v Ústí nad Labem žalované uložil zaplatit žalobkyni 923 893,46 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně rozhodl v dané věci rozsudkem pro uznání v souladu s ustanovením (dále též jen „“) na základě tzv. fikce uznání ve smyslu Z obsahu spisu zjistil, že soud prvního stupně vydal dne 29. července 2004 usnesení dle , kterým žalovanou vyzval, aby se do 30 dnů vyjádřila k žalobě, a zároveň ji poučil o následcích nevyhovění této výzvě. Na tuto výzvu se žalovaná vyjádřila k žalobě přípisem ze dne 6. září 2004, předaným téhož dne k poštovní přepravě. Za situace, kdy výzva byla žalované doručena dne 4. srpna 2004, dovodil, že žalovaná reagovala na výzvu soudu prvního stupně opožděně, což má ten důsledek, že marným uplynutím lhůty stanovené soudem prvního stupně k vyjádření nastala fikce uznání. Rozhodl-li soud prvního stupně rozsudkem pro uznání, nijak nepochybil; proto toto jeho rozhodnutí potvrdil.

Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalovaná dovoláním. Uvedla, že ho podává z důvodů uvedených v a b) , neboť má za to, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném posouzení věci a že řízení je postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Podle názoru dovolatelky fikce uznání nároku ve smyslu nenastala, jelikož na výzvu soudu k vyjádření reagovala včas, a to poslední den soudem stanovené lhůty. Dovolatelka soudům obou stupňů vytýká, že nevzaly v potaz, že poslední den stanovené třicetidenní lhůty, tj. 4. září 2004 připadl na sobotu, v důsledku  čehož  skončila  lhůta až v pondělí dne 6. září 2004, kdy předala vyjádření k poštovní přepravě. Z toho dovozuje, že podmínky pro vydání rozsudku pro uznání nebyly splněny. Proto navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Ve vyjádření žalobkyně navrhla dovolání zamítnout. Podle jejího přesvědčení byly podmínky pro vydání rozsudku pro uznání splněny, jelikož žalovaná se vyjádřila opožděně. Na tomto závěru nemění nic skutečnost, že podle jejího názoru lhůta k podání vyjádření žalované neuplynula 4. září 2004, jak dovodil odvolací soud, nýbrž již dne 3. září 2004, což vyvozuje ze znění

Dovolání je přípustné podle ve spojení s , neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a dovolací soud spatřuje zásadní právní význam napadeného  rozhodnutí  v  otázce dodržení lhůty  stanovené žalované  ve  výzvě  soudu   dle , kterou odvolací soud (stejně jako soud první stupně) řešil v rozporu s procesně-právní úpravou.

Vzhledem k přípustnosti podaného dovolání dovolací soud  nejprve zkoumal, zda řízení  netrpí  vadami  uvedenými  v , a b) a (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí  ve  věci (srov. , větu druhou, ). Tyto vady však dovolací soud, byť dovolatelka v obecné rovině tuto vadu tvrdila, z obsahu spisu neshledal.

Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu (srov. ), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. , větu první, ). Dovolací soud se proto zabýval správností právního posouzení věci [dovolací důvod dle ] zpochybňovaného dovolatelkou.

Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír ( a 2 ), a věcí uvedených v a , místo výzvy podle , nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzen. K podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení (srov. ).

Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle ustanovení včas  nevyjádří  a  ani  ve  stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku ( ) musí být poučen (srov. o. s .ř.).

Podle , věty první, uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Podle odstavce 3 téhož ustanovení rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li  se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal ( ).

Rozsudek pro uznání podle lze tedy vydat nejen na základě procesního úkonu žalovaného, jímž je uplatněný nárok výslovně uznán, ale i na základě nečinnosti žalovaného, vedoucí (za přesně stanovených podmínek) ke vzniku fikce, že žalovaný nárok uznal. S nečinností žalovaného po doručení usnesení podle či 2 jsou tedy spojeny natolik závažné procesní důsledky, že je nutno trvat na tom, aby byly beze zbytku dodrženy jak podmínky pro vydání zmíněného usnesení, tak i podmínky, za nichž nastupuje fikce uznání podle Závěr, zda tyto podmínky byly splněny a zda tedy vydání rozsudku  pro  uznání  je  v souladu  se zákonem, je  součástí právního posouzení věci z hlediska procesních předpisů. Chybí-li některá z uvedených podmínek, fikce uznání nenastává a rozsudek pro uznání podle nelze vydat.

Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že odvolací soud založil fikci uznání nároku žalovanou na závěru, že žalovaná reagovala na výzvu soudu opožděně. Toto posouzení však správné není. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalované byla výzva doručena dne 4. srpna 2004 a že se k ní vyjádřila přípisem ze dne 6. září 2004, který předala téhož dne k poštovní přepravě, z čehož dovodil nedodržení soudem stanovené lhůty k vyjádření. Odvolací soud však patrně přehlédl, že dne 4. září 2004 (který byl posledním dnem třicetidenní lhůty) připadl na sobotu, takže je třeba vyjít z ustanovení , věty druhé, , podle něhož připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Tímto nejblíže následujícím pracovním dnem bylo pondělí 6. září 2004. Předala-li tedy tohoto dne žalovaná vyjádření k žalobě k poštovní přepravě, učinila tak včas a závěr odvolacího soudu o opožděnosti vyjádření  žalované  nemůže obstát. Za této situace fikce uznání nároku žalovanou ve smyslu nenastala a podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle nebyly splněny. Dospěl-li odvolací soud k závěru opačnému a rozsudkem pro uznání rozhodl, je jeho právní posouzení  nesprávné a dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle  byl v souzené  věci naplněn.

Nejvyšší soud  proto,  aniž  nařizoval  jednání (,  věta první, ),  napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil (, část věty  za středníkem, ). Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i je a  věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( ).

Právní  názor  dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný (, část první věty za středníkem, ). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (, věta druhá, ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. června 2007

JUDr. Miroslav     Gallus

předseda  senátu