Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2813/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Táboře (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze 29. 1. 2002, č. j. -111, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku označenému jako zahrada parc. č. 637/2 o výměře 522 m2 zapsanému u Katastrálního úřadu v T. na LV pro obec a kat. úz. S. Ú. Pozemek přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně, které uložil, aby zaplatila žalovanému na vyrovnání podílu částku 25 000,- Kč ve lhůtě 2 měsíců od právní moci rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku. Vyšel ze zjištění, že účastníci jsou každý z ideální ½ podílovými spoluvlastníky tohoto pozemku. Ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku dohodou spoluvlastníků nedošlo a podle (dále „“) rozhodl soud prvního stupně tak, že podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku zrušil, přikázal jej do výlučného vlastnictví žalobkyně, které uložil, aby zaplatila žalovanému na vyrovnání jeho podílu částku 25 000,- Kč. Podle znaleckého posudku Ing. A. R. z 30. 3. 2001 byl pozemek srovnatelné kvality v blízkosti předmětného pozemku parc. č. 637/2 prodán za cenu 270 Kč/m2, takže obvyklá cena pozemku parc. č. 637/2 přestavovala částku 141 000,- Kč. Účastníci se však shodli na ceně pozemku 50 000,- Kč, ze které soud prvního stupně také vycházel.

Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře jako soud odvolací k odvolání žalovaného usnesením z 5. 12. 2002, č. j. -150, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Uložil soudu prvního stupně, aby se zabýval otázkou možnosti reálného dělení nemovitosti a při rozhodování o tom, který z účastníků by měl být jejím výlučným vlastníkem, vzal v úvahu účelné využití nemovitosti. Vytkl soudu prvního stupně, že při vypořádání vycházel z ceny pozemku, na které se účastníci dohodli. Uvedl, že dohodu o ceně pozemku nelze vyloučit, ale jen za situace, že by účastníci uzavřeli o celém předmětu řízení smír, který by byl soudem schválen. V opačném případě je třeba vycházet z ceny určené znalcem a přihlédnout i k možnému znehodnocení pozemku povodněmi v roce 2002.

Soud prvního stupně znovu rozsudkem ze dne 18. února 2004, č. j. -236, pod bodem I. výroku zrušil „podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem a to zahradě parc. č. 637/2 o výměře 522 m2 s dřevěnou kůlnou, oplocením a trvalými porosty tak jak jsou uvedeny ve znaleckém posudku znalce ing. A. R. ze dne 31. 7. 2003, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro J. k., katastrální pracoviště T. na LV pro obec a kat. úz. S. Ú..“ Pod bodem II. přikázal nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobkyně, které pod bodem III. uložil, aby žalovanému na vyrovnání podílu zaplatila částku 52 000,- Kč. Pod body IV. až VI. rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku. Na základě doplněného znaleckého posudku ing. A. R. soud prvního stupně dospěl k jednoznačnému závěru, že reálné rozdělení pozemku není možné a že je to žalobkyně, která je schopna pozemek účelněji využít. Při zjištění obvyklé ceny pozemku vycházel rovněž z doplněného znaleckého posudku ing. A. R. z 31. 7. 2003. Znalec uvedl, že po povodni v srpnu 2002 klesl zájem o koupi nemovitostí „na nulu“ a obvyklou cenu pozemku 104 000,- Kč (200 Kč/m2) odvodil z ceny před povodní 245,- Kč/m2 se zvýšením inflačního nárůstu na 268 Kč/m2 a snížením 25 % vzhledem k lokalitě povodně po zaokrouhlení na 200,- Kč/m2. Dotazem u realitní kanceláře T. dne 10. 2. 2004 soud prvního stupně zjistil, že o pozemky v předmětné záplavové oblasti je opět zájem, ceny se postupně vrací k cenám před povodněmi a cena pozemků u vody se pohybuje v rozpětí 300-400,- Kč/m2. Soud prvního stupně pak i s přihlédnutím k tomu, že předmětný pozemek je velmi zanedbaný a je nutné odstranit následky povodní, vycházel z obvyklé ceny pozemku 104 000,- Kč (tj. 200 Kč/m2 ).

K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem ze dne 5. října 2004, č. j. -269, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I. a II. potvrdil. Ve výroku pod bodem III. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalobkyni, aby žalovanému zaplatila na vyrovnání podílu částku 70 500,- Kč. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku. Odvolací soud doplnil dokazování písemným dodatkem znaleckého posudku ing. A. R. z 24. 9. 2004. Znalec vysvětlil, že omylem uvedl v posudku z 31. 7. 2003, z něhož vycházel soud prvního stupně, základní cenu pozemku před povodní 245/m2, ačkoliv šlo správně o 270,- Kč/m2, avšak při inflačním nárůstu na 272,70 Kč/m2 a 25% snížení této ceny pro lokalitu povodně je cena shodná 200,- Kč/m2 po zaokrouhlení. Podle znalce jsou ceny pozemků po povodni opět stabilizované, dostávají se na původní cenovou úroveň před povodněmi. K tomuto závěru dospěl ostatně i soud prvního stupně. Odvolací soud tak vycházel z obvyklé ceny pozemku vyplývající ze znaleckého posudku z 10. 7. 2001 ve výši 141 000,- Kč. Přiměřená náhrada za spoluvlastnický podíl žalovaného tak činí 70 500,- Kč.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které podle obsahu ( ) odůvodňuje tím, že rozsudek vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedením dokazování. Vytýká odvolacímu soudu, že při stanovení přiměřené náhrady podle vycházel z obvyklé ceny pozemku 141 000,- Kč, která „je v rozporu s výsledky provedeného dokazování.“ Zjištění odvolacího soudu, že se ceny pozemků v zátopové oblasti stabilizovaly a že lze vycházet z tržní ceny jakoby k povodním nedošlo, nesvědčí o postupu, který by zahrnoval celou problematiku určování ceny nemovitosti, a tomu, že se účastníci shodli na ceně 50 000,- Kč. S přihlédnutím k této dohodě a závěrům znalce soud prvního stupně obvyklou cenu pozemku správně stanovil a žalovaný ji v odvolání ani nezpochybnil. Odvolací soud při zjištění obvyklé ceny pominul, že v průběhu řízení - po dobu nejméně pěti let - se žádný z účastníků o pozemek nestaral a tak ani následky povodní na pozemku nebyly odstraněny. Úvahy odvolacího soudu přesáhly rozsah odvolání, výsledky provedených důkazů a vyhodnocení ceny je formální, aniž respektuje skutečný stav věci. Naopak postup soudu prvního stupně byl zcela adekvátní, odpovídající vůli účastníků, znaleckému posudku a šetření u profesních institucí, které nemovitosti prodávají a znají obvyklé ceny nemovitostí. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání vyjádřil tak, že žalobkyně nechce pozemek užívat, ale chce jej prodat. Proto by měl být přikázán do jeho vlastnictví. Navrhl provedení dalších důkazů a v případě, že by mu pozemek nebyl přikázán, zvýšení „vypořádacího podílu na částku 110 000,- Kč.“

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenou účastnicí řízení, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Podle odst. l dovoláním lze napadat pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku upravuje . Podle odst. l je dovolání přípustné proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000,- Kč a v obchodních věcech 50 000,- Kč; k příslušenství pohledávky se nepřihlíží.

V dané věci odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku a zrušení spoluvlastnictví účastníků k nemovitosti a přikázání nemovitosti žalobkyni a změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalobkyni, aby zaplatila žalovanému jako přiměřenou náhradu částku 70 500,- Kč. Jde o částku o 18 500,- Kč vyšší, než jí uložil zaplatit soud prvního stupně. Žalobkyně v dovolání proti rozsudku zpochybnila jen výši náhrady a za správnou považuje náhradu v částce 52 000,- Kč, kterou jí uložil zaplatit žalovanému soud prvního stupně. To znamená, že dovoláním dotčený výrok ve smyslu je výrok, kterým bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalovanému peněžité plnění o 18 500,- Kč vyšší než rozsudkem soudu prvního stupně. Protože jde o peněžité plnění, které nepřevyšuje 20 000,- Kč, jde o dovolání podle nepřípustné. Dovolání žalobce (žalobkyně) směřující do výroku rozsudku odvolacího soudu v neobchodní věci (zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví), pokud jím byl změněn rozsudek soudu prvního stupně o povinnosti žalobkyně, aby zaplatila žalovanému určitou částku, není podle přípustné, jestliže podle žalobce mu měla být uložena povinnost zaplatit žalovanému částku nižší o méně než 20 000,- Kč.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalobkyně nebyla úspěšná a žalovanému účelně vynaložené náklady nevznikly (, , a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. května 2007

JUDr. Marie Rezková, v. r.

předsedkyně senátu