Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2029/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského osudu v Plzni ze dne 9. ledna 2002, č. j. - 32, kterým tento soud zamítl žalobu na určení neplatnosti rozhodnutí mimořádné valné hromady žalované ze dne 1. března 2001 (výrok I.) a současně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že podle ustanovení § 183 odst. 1 a obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) se může (také) člen představenstva domáhat, aby soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady, pokud je v rozporu s právními předpisy, společenskou smlouvou, zakladatelskouu nebo stanovami. Není-li toto právo uplatněno do tří měsíců ode dne konání valné hromady nebo, nebyla-li řádně svolána, ode dne, kdy se mohl dovědět o konání valné hromady, nejdéle však do jednoho roku od konání valné hromady, zaniká.

Odvolací soud dále uzavřel, že z výzvy adresované žalobkyni dne 1. března 2001 (založeného na   č. l. 18 spisu) a dopisu žalobkyně ze dne 4. března 2001 (založeného na č. l. 20 – 22 spisu) vyplývá, že zápis ze sporné valné hromady žalobkyně obdržela ještě v den jejího konání. O konání valné hromady se tedy dozvěděla 1. března 2001 a tříměsíční prekluzivní lhůta podle   § 131 odst. 1 obch. zák.  uplynula v pátek 1. června 2001. Téhož dne právo na vyslovení neplatnosti usnesení sporné valné hromady v důsledku prekluze zaniklo. Žalobou, která došla soudu 4. června 2001, tak bylo uplatněno již neexistující právo.

Odvolací soud rovněž uvedl, že na tomto závěru nemohlo nic změnit ani tvrzení žalobkyně, které se poprvé objevuje v jejím podání poslaném odvolacímu soudu faxem v den jednání – 25. září 2002, že žalobu podala 1. června 2001 vedle doporučeného dopisu i faxem. Toto tvrzení neprokázala. Potvrzení pošty o podání faxu dne 1. června 2001 se podle odvolacího soudu váže k jiné doporučené zásilce (R 035858), nikoli k žalobě podané pod R 035857, jak plyne z obálky založené na č. l. 3 spisu. Z uvedených důvodů odvolací soud podle (dále jen „“) usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Co do přípustnosti, odkázala na ustanovení a co do dovolacího důvodu namítá, že rozhodnutí soudů obou stupňů „spočívají na nesprávném právním posouzení ve vztahu ke skutkovému stavu věci“. Dovolatelka argumentuje tím, že tvrzení soudů obou stupňů, že došlo k prekluzi tvrzeného práva, není pravdivé  a opodstatněné; trvá na tom, že žaloba o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne  1. března 2001 byla podána včas – v tříměsíční lhůtě, tedy1. června 2001, když žaloba ze dne 31. května 2001 byla společně se žalobou na vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady  C. O. s. r. o. zaslána faxem z pošty v S. a Krajského soudu v Plzni došly obě žaloby faxovým podáním dne 1. června 2001 v 15.17 – 15.20 hodin, a týž den byly doporučenými dopisy pod R 035857 a R 035858 odeslány z pošty v S. Krajskému soudu v Plzni, kam přišly dne 4. června 2001. Poukazuje na skutečnost, že  šetřením bylo zjištěno, že obě faxová podání byla založena ve spise druhém – sp. zn. 105/2001 a bylo tedy chybou soudu, že dvě faxová podání zcela rozdílná – dvě žaloby – byla založena pouze do jednoho spisu. Dovolatelka má za to, že hmotněprávní lhůta tak byla dodržena, její právo na vyslovení neplatnosti usnesení sporné valné hromady konané dne 1. března 2001 prekluzí nezaniklo a bylo uplatněno včas.

Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podáním ze dne 27. listopadu 2006, doručeným soudu prvního stupně dne 6. prosince 2006, vzala dovolatelka dovolání „v části napadající výrok  týkající se přiznání náhrady škody a zadostiučinění“ zpět.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé upravuje ustanovení

Jak vyplývá z obsahu výroku usnesení soudu prvního stupně a výroku usnesení soudu odvolacího, je usnesení odvolacího soudu ve věci samé usnesením potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska ustanovení   přípustné.  Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení , když rozhodnutí soudu prvního stupně je prvým rozhodnutím ve věci.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení   Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu  prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy, že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).

Jak Nejvyšší soud uvedl již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132 (od jehož závěrů nemá důvodu odchýlit se ani v této věci a na něž v podrobnostech odkazuje), na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení   přihlédnuto (srov. k tomu shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130). Přitom při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelkou uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení ( věta první ) zásadně právně významným neshledává.

Dovolacími námitkami, jejichž prostřednictvím dovolatelka brojí proti závěru odvolacího soudu o opožděnosti žaloby, ve skutečnosti nezpochybňuje správnost právního posouzení věci, nýbrž napadá skutková zjištění, z nichž soud při formulaci tohoto závěru vyšel. Uplatňuje tak dovolací důvod podle ustanovení   , který však u dovolání, jehož přípustnost může být založena jen podle , nemá k dispozici.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že již soud prvního stupně žalobu zamítl pro její opožděnost, čemuž dovolatelka v odvolání neodporovala. Teprve až v podání zaslaném odvolacímu soudu faxem v den jednání – tedy 25. září 2002, uvádí, že návrh podala vedle doporučeného dopisu dne 1. června 2001 i faxem, což však neprokázala a až v dovolání tvrdí, že její faxové podání bylo založeno ve spise sp. zn 105/2001 (správně ). Ke skutkovému tvrzení uplatněnému nově až v dovolacím řízení přitom Nejvyšší soud přihlédnout nesmí ( ).

Závěr o nepřípustnosti dovolání by nedoznal změny ani kdyby dovolatelkou uplatněné procesní pochybení soudu při žurnalizaci faxového podání bylo poměřováno úpravou zmatečnostních vad řízení (srov. zejména ). Ty totiž nejsou způsobilým dovolacím důvodem a k jejich prověřování slouží žaloba pro zmatečnost (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Jelikož Nejvyšší soud neshledal rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným [a tudíž přípustným  podle ustanovení ], dovolání žalobkyně, které není  přípustné ani podle ustanovení a b) , odmítl [ a ]. K částečnému zpětvzetí dovolání dovolací soud nepřihlédl, když dovolatelka ani po výzvě soudu prvního stupně ze dne 19. ledna 2007, č. j. – 215, doručené jí dne 24. ledna 2007, neupřesnila, jakou část vzala zpět a na jaké části dovolání nadále trvá.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se  opírá o ustanovení   věty první, a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 23. května 2007

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu