Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1797/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 28. srpna 2005, č.j. -17, ve výrocích, kterými Okresní soud v Ostravě zamítl žalobu proti žalovaným o zaplacení 15% úroku z prodlení z částky 10.790,14 Kč od 21. června 2004 do zaplacení  a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok I.) a rozhodl o  nákladech odvolacího řízení (výrok II.), považuje za správný závěr soudu prvního stupně, podle něhož nelze požadovat úroky z prodlení ze smluvních úroků, nebylo-li ve smlouvě o úvěru dohodnuto, že úroky se stávají součástí jistiny.

Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dovolání, namítajíc, že je dán dovolací důvod podle ustanovení (dále též jen „ ), tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání opírá o ustanovení , spatřujíc zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v tom, že „vylučuje smluvní ujednání účastníků smlouvy o úvěru o úhradě smluvených úroků z  prodlení ze smluvních úroků v případě prodlení s placením úroků, které jsou součástí jistiny“. Dovolatelka akcentuje, že „otázku smluvní možnosti požadovat úroky z prodlení ze smluvených úroků“ odvolací soud vyřešil v rozporu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem ve věci vedené pod sp. zn. (jde o rozhodnutí uveřejněné pod číslem 5/2006 Sbírky soudních rozhodnutí  a stanovisek - dále jen „R 5/2006“), přičemž shledává závěr odvolacího soudu, že smlouva o úvěru neobsahuje ujednání, podle něhož se sjednané úroky stanou součástí jistiny, nesprávným.

S přihlédnutím k tomu, že dovolatelka  výslovně napadá rozsudek odvolacího soudu dovoláním i ve výrocích, jimiž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, zabýval se Nejvyšší soud nejprve tím, zda dovolání je v této části přípustné. Výše uvedené výroky, ač součástí rozsudku, mají povahu usnesení, přičemž přípustnost dovolání proti nim nezakládá žádné z ustanovení (srov. např. usnesení uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení a bez dalšího odmítl.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá, neboť rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelkou uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení ( věta první ) zásadně právně významným neshledává.

Závěr odvolacího soudu (a soudu prvního stupně), podle kterého smlouva o úvěru neobsahuje ujednání, že se úroky stávají součástí jistiny, nečiní napadené rozhodnutí zásadně právně významným již proto, že jde o posouzení a výklad konkrétního právního úkonu, mající význam právě a jen pro projednávanou věc. Navíc tento závěr vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů ze smlouvy o úvěru, jejichž správnost u dovolání, jehož přípustnost lze založit jen podle ustanovení , úspěšně zpochybnit nelze (dovolací důvod podle ustanovení dovolatelka k dispozici nemá).

Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, není v rozporu s hmotným právem ani s dosavadní judikaturou (k tomu srov. např. již zmíněné rozhodnutí R 5/2006 a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2006, sp. zn. ), není dovolání přípustné ani podle ustanovení ; Nejvyšší soud je proto  podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným podle  obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. května 2007

JUDr. Petr  Gemmel

předseda  senátu