Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1172/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. M. V., zastoupeného advokátkou proti žalované S.-I. s. r. o. zastoupené advokátem, o zaplacení částky 212.945,- Kč a částky 145.054,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. května 2005, č. j. -95, takto :

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 23. září 2004, č. j. -66, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 214.511,- Kč (výrok I.), vzájemnou žalobu žalované o zaplacení částky 145.054,50 Kč s 2 % úrokem z prodlení od 16. 8. 2003 do zaplacení zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. května 2005, č. j. -95, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I. tak, že žalobu o zaplacení částky 1.566,- Kč zamítl, ve zbývající části tohoto výroku a ve výroku II. jej potvrdil. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Žalovaná v podaném dovolání uvádí, že jím napadá rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu, tedy i ve výroku, jímž byl částečně změněn vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že žaloba o zaplacení částky 1.566,- Kč byla zamítnuta. Podle obsahu dovolání ( ) však žádné konkrétní námitky proti tomuto výroku neuplatnila. I kdyby dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu směřovalo, nebylo by subjektivně přípustné, neboť v poměrech žalované jím nenastala újma, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 7/2000). Dovolací soud by proto musel dovolání proti takovému výroku rozsudku odvolacího soudu odmítnout ( věta první, ). Ostatně přípustnost dovolání v tomto rozsahu by byla vyloučena i podle , poněvadž měnícím výrokem napadeného rozsudku bylo rozhodnuto o plnění nepřesahujícím částku 20.000,- Kč.

Vzhledem k tomu, že dovolání žalované míří ve skutečnosti proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I. a ve výroku II., může být jeho přípustnost dána jen za podmínek a c/ , , ve znění před 1. 4. 2005 - dále opět jen „ “ (srovnej článek II. body 2. a 3. , kterým byla s účinností ke dni 1. 4. 2005 provedena novela ). Dovolání žalované není přípustné podle , jelikož napadeným rozsudkem byl potvrzen v pořadí první rozsudek, který soud prvního stupně ve věci vydal. Nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Protože je přípustnost dovolání v posuzovaném případě spojena se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, znamená to, že dovolací přezkum je otevřen zásadně k posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze dovolací důvod podle , jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací důvod podle , kterým je možno napadnout rozhodnutí odvolacího soudu proto, že řízení je postiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může být úspěšně použit pouze v případě, že je dovolání přípustné, tedy že dovolací soud dospěje k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Dovolací důvod mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci nelze v případě dovolání přípustného podle použít vůbec (srovnej výslovné znění ). Ve smyslu je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahové konkretizace. Při posuzování dovolacího důvodu, tj. při úvaze, jaký dovolací důvod byl uplatněn, není rozhodující, jak jej dovolatel označil, ale jak jej po obsahové stránce vylíčil ( ). Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b/ a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.

Žalovaná sice v dovolání označila dovolací důvod podle , avšak z obsahu dovolání (obsahového vylíčení dovolacích námitek) vyplývá, že nesouhlasí především se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) při rozhodování věci vycházel. Žalovaná netvrdí, že odvolací soud jím správně zjištěný skutkový stav nesprávně posoudil po stránce právní, tedy že správně zjištěný skutkový stav subsumoval pod nesprávnou právní normu; podstatou jejích námitek jsou výlučně výtky týkající se nedostatečně a nekvalitně zjištěného skutkového stavu věci, případně vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Námitky žalované, že k předání a převzetí díla mezi smluvními stranami řádně došlo, že pozdní předání díla bylo ovlivněno dodatečnými požadavky žalobce coby objednatele díla a že pouze opomenutím nebyl v dodatcích ke smlouvě sjednán jiný termín k předání díla, nejsou námitkami právními, nýbrž skutkovými, jež polemizují se správností (úplností) skutkových závěrů odvolacího soudu. Totéž platí o námitkách, že S. a r. spol. s r. o. dodávku garážových vrat žalobci realizovala a že žalobce převzal faktury v dovolání blíže specifikované. Žalovaná tak ve skutečnosti uplatnila dovolací důvod podle , jenž nemá v úvahách o přípustnosti dovolání podle místo. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech a vzal v úvahu skutečnosti, které žalovaná tvrdila, musel by návazně dospět k odlišnému (správnému) právnímu posouzení věci, a sice, že žalobci ve smyslu obč. zák. právo na smluvní pokutu, na rozdíl od žalované, nevzniklo, že žalovaná oprávněně doúčtovala celkovou cenu díla a že se stala věřitelem v důsledku postoupení existující pohledávky za žalobcem ( obč. zák.).

Ani výtky týkající se postupu soudu prvního stupně, který nevyhověl žádosti právního zástupce žalované, jednání nařízené na 23. 9. 2004 neodročil a věc projednal a rozhodl při tomto jednání v nepřítomnosti žalované a jejího zástupce, nejsou způsobilé samy o sobě přípustnost dovolání podle založit, neboť jsou uplatněním zmatečnostní vady podle , k níž může dovolací soud přihlédnout jen v případě, že shledá dovolání přípustným.

Jelikož dovolání není přípustné ani proti nákladovým výrokům (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003), lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci nevznikly v tomto stádiu řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. května 2007

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu