Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2484/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karlových Varech (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. prosince 2005, č. j. -160, pod bodem I. výroku zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k rodinnému domu č. p. 23 na stavební parcele č. 20/1 a stavební parcele č. 20/1 o výměře 156 m2, zapsaným u Katastrálního úřadu pro K. kraj, katastrální pracoviště K. V., na LV č. pro okres K. V., obec T. a kat. území B. Pod bodem II. dosavadní spoluvlastnický podíl žalobkyně o velikosti ideální jedné čtvrtiny přikázal do podílového spoluvlastnictví žalovaného 1) a pod bodem III. stanovil, že podílovými spoluvlastníky nemovitostí budou nadále žalovaný 1) v rozsahu ideálních tří čtvrtin a žalovaný 2) v rozsahu ideální jedné čtvrtiny. Pod bodem IV. uložil žalovanému 1), aby na vypořádání spoluvlastnického podílu zaplatil žalobkyni částku 100 000,- Kč. Pod body V. až VII. rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku.

Soud prvního stupně zjistil, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a to žalobkyně v rozsahu jedné ideální čtvrtiny, žalovaný 1) jedné ideální poloviny a žalovaný 2) jedné ideální čtvrtiny. Žalovaní souhlasili s tím, aby podílové spoluvlastnictví k nemovitostem bylo zrušeno a tyto aby byly přikázány do jejich podílového spoluvlastnictví tak, že žalovaný 1) by nadále byl jejich spoluvlastníkem v rozsahu tří ideálních čtvrtin a žalovaný 2) jedné ideální čtvrtiny. Žalobkyně a žalovaný 2) nemovitosti neužívají a ani se nepodílejí na nákladech spojených s jejich provozem a údržbou. Žalovaný 1) je užívá k rekreačním účelům. Podle znaleckého posudku Ing. M. M. činí obvyklá cena nemovitostí částku 400 000,- Kč. Nemovitosti nelze reálně rozdělit, a to zejména z důvodu nepřiměřených nákladů na rozdělení nemovitosti a dále s ohledem na skutečnost, že pro zajištění přístupu do rozdělených nemovitostí a odkanalizování by bylo třeba užívat část pozemku jiného vlastníka. V souladu s návrhy účastníků soud prvního stupně zrušil jejich podílové spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem, a protože nemovitosti nelze reálně rozdělit, spoluvlastnický podíl žalobkyně přikázal žalovanému 2), takže nemovitosti budou nadále v podílovém spoluvlastnictví žalovaných. Při stanovení náhrady za spoluvlastnický podíl žalobkyně vyšel z obvyklé ceny stanovené znalcem.

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 22. března 2006, č. j. -180, rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním dotčené, tj. ve výroku IV. a V. potvrdil, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se zcela ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně, pokud žalovanému 1) uložil, aby žalobkyni za spoluvlastnický podíl zaplatil částku 100 000,- Kč. Znalecký posudek Ing. M. M. považoval za přesvědčivý. Podle odvolacího soudu znalec srozumitelným způsobem vysvětlil, jakými úvahami byl veden při stanovení obvyklé ceny, a žalobkyně žádným relevantním důkazem závěry znaleckého posudku nezpochybnila.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítla, že spoluvlastník, který je zbaven vlastnictví, by měl mít právo „na takovou náhradu, která by pozbyté vlastnictví v plném rozsahu nahradila“. V daném případě je diametrální rozdíl mezi cenou vypočtenou podle cenového předpisu a cenou, kterou by bylo možno dosáhnout prodejem nemovitostí.  Při určení přiměřené náhrady, která by měla odpovídat obecné ceně, nelze vycházet z ceny, za kterou by bylo možno v daném místě v době rozhodování prodat příslušný spoluvlastnický podíl, „tedy vzít za základ cenu určenou znaleckým posudkem a propočítat ji k velikosti spoluvlastnického podílu“. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Podle (dále jen „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jednotlivé případy přípustnosti dovolání jsou upraveny v ustanoveních až 239 , přičemž dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení a c), odst. 3 . Protože předpoklad stanovený v nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení , odst. 3 , podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolání podle je podle výslovného ustanovení přípustné pouze pro řešení právních otázek. V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci samé neprovádí a při posuzování přípustnosti dovolání z hlediska je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními nalézacích soudů ( a 4, ).

Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu s hmotným právem, je v souladu s judikaturou dovolacího soudu a nezahrnuje posouzení takové právní otázky, která by rozhodnutí odvolacího soudu takovým rozhodnutím činila.

Podle (dále jen „“) nedojde-li k dohodě, zruší spoluvlastnictví a provede vypořádání na návrh některého spoluvlastníka soud. Přihlédne přitom k velikosti podílů a účelnému využití věci. Není-li rozdělení věci dobře možné, přikáže soud věc za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům; přihlédne přitom k tomu, aby věc mohla být účelně využita. Výkladem pojmu „přiměřená náhrada“ se dovolací soud ve své judikatuře již zabýval a konstatoval, že přiměřenou náhradu ve smyslu je nutno chápat jako hodnotový ekvivalent, vyjádřený v penězích, umožňující podle místních podmínek obstarání obdobné věci, jakou představoval podíl spoluvlastníka, přisouzený ostatním spoluvlastníkům. Přiměřená náhrada musí vyjadřovat cenu, závislou nejen na konstrukci a vybavení, ale i na poptávce a nabídce v daném čase. Za takovou nelze považovat náhradu, vycházející jen z ceny zjištěné podle předpisu o oceňování nemovitostí [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2001, sp. zn. , publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck pod C 110 (dále jen „Soubor“)]. Dovolací soud dále ve své rozhodovací praxi konstatoval, že přiměřenou náhradu podle ustanovení soud určí odpovídajícím podílem z ceny celé věci, nikoliv cenou, za kterou by bylo možné prodat spoluvlastnický podíl (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 1998, sp. zn , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 15/1999, a obdobně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2002, sp. zn. , publikovaný pod C 1225 Souboru). Právní otázka, kterou ve svém dovolání žalobkyně vymezila, již byla dovolacím soudem v minulosti vyřešena a rozhodnutí odvolacího soudu tak nečiní po právní stránce zásadně významným.

S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle v daném případě naplněny.

Dovolací soud proto podle za použití dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným náklady nevznikly (, a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. května 2007

JUDr. František  Balák, v. r.

předseda senátu