Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 557/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce Ing. L. O., zastoupeného JUDr. M. K., advokátem proti žalovanému Ing. B. S., zastoupenému JUDr. J. T., advokátem o zdržení se označování výrobků - vín etiketou, o zdržení se distribuce, prodeje výrobků - vín a dalších obchodních aktivit s výrobky - víny označenými etiketou, o stažení z tržní sítě dosud neprodaných výrobků - vín označených etiketou, o zdržení se užívání kombinované ochranné známky a určení, že užívání této ochranné známky je nedovoleným soutěžním jednáním, o zdržení se užívání obrazové ochranné známky a určení, že užívání této ochranné známky je nedovoleným soutěžním jednáním, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. listopadu 2004, č.j. -116, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. listopadu 2004, č.j. -116, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2002, čj. -91, není přípustné podle (dále jen ) a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

V dovolání zpochybněná právní otázka, že se odvolací soud v daném případě nevypořádal s tvrzeními a vývody uvedenými v odvolání žalobce, zejména že soudy nijak nevyřešily, kterým autorským zákonem se údajné vztahy mezi autorem díla J. S. a Státním statkem řídí, a že odvolací soud dospěl k závěru, že je nerozhodné, jakým režimem se uvedené právní vztahy v minulosti řídily, tj. jestli nebo , a dále že odvolací soud nesprávně posoudil otázku právního nástupnictví Státního statku B.-v., nebyla odvolacím soudem řešena v rozporu s hmotným právem.

Odvolací soud konstatoval, že oba uvedené zákony v zásadě shodně zakotvují právo autora s dílem nakládat (viz a , který dále příkladmo uvádí způsoby nakládání s dílem, „zejména rozhodnout o jeho uveřejnění a udílet svolení k jeho užití“). Z hlediska převodu autorských práv oba zákony předpokládají, že bez omezení lze převést jen právo dílo užít, nikoli ostatní autorská práva, která přecházejí na dědice. Odvolací soud dospěl k závěru, že autor J. S. dílo (vinnou etiketu) vytvořil jako dar pro konkrétní subjekt - Státní statek B. - v. n. p., kterému udělil svolení užít dílo ke konkrétnímu účelu ihned po jeho vytvoření v 60. letech 20. století, tedy jako etiketu na láhve s vínem z produkce d. s. h. Státní statek B. – v., n. p. byl zrušen bez likvidace a ke dni 1.7.1988 se jeho univerzálním právním nástupcem stal Státní statek B. – v., s. p. (právo dílo užít bezpochyby přešlo na tohoto právního nástupce - viz ), v r. 1990 došlo k dalším změnám oprávněného subjektu - jedním z pěti nástupnických subjektů Státního statku B. – v., s. p. se stal A. B., s. p., do jehož majetku přešel i závod v D. K. a tedy i d. s., v r. 1993 převedl A. B.o, s. p. toto své oprávnění užívat předmětnou vinnou etiketu na žalovaného, který si sklepy v D. K. pronajal (postup byl v souladu s ustanovením ). K převodu práva dílo (vinnou etiketu) užít na žalovaného došlo se souhlasem autora díla J. Svobody v r. 1993 (vizu vyhotovenou A. B., s. p. dne 18. 8. 1993, podepsanou autorem, zápis z jednání se zástupci A. B., s. p. ze dne 3. 6. 1999 a prohlášení autora ze dne 24. 5. 1999). Smlouva o výhradním právu užití díla uzavřená mezi autorem díla S. a žalobcem v r. 1999 je tedy neplatná, žalobce není oprávněným uživatelem předmětného díla (vinné etikety), nemá tudíž žádný nárok na autorskoprávní ochranu, tj. na ochranu užívání předmětného díla.

Z hlediska právního posouzení se dovolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v jednání žalovaného nelze shledat rozpor s dobrými mravy, a proto se nejedná o nekalou soutěž, ať už toto jednání spočívá v označování vín původní vinnou etiketou, anebo v zápisu a užívání ochranných známek, které z ní vycházejí. Žalovaný pokračuje v produkci vína ve vinných sklepích v D. K. a své produkty olepuje vinnou etiketou prokazatelně od roku 1993. Žalobce neprokázal, že vína takto shodně označoval dříve než v roce 1997. Nemohl tedy žalovaný nikterak těžit z dobré pověsti výrobků žalobce ani vyvolat nebezpečí záměny s výrobky žalobce či klamnou představou o spojení obou výrobků. Proto dovolací soud považuje závěr odvolacího soudu i soudu prvního stupně za věcně správný.

Odvolací soud tedy rozhodl v souladu s hmotným právem, neboť žalobce není oprávněn k žádnému z uplatňovaných zdržovacích nároků, jak správně dovodil soud prvního stupně i odvolací soud.

Dovolací důvod podle , kterým je možno vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může být úspěšně použit pouze v případě, že je dovolání přípustné, tedy že dovolací soud dospěje k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí; sám o sobě, i kdyby byl dán, přípustnost dovolání podle nemůže založit.

Lze tak uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR je proto, aniž nařizoval jednání (ust. , věta první, ) pro nepřípustnost usnesením odmítl (ust. , věta první, a ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, a Bylo-li dovolání žalobce odmítnuto, žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, za jeden úkon právní služby (sepsání vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 1.550 Kč (, , , v návaznosti na a , kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení - advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč ( ) tedy celkem ve výši 1.625 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 24. května 2007

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu