Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2139/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 22 650,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. M. Š.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Litoměřicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. června 2003, č. j. -184, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k chalupě č. p. 36 a pozemkům parcelních čísel 8, 9 a 10, zapsaným na LV pro obec Ú. a kat. území L. u Ú., tyto nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobce, kterému uložil, aby každému žalovanému zaplatil částku 150 000,- Kč. Dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně zrušil podílové spoluvlastnictví k označeným nemovitostem, neboť k dohodě o jeho zrušení mezi účastníky nedošlo. Na podkladě znaleckého posudku R. Č. učinil závěr, že reálné rozdělení samotné chalupy není možné. Znalec připustil možnost rozdělení nemovitostí na část s chalupou a část se stodolou, o část se stodolou ale žádný z účastníků neprojevil zájem. Při rozhodování o tom, kterému z účastníků mají být nemovitosti přikázány do výlučného vlastnictví, soud prvního stupně upřednostnil kriterium účelného využití věci před kriteriem velikosti podílu, svědčícím ve prospěch žalovaných, spoluvlastníků předmětných nemovitostí v rozsahu dvou třetin. Soud prvního stupně se postavil na stanovisko, že i když se jedná o rekreační chalupu, nemovitosti budou mnohem účelněji využity žalobcem, který hodlá provést rekonstrukci chalupy, aby byla trvale obyvatelná, a do chalupy se trvale nastěhovat. Má tam již domácí zvířectvo a každý den na chalupu dojíždí. Naproti tomu žalovaný 1) jezdil na chalupu dvakrát až  třikrát do roka, žalovaný 2) na ni dojíždí jen v letních měsících a po většinu roku ji tedy neužívá. Jeho tvrzení o tom, že by případně mohl s manželkou na chalupě bydlet i trvale, soud prvního stupně považoval za účelové s ohledem na to, že s ním přišel až v závěru soudního řízení. Pokud jde o údržbu nemovitostí a náklady spojené s nimi, podle soudu se na nich účastníci podíleli v podstatě stejnou měrou. Při stanovení náhrady za spoluvlastnické podíly žalovaných soud vyšel z „tržní“ ceny nemovitostí ve výši 450 000,- Kč, stanovené znalcem R. Č. ve znaleckém posudku z 10. 4. 2003.

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 8. března 2006, č. j. -209, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zrušil podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaných k předmětným nemovitostem a spoluvlastnický podíl žalobce přikázal do spoluvlastnictví žalovaných, a to každému rovným dílem, kteří se tak stali spoluvlastníky nemovitostí každý v rozsahu jedné ideální poloviny. Žalovaným uložil, aby žalobci zaplatili společně a nerozdílně částku 200 000,- Kč. Dále rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud doplněným dokazováním zjistil, že rozhodnutím M. n. v. v Ú., odboru výstavby, ze 4. 12. 1989 bylo změněno užívání domu č. p. 36 v L. na užívání k rekreačním účelům. Podle sdělení znalce k dodatku č. 2 jeho posudku č. 1610 se obvyklá cena předmětných nemovitostí v době rozhodování odvolacího soudu a stejné lokalitě pohybovala v rozmezí částek 550 000,- až 600 000,- Kč. Účastníci se shodli na obvyklé ceně nemovitostí ve výši 600 000,- Kč. Odvolací soud přikázal nemovitosti žalovaným s ohledem na to, že jsou jejich dvoutřetinovými spoluvlastníky a že „nemovitosti užívají k určenému účelu a jsou, alespoň dosud, při tomto užívání vystupovat ve shodě“. Podle odvolacího soudu je-li věc užívána fakticky i právně jako rekreační nemovitost, není v této situaci možné „hodnotit alternativní způsoby užívání z pohledu účelnosti pro přikázání věci tomu kterému spoluvlastníku“.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, podle jeho obsahu z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Žalobce nesouhlasí s tím, že nemovitosti byly přikázány žalovaným. Namítl, že dostatečným způsobem prokázal účelné využití nemovitostí k bydlení. Zde poukázal na výpovědi svědků S. R., V. K., M. R. a L. K. a fotografie, na nichž lze vidět, v jakých podmínkách bydlí, že jde o nouzový stav a že jeho bydlení neodpovídá standardům bydlení. Uvedl, že o chalupu po celou dobu řádně pečoval, platil daň z nemovitosti, elektřinu, naproti tomu žalovaní jezdili na chalupu občas pořádat oslavy. Již v roce 1996 žalovaní nabízeli žalobci chalupu k odkoupení, když ji následně žalobce chtěl odkoupit, žalovaní si prodej náhle rozmysleli. Odvolací soud nevzal v úvahu, že žalovaného 1) dělí od chalupy vzdálenost 80 km a žalovaného 2) 300 km. Odvolacímu soudu rovněž vytkl, že připustil důkaz rozhodnutím o vyjmutí domu z bytového fondu, který před soudem prvního stupně nebyl předložen, a že k aktuální ceně nemovitostí nevyslechl znalce. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní ve vyjádření k dovolání vyjádřili souhlas s rozhodnutím odvolacího soudu s tím, že před odvolacím soudem nebyly prováděny nové důkazy, neboť soudu prvního stupně bylo známo stavebně technické určení nemovitosti č. p. 36 v L., kterou sám označil jako „rekreační objekt“, a že na ceně nemovitostí se účastníci dohodli.

Nejvyšší soud ČR (dále „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle a 3 (dále „OSŘ“) a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ).

Vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, žalobce spatřuje v tom, že odvolací soud provedl důkaz rozhodnutím o vyjmutí předmětného domu z bytového fondu, který u soudu prvního stupně nebyl uplatněn.

Podle skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolacího soudu proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen za podmínek stanovených pod písm. a) až e).

Rozhodnutí odboru výstavby M. n. v. v Ú. ze 4. 12. 1989, č. j. 332/6/2198/1279/89, žalobce předložil k důkazu až v odvolacím řízení, aniž by byla splněna některá z podmínek pod písm. a) až e . Pokud odvolací soud takový nový důkaz provedl a učinil z něj skutková zjištění, jde o vadu řízení, která však neměla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Ostatně účastníci v průběhu řízení hovořili o předmětném domě jako o „chalupě“ a nepochybně tím měli na mysli chalupu rekreační.

Vady uvedené v , a b) a , ani další jiné vady, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud nezjistil.

Nejvyšší soud v rozhodnutí publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále „Soubor rozhodnutí“) pod C 8 dovodil, že „za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu ustanovení ve znění před novelou č. považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení , protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení až 135 . Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva. Provedeným dokazováním je třeba rozumět jak dokazování provedené u soudu prvního stupně, tak i dokazování u soudu odvolacího“. Pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně ty námitky, z nichž plyne, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné v Souboru rozhodnutí pod C 638). Uvedené právní závěry jsou zcela použitelné pro posouzení dovolacího důvodu z hlediska .

Odvolací soud proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně výhrady nevznesl a ta jsou tak i skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Skutková zjištění obou soudů mají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, ostatně žalobce výslovně neuvedl, která konkrétní skutková zjištění v provedeném dokazování oporu nemají. Dovolací důvod podle tak není dán.

Podle § 142 odst. 1 věty třetí ObčZ není-li rozdělení věci (míněno v podílovém spoluvlastnictví) dobře možné, přikáže soud věc za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům; přihlédne přitom k tomu, aby věc mohla být účelně využita. Není pochyb o tom, že uvedená právní norma na souzenou věc dopadá, a tak postupoval-li odvolací soud podle ní, nejde o případ, kdy byl použit nesprávný právní předpis. Citované ustanovení, zejména dovětek „přihlédne přitom k tomu, aby věc mohla být účelně využita“, patří k normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě sám vymezil hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností  (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 8. 2000, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 6/2001 nebo jeho rozsudek z 25. 6. 1998, sp. zn. , uveřejněný pod č. R 27/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pokud tedy odvolací soud při zohlednění velikosti podílu žalovaných k celku (dohromady dvě třetiny) ve skutečnosti, že žalovaní na rozdíl od žalobce chtějí nemovitost i nadále společně užívat k určenému účelu – rekreačnímu, spatřoval naplnění zásady účelného využití věci, nemůže být jeho rozhodnutí nesprávným výkladem právního předpisu. Při stanovení přiměřené náhrady za spoluvlastnický podíl žalobce odvolací soud vyšel z obvyklé ceny ve výši 600 000,- Kč, která má oporu v obvyklé ceně určené znalcem R. Č. v rozmezí částek 550 000,- Kč až 600 000,- Kč, a jejíž výši účastníci nezpochybnili. Pak ovšem z hlediska ObčZ není dovolací důvod podle naplněn.

Z uvedených důvodů dovolací soud proto podle věty před středníkem dovolání žalobce zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalovaným vznikly náklady (, , a ). Náklady vzniklé žalovaným představují odměnu za jejich zastoupení v dovolacím řízení advokátkou, která činí podle , a 2 písm. a), , a ve znění , č. , č. a čl. II z částky 400 000,- Kč částku 22 500,- Kč, a dále paušální  náhradu hotových výdajů 150,- Kč podle ve znění , č. , č. , č. a čl. II Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z a .

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, žalovaní mohou podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 30. května 2007

JUDr. František  Balák, v. r.

předseda senátu