Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2276/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 18 040,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. E. K.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Litoměřicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. března 2004, č. j. -217, pod bodem I. výroku z věcí patřících do společného jmění manželů přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně dům č. p. 137 v K. se zastavěnou plochou stavební parc. č. 150 a pozemky parcelních čísel 437/11, 440/2, 440/4 a 440/8, zapsané u Katastrálního úřadu v L. na LV pro kat. území K. u L. Do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal osobní automobil zn. Š. 120L, a fritovací hrnec zn. M. Pod bodem II. uložil žalobkyni, aby žalovanému zaplatila na vypořádání jeho podílu částku 49 310,- Kč. Pod body III. až V. rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku.

Soud prvního stupně mimo jiné zjistil, že manželství účastníků, uzavřené 10. 10. 1987, zaniklo rozvodem 14. 5. 1996. K dohodě o vypořádání společného jmění manželů mezi účastníky nedošlo. Za trvání manželství účastníci nabyli pouze věci, které soud prvního stupně vypořádal. Před uzavřením manželství žalobkyně byla spoluvlastnicí rodinného domu č. p. 162 v K. v rozsahu jedné poloviny. V tomto domě také bydlela se svými dětmi z prvního manželství a dcerou J. Žalovaný byl uživatelem družstevního bytu o velikosti 1+1 v K.,. Kupní smlouvou z 22. 6. 1988 žalobkyně prodala svůj spoluvlastnický podíl na domě č. p. 162 manželům F. za částku 134 000,- Kč. Předmětné nemovitosti účastníci nabyli kupní smlouvou z 5. 7. 1988 od B. K. za kupní cenu 100 000,- Kč. Žalovaný na B. K. převedl práva a povinnosti k družstevnímu bytu, jehož zůstatková hodnota činila částku 8 020,- Kč, a žalobkyně mu 8. 7. 1988 poukázala částku 90 000,- Kč z prodeje domu č. p. 162. Ze společných prostředků tak účastníci za předmětné nemovitosti zaplatili jednu desetinu kupní ceny. Po povodních v roce 2002, kdy dům účastníků byl zaplaven do výšky přes 2 m, žalobkyně provedla opravy domu. Náklady na opravu činily částku 130 361,- Kč. Na tuto opravu obdržela žalobkyně od obecního úřadu v průběhu let 2002 a 2003 dotaci ve výši 99 443,- Kč. Znalec Ing. V. P., CSc., vyčíslil cenu předmětných nemovitostí k 14. 5. 1996 podle cenových předpisů částkou 1 528 360,- a obvyklou cenu danou stavem nabídky a poptávky před povodněmi v roce 2002 částkou 1 000 000,- Kč. S ohledem na to, že povodně z roku 2002 zásadním způsobem a dlouhodobě ovlivnily ceny a prodejnost nemovitostí v postižených oblastech, cena předmětných nemovitostí se nyní pohybuje na úrovni přibližně částky 450 000,- Kč. Soud prvního stupně nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně, která je od roku 1988 stále užívá, na jejich koupi se podílela 90 % a plní všechny povinnosti vlastníka. Žalovaný nemovitosti neužívá a nepodílí se na jejich údržbě. Při výpočtu částky, kterou soud prvního stupně uložil zaplatit žalobkyni žalovanému na vyrovnání podílů, soud prvního stupně sice vyšel z obvyklé ceny nemovitostí ve výši 1 000 000,-, ale protože kupní cena nemovitostí byla zaplacena ze společných prostředků účastníků jen v rozsahu 1/10, dospěl k závěru, že do společného jmění účastníků spadá toliko s částka 100 000,- Kč, takže žalobkyně by měla žalovanému zaplatit 50 000,- Kč. Po koupi předmětných nemovitostí účastníci ze společných prostředků podle dokladů předložených žalobkyní vynaložili na stavební úpravy v domě částku 34 680,- Kč, ze které polovina náleží žalovanému. Žalovaný by se měl zase podílet na opravách domu po povodních v částce 1 546,- Kč.

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 9. prosince 2005, č. j. -254, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé jen tak, že uložil žalobkyni, aby zaplatila žalovanému na vypořádání jeho podílu částku 165 250,- Kč, a jinak jej potvrdil. Dále rozhodl o soudním poplatku a nákladech řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, pokud jde o rozsah věcí patřících do společného jmění účastníků a jejich rozdělení mezi účastníky. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud při vypořádání vyšel z ceny nemovitostí v částce 450 000,- Kč, v níž se promítá prodejnost nemovitostí v dané lokalitě po povodních v roce 2002 a která tak „představuje hodnotu nemovitostí ve stavu ke dni zániku manželství účastníků“. Nesouhlasil s názorem soudu prvního stupně, že při vypořádání je třeba v daném případě vycházet z hodnoty pouze ve výši 1/10 zůstatkové ceny nemovitostí. Žalobkyni je ale třeba nahradit částku 90 000,- Kč, jí vynaloženou na zaplacení kupní ceny nemovitostí prokazatelně ze svých prostředků. Tvrzení žalovaného, že při koupi nemovitostí investoval zůstatkovou hodnotu členského podílu k družstevnímu bytu, osvědčeno nebylo. Žalovaným namítaná vyšší kupní cena nemovitostí neodpovídá kupní smlouvě v podobě notářského zápisu z 5. 7. 1988, sp. zn. NZ 555/88. Odvolací soud rovněž nepřihlédl k zápočtu investic do nemovitostí jak za trvání manželství účastníků, tak po rozvodu manželství v důsledku povodně z roku 2002.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítl, že odvolací soud při vypořádání nesprávně vycházel z ceny nemovitostí ve výši 450 000,- Kč. Nezpochybnil, že nemovitosti se nacházejí v povodněmi dotčeném území, bere-li se však v úvahu, že žalobkyně dostala na obnovu nemovitostí dotace, které také použila, musí se cena nemovitostí pohybovat minimálně v částce 1 000 000,- Kč. Poukázal na to, že nemovitosti se nacházejí v oblasti L., kterou vyhledávají pražští kupci, kteří zde nakupují nemovitosti i k rekreaci, K. nevyjímaje. Podle názoru žalovaného tak není důvodu vycházet z podhodnocené ceny s pouhým konstatováním, že jde o lokalitu, kde se povodně vyskytují. Odvolací soud proto měl vycházet z ceny nemovitostí ve výši 1 000 000,- Kč. Nesouhlas vyslovil rovněž s přikázáním nemovitostí do vlastnictví žalobkyně s tím, že má potřebu zajištění vlastního bydlení, neboť neustále bydlí v provizoriu u své nynější přítelkyně. Oběma soudům vytkl, že nezohlednily jeho vnos zůstatkové hodnoty jeho družstevního bytu do společných nemovitostí. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl. Žalobkyně upřednostňuje posouzení věci soudem prvního stupně, protože je vleklostí sporu již fyzicky i finančně vyčerpána, nevyužila možnosti podat dovolání. Poukázala na to, že dům ještě nestačily s dcerou opravit po povodních v roce 2002, a dům byl v roce 2006 znovu zaplaven, tentokrát „jen“ do výše 1,5 m, což jeho tržní cenu zcela zminimalizovalo. Dům je neprodejný, bez hodnoty a bez možnosti dalšího pojištění. Na výplatu částky podle rozhodnutí odvolacího soudu žalovanému nemá finanční prostředky. S ohledem na chování žalovaného a jeho vztah k nemovitostem, kdy si po povodních nevyklidil ani svůj nábytek z přízemí domu, který byl totálně zničený, je nereálné, aby soud nemovitosti přikázal do vlastnictví žalovanému. Tvrzení žalovaného o jeho vnosu zůstatkové hodnoty členského podílu z družstevního bytu do společných nemovitostí jsou podle žalobkyně nepravdivá.

Nejvyšší soud ČR (dále jen “Nejvyšší soud“) jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle a 3 (dále jen „OSŘ“) v rozsahu dovolatelem uplatněných dovolacích námitek a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Společné jmění manželů podle (dále jen „“) zaniká zánikem manželství. Podle je možné společné jmění manželů vypořádat buď dohodou manželů nebo tak může učinit na návrh některého z manželů soud. Podle věta druhá je každý z manželů oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek.

Při stanovení ceny nemovitosti v rámci vypořádání společného jmění manželů se vychází z obecné ceny, t. j. ceny nemovitosti obvyklé v daném místě a v době rozhodování, která vyjadřuje aktuální tržní hodnotu nemovitosti [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. ledna 2001, sp. zn. , publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck pod C 45 (dále jen „Soubor“)]. Tato tržní hodnota nemovitosti je ovlivněna místními podmínkami a je závislá nejen na konstrukci a vybavení, ale i na poptávce a nabídce v daném čase (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2001, sp. zn. , publikovaný pod C 110 Souboru). Odvolací soud v souladu s dosavadní ustálenou judikaturou vycházel ze stavu nemovitosti v době zániku společného jmění manželů, ale zároveň z ceny majetku v době rozhodování o vypořádání tohoto společného jmění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. prosince 1999, sp. zn. , publikovaný pod č. 11/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Umístění nemovitosti v záplavovém území je skutečností, která se nedotýká posuzování stavu nemovitosti, je však faktorem ovlivňujícím stanovení její obvyklé ceny. Tuto skutečnost zohlednil i znalec ve svém posudku a s ohledem na ní stanovil obvyklou cenu nemovitosti na částku 450 000,- Kč. V souladu s dosavadní judikaturou pak soud prvního stupně i soud odvolací postupovaly správně, když za základ pro určení vypořádacího podílu účastníka vzaly cenu obvyklou zjištěnou znaleckým posudkem.

Odvolací soud i soud prvního stupně správně posoudily skutečnosti rozhodující pro přikázání nemovitosti do vlastnictví žalobkyně, neboť zohlednily, že žalobkyně je na rozdíl od žalovaného užívá, zajišťuje jejich údržbu, na jejich koupi se v převážné části podílela a plní všechny povinnosti vlastníka. Soudy tak postupovaly v souladu s judikaturou dovolacího soudu, kdy nemovitost přikázaly tomu z účastníků, který je měl naposledy v držení, u něhož došlo k jejich amortizaci, a u kterého je využití věci účelnější (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 2003, sp. zn. , publikovaný pod C 2102 Souboru, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2001, sp. zn. , publikovaný pod C 259 Souboru).

Námitka žalovaného, že soudy neuznaly jím tvrzený vnos zůstatkové hodnoty jeho družstevního bytu do společných nemovitostí, je námitkou týkající se skutkových zjištění, nikoli otázkou právní. Jestliže dovolatel v dovolání uplatnil pouze důvod nesprávného právního posouzení věci, vychází dovolací soud ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a soudem odvolacím, neboť je podle oprávněn přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání.

Vady uvedené v , a b) a , jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud nezjistil.

Z uvedených důvodů dovolací soud proto podle dovolání žalovaného zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaného bylo zamítnuto a žalobkyni vznikly náklady v souvislosti se zastoupením advokátem (, , a ). Odměna advokáta za zastupování žalobkyně vychází z předmětu dovolacího řízení, jenž byl určen součtem rozdílu ceny nemovitosti namítané žalovaným a ceny zjištěné podle znaleckého posudku, z níž vycházely oba soudy, a částky představující výši investic do nemovitosti, jejíhož zohlednění při určení vypořádacího podílu se žalovaný domáhal. Odměna za zastupování tak činí podle ., a 3, a , ve znění pozdějších předpisů, a čl. II po zaokrouhlení částku 17 965,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 75,- Kč podle , ve znění pozdějších předpisů, a čl. II. , a celkem tedy činí náklady řízení po 18 040,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z a .

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 29. května 2007

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu