Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1369/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu        JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského, ve věci žalobkyně K. K., zastoupené advokátkou, proti žalovaným 1) Česká republika, Ú. pro z. s. ve v. m., a 2) O. s. TJ T., P. 1, o odstranění stavby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalované 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2006, č. j. -60, takto:

I.  Dovolání žalované 1) se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým prvoinstanční soud zastavil řízení ve vztahu mezi žalobkyní na straně jedné a žalovaným 2) na straně druhé. Odvolací soud považoval rozhodnutí soudu prvního stupně za správné, neboť řízení bylo zastaveno dle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), z důvodu nedostatku podmínek řízení spočívajících v nezpůsobilosti být účastníkem řízení v den jeho zahájení na straně žalovaného 2). Způsobilost být účastníkem řízení má zásadně ten, kdo má podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti, jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. Způsobilost právnických osob být účastníkem řízení vzniká dnem účinnosti jejich zápisu do obchodního nebo jiného zákonem určeného rejstříku, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, a zaniká dnem výmazu z tohoto rejstříku, není-li stanoveno jinak. Sdružení dle , o sdružování občanů ve znění pozdějších předpisů, vzniká registrací. Způsob zániku sdružení je pak upraven v a následujících téhož zákonného předpisu. Podle citovaného zákona se při zániku sdružení provede majetkové vypořádání. Žalovaný 2) zanikl vlastním rozhodnutím ve smyslu ustanovení citovaného zákona. Pokud nedošlo k majetkovému vypořádání vůbec nebo v nedostatečném rozsahu, nemůže tato skutečnost zabránit zániku sdružení.

Proti tomuto rozhodnutí podala dovolání žalovaná 1) s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Občanské sdružení, které neprovedlo důsledné majetkové vypořádání podle ustanovení , spočívající v odstranění stavby, nemohlo zaniknout rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR, byť byly splněny ostatní formální náležitosti jeho zániku. Dovolatelka dále uvádí skutkové okolnosti, kterými prokazuje, že nedošlo k majetkovému vypořádání žalovaného 2) (mj. usnesení Valné hromady TJ T. P. 1 ze dne 10. 9. 2003). Občanské sdružení (žalovaný 2) nemohlo tedy zaniknout a ztratit tak svou způsobilost být účastníkem řízení. Navrhuje tedy, aby Nejvyšší soud ČR dovolání vyhověl                     a napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nikdo z dalších účastníků řízení se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) zjistil, že dovolání bylo sice podáno včas, osobou řádně zastoupenou advokátem a že splňovalo všechny zákonem stanovené náležitosti, dospěl však k závěru, že dovolání bylo podáno osobou, která k tomu nebyla oprávněna. Dovolání je však objektivně přípustné dle ustanovení , neboť napadeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o zastavení řízení podle , avšak z níže vyložených důvodů považoval dovolací soud dovolání za nedůvodné.

Dle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dle ustanovení         může dovolání podat účastník původního řízení, avšak v souladu s ustáleným výkladem jen tehdy, byla-li by mu rozhodnutím odvolacího soudu způsobena (byť  i nepatrná) újma na jeho právech nebo jestliže by mu tím byla uložena nějaká povinnost. Klíčovým je přitom výrok rozhodnutí, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska, nikoliv podle hmotného práva, neboť pak by šlo o posouzení důvodnosti nároku ve věci samé (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne  20. června 2000, sp. zn. ). Rozhodnutí vydané v souzeném sporu soudem prvního stupně (potvrzené soudem odvolacím), kterým soud zastavil řízení ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným, však takovou podmínku nesplňuje, neboť uvedené rozhodnutí nejen že nepůsobí újmu na právech dovolatelky a neukládá jí žádné povinnosti, ale žádným způsobem se jí ani netýká. Soud prvního stupně o právech či povinnostech první žalované nerozhodoval, nedotýkal se ani jejího procesního postavení. První žalovaná a druhý žalovaný totiž mají v tomto sporu postavení samostatných společníků ( ). To znamená, že každý účastník jedná sám za sebe a jeho úkony nemají na práva a povinnosti ostatních společníků žádný vliv. Důvodem existence tohoto společenství je výlučně hospodárnost řízení, jinak by mohly být spory společníků projednávány zcela samostatně (viz. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. . Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 1066 s. – str. 398).  Z toho tedy plyne, že první žalovaná nebyla oprávněná k podání žádného opravného prostředku proti danému rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť ve vztahu k dovolatelce soud prvního stupně neučinil žádné rozhodnutí, které by se dotýkalo jejich práv či povinností. Odvolací soud tak měl její odvolání odmítnout. Pokud to však neučinil a rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, musel se Nejvyšší soud jako soud dovolací zabývat důvodností dovolání. Z výše uvedených příčin však dospěl k tomu, že dovolání není důvodné, neboť dovolání podal účastník řízení, který k tomu nebyl oprávněn. Dovolání žalované 1) proto dle ustanovení               a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. věty první, a Dovolatelka, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalobkyni ani druhé žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. května 2007

JUDr. František Ištvánek, v. r.

předseda senátu