Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1534/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobců a) P. Z. a b) Ing. I. Z., obou zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) M. s.r.o., zastoupené advokátem, 2) R. G., a.s., zastoupené advokátem, 3) Ing. J. Š., zastoupenému advokátem a 4) Č. k. a., o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , o dovolání žalovaných 2) a 3) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. února 2006 č.j. -165, takto:

I. Dovolání žalovaných 2) a 3) se zamítá.

II. Žalovaní 2) a 3) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.604,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta; jinak žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se domáhali žalobou podanou u Okresního soudu v Mladé Boleslavi dne 11.7.2003 a změněnou se souhlasem soudu dne 5.9.2005, aby bylo určeno, že \"nedobrovolná opakovaná dražba, konaná dne 23.8.2002 v 9.10 hodin v H. I. v O., na níž byl dražen společností R. G., a.s. soubor věcí nemovitých zapsaných na LV pro KÚ R. R., u Katastrálního úřadu V., pracoviště V. M., obec R. R., část obce R. R., a to budova č.p. 1794, občanská vybavenost, rozsáhlé chráněné území, na parcele č. st. 3165, pozemek, p.č. st. 3165, zastavěná plocha a nádvoří, rozsáhlé chráněné území o výměře 2570 m2, je neplatná\". Žalobu zdůvodnili zejména tím, že k provedení dražby nebyly splněny podmínky uvedené v ustanovení , jelikož splatná pohledávka, kterou má žalovaná 1) za \"vlastníky nemovitostí\" a kterou uvedla v \"Čestném prohlášení učiněném u notáře, neexistuje a není zajištěna zástavním právem\" (\"ve skutečnosti nikdy nedošlo k zapůjčení částky 1.750.000,- Kč, která je uvedena ve smlouvě o půjčce uzavřené dne 5.2.1997 mezi p. L. H. jako věřitelem a p. P. Z. a L. J. jako dlužníky\"); uvedené \"Čestné prohlášení\" navíc nemá \"formu vykonatelného notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti tak, jak je stanoveno v a 71b notářského řádu\". K uzavření smlouvy o půjčce byli dlužníci \"přinuceni v tísni\" (pod \"hrozbou neposkytnutí úvěru Č. s., a.s.\"), postup věřitele L. H. byl \"minimálně v rozporu s dobrými mravy\", žalobce a) smlouvu nepodepsal svobodně a svobodně nebyla uzavřena ani zástavní smlouva, zřizující zástavní právo za účelem zajištění této pohledávky. Žalobci dále poukazují na to, že na úhradu půjčky již bylo zaplaceno 750.000,- Kč, že oznámení o nedobrovolné dražbě bylo zasláno pouze žalobci a) a že \"žalovaný 1) byl obžalován z trestného činu lichvy\", a dovozuje, že napadená veřejná nedobrovolná dražba je neplatná.

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 10.10.2005, č.j. -118 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobci jsou povinni na náhradě nákladů řízení zaplatit žalovanému 1) částku 10.300,- Kč k rukám advokáta, žalovaným 2) a 3) částku 19.823,- Kč k rukám advokáta a žalovanému 4) částku 1.445,50,- Kč. Na základě výsledků dokazování dospěl k závěru, že \"dražbou jako veřejným jednáním ve smyslu § 2 písm. a) zákona o veřejných dražbách\" a \"udělením příklepu\" byli \"dotčeni\" nejen žalovaní, ale také \"L. J. jako dlužník, vlastník i zástavce a M. J. jako zástavce\", kteří \"měli právo ve smyslu ustanovení § 48 odst. 5 zákona o veřejných dražbách domáhat se vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby, což neučinili, soud je k tomuto také nemůže nutit a žalobci nemohli navrhnout jejich přistoupení na stranu žalobce, neboť jmenovaným uplynula zákonem stanovená roční lhůta od udělení příklepu, avšak žalobcům nic nebránilo, naopak to ke splnění podmínky pasivní věcné legitimace bylo nezbytné, aby žalovaní označili L. J. a M. J. jako účastníky na straně žalované či navrhli jejich přistoupení do řízení na stranu žalovanou nejméně v okamžiku, kdy navrhli změnu žaloby spočívající ve vyslovení neplatnosti dražby ve vztahu ke všem draženým nemovitostem\". Pro nedostatek pasivní věcné legitimace proto musela být žaloba zamítnuta.

K odvolání žalobců Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15.2.2006 č.j. -165 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že \"ve vztahu mezi žalobci a žalovanými 1), 2) a 3) určil, že \"nedobrovolná opakovaná dražba, konaná dne 23.8.2002 v 9.10 hodin v H. I. v O., na níž byl dražen žalovaným 2) soubor nemovitostí zapsaných na LV pro k.ú. a obec R. R., u Katastrálního úřadu V., katastrální pracoviště V. M., a to budova č.p. 1794 - občanská vybavenost na parcele č. 3165 a pozemek č. 3165 - zastavěná plocha a nádvoří, pokud byla dražena jedna ideální polovina nemovitostí, která je ve společném jmění žalobců\", je neplatná; \"v dalším ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 4)\" rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že ve vztahu mezi žalobci a žalovanými 1), 2) a 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a že ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 4) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud nejprve dovodil, že žaloba o určení neplatnosti nedobrovolné dražby \"ohledně druhé ideální poloviny nemovitostí\" byla podána (neplatnost dražby byla uplatněna až změnou žaloby ze dne 5.9.2005) po uplynutí lhůty jednoho roku a že tedy \"právo na určení podle zaniklo\". O pasivní a aktivní legitimaci účastníků řízení dospěl k závěru, že k podání žaloby o určení neplatnosti nedobrovolné dražby byli aktivně legitimováni žalobci a manželé L. J. a M. J. (žalobci jsou však aktivně legitimováni k podání žaloby jen ohledně \"dražené jedné ideální poloviny nemovitostí, která byla před dražbou v jejich společném jmění manželů\") a že pasivní věcnou legitimaci měli žalovaní 1), 2) a 3) jako navrhovatel dražby, dražebník a vydražitel. Vzhledem k tomu, že v době od podání žaloby do rozsudku soudu prvního stupně bylo nálezem Ústavního soudu č. 181/2005 Sb. s účinností ode dne 10.5.2005 zrušeno ustanovení (ve znění pozdějších předpisů), odvolací soud dospěl k závěru, že \"stav protiústavnosti tu byl již v době provedení dražby, i když nebyl k tomuu povolaným orgánem deklarován\", a že s ohledem na protiústavnost nemůže být veřejná nedobrovolná dražba jedné ideální poloviny nemovitostí žalobců platná, i když ke zrušení ustanovení (ve znění pozdějších předpisů) došlo až po uzavření smlouvy o provedení dražby.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu ve výroku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ve věci samé, podali žalovaní 2) a 3) dovolání.

Žalovaný 2) ve svém dovolání namítá, že v projednávané věci nelze postupovat podle ustanovení a 3 , podle kterého \"nelze vykonávat pravomocná rozhodnutí, vydaná na základě zrušeného právního předpisu\", neboť \"ve věci žádné rozhodnutí, které by mělo být vykonáno, nebylo\" a \"realizovaná dražba je pouze právní skutečností, na jejímž základě došlo ke změně vlastnictví k draženým nemovitostem a k částečnému uspokojení pohledávek věřitelů\". Podle názoru žalovaného 2) \"převod vlastnictví k dražené nemovitosti, jakož i částečné uspokojení pohledávek věřitelů, nejsou uvedeným nálezem Ústavního soudu dotčeny\", což vyplývá z ustanovení , podle něhož \"jinak práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením právních předpisů zůstávají nedotčena\". Žalovaný 2) navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku zrušil a aby mu věc v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný 3) ve svém dovolání dovozuje, že \"vyslovení neplatnosti dražby má za následek, že žalobci se znovu stávají vlastníky ideální poloviny nemovitostí, ovšem nezatížené již žádnými zástavními právy, která zanikla zaplacením ceny dosažené vydražením z prostředků dovolatele\", a že \"ideální polovina nemovitostí žalobců byla dovolatelem zhodnocena jeho mnohamiliónovými investicemi\". Nález Ústavního soudu č. 181/2005 Sb. je účinný od 10.5.2005, a proto nemůže být aplikován na dražbu konanou v roce 2002 \"bez zohlednění dobré víry dovolatele jako vydražitele\"; z ustanovení totiž vyplývá, že \"práva a povinnosti z právních vztahů, vzniklých před zrušením právních předpisů, zůstávají nedotčena\". Žalovaný 3) navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku zrušil a aby mu věc v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobci navrhli, aby dovolací soud dovolání zamítl. Souhlasí s odvolacím soudem v tom, že nedobrovolná veřejná dražba provedená na základě ustanovení je neplatná \"s ohledem na protiústavnost daného ustanovení\", neboť tato \"protiústavnost trvala od počátku platnosti uvedeného ustanovení\", byla již v době rozhodování soudu prvního stupně \"autoritativně a účinně deklarována\" a \"soudy nemohly poskytnout právní ochranu jednání tímto ustanovením založenému\".

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání žalovaných 2) a 3) proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení a že je proti jeho měnícímu výroku ve věci samé přípustné podle ustanovení , přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku ve smyslu ustanovení bez jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

V projednávané věci bylo dokazováním mimo jiné zjištěno (správnost zjištění soudů v tomto směru dovolatelé nezpochybňují), že na návrh žalovaného 1) provedl dne 23.8.2002 v 9:10 hod. v h. I. v O. žalovaný 2) podle ustanovení (ve znění pozdějších předpisů) veřejnou nedobrovolnou opakovanou dražbu \"souboru nemovitostí v podílovém spoluvlastnictví žalobců a manželů J.\", které vydražil žalovaný 3). Nálezem Ústavního soudu ze dne 8.3.2005 č. 181/2005 Sb. bylo ustanovení zrušeno dnem 10.5.2005, tedy sice po provedení napadené dražby, avšak v době před vyhlášením rozsudku soudu prvního stupně. Za tohoto stavu věci bylo pro závěr o neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby provedené dne 23.8.2002 - jak správně dovodil odvolací soud - významné posouzení otázky, jaké právní následky má skutečnost, že ustanovení zákona, které bylo podkladem pro provedení veřejné nedobrovolné dražby, bylo v průběhu řízení před soudem prvního stupně jako protiústavní zrušeno.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"\") jiná pravomocná rozhodnutí soudů než jsou rozsudky vydané v trestním řízení vydaná na základě právního předpisu, který byl zrušen (v řízení podle části druhé hlavy druhé ), zůstávají nedotčena; práva a povinnosti podle takových rozhodnutí však nelze vykonávat. Podle ustanovení uvedené platí i v případech, kdy byly zrušeny části právních předpisů, popřípadě některá jejich ustanovení.

Podle ustanovení jinak práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením právního předpisu zůstávají nedotčena.

Došlo-li ke zrušení zákona (jeho jednotlivého ustanovení), který protiústavností postihoval uplatněný nárok, za řízení před soudem prvního stupně nebo v průběhu odvolacího řízení, je nepochybné, že soudy jsou povinny k nálezu Ústavního soudu přihlédnout a že nesmí poskytnout ochranu právům nebo vynucovat splnění povinností, které by ze zrušeného zákona (jeho jednotlivého ustanovení) pro projednávanou věc vyplývaly. Vzhledem k tomu, že po zrušení zákona (jeho jednotlivého ustanovení) nelze vykonávat soudní rozhodnutí vydaná na jeho základě, nesmí soud v nalézacím řízení poskytnout ochranu právu nebo vynucovat splnění povinnosti na takovém zákoně (jeho jednotlivém ustanovení) založených, neboť by rozhodnutí vycházející z protiústavního zákona (jeho jednotlivého ustanovení) stejně nemohlo být - jak vyplývá z ustanovení a 3 - vykonatelné.

Při zrušení zákona (jeho jednotlivého ustanovení) je totiž třeba vzít v úvahu především důvod, pro který Ústavní soud ČR ke zrušení přistoupil, tj. rozpor s ústavním pořádkem [srov. Čl. 87 odst. 1 písm. a)y]. Ačkoliv ke zrušení zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení dochází s účinky do budoucna, nemůže být - jak správně uvedl odvolací soud - pominuto, že stav protiústavnosti (rozporu s ústavním pořádkem) tu byl již v den konání veřejné nedobrovolné dražby, tedy dne 23.8.2002, i když nebyl (zatím) k tomuu povolaným orgánem (Ústavním soudem ČR) deklarován, neboť jinak by došlo k nepřípustnému zásahu do ústavně zaručených práv a svobod účastníka řízení. Protože soudy nemohou při řešení věci použít zákon (jeho jednotlivé ustanovení), který byl Ústavním soudem ČR shledán protiústavním, odvolací soud správně dovodil, že v důsledku zrušení ustanovení zákona o veřejných dražbách je provedení nedobrovolné dražby dne 23.8.2002 nepřípustné (srov. též obdobné věci se týkající právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23.11.2005, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 31 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).

Z uvedeného vyplývá že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení , a b) a nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud ČR dovolání žalovaného 2) a 3) podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

V dovolacím řízení vznikly žalobcům náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 5.400,- Kč [srov. , a ve znění , č. a č. a čl. II ] a v paušální částce náhrad výdajů za dva úkony právní služby ve výši 150,- Kč (srov. ve znění , č. , č. a č. a čl. II ). Vzhledem k tomu, že zástupce žalobců advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalobcům za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. a 3 a větu druhou ) ve výši 1.054,50 Kč. Protože dovolání žalovaného 2) a 3) bylo zamítnuto, dovolací soud jim podle ustanovení věty první, a uložil, aby žalobcům náklady v celkové výši 6.604,50 Kč společně a nerozdílně nahradili. Žalovaný 2) a 3) jsou povinni přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval ( ).

Ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 1) bylo o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalovaná 1) dovolání proti rozsudku odvolacího soudu nepodala a na nákladech vzniklých žalobcům za dovolacího řízení tedy neměla žádný podíl.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. června 2007

JUDr. Ljubomír  Drápal, v. r.

předseda senátu