Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3407/2006

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 23. 9. 2004, č.j. -35, jímž obvodní soud nařídil podle vykonatelného rozhodnutí Policie ČR, Obvodního úřadu vyšetřování Praha 1 ze dne 28. 9. 1998, sp. zn. OVV-2223/20-TOČ-97, ve spojení s usnesením Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 16. 10. 1998, č.j. KZV 294/97-247, výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinné. Odvolací soud dospěl k závěru, že podkladové rozhodnutí bylo povinné řádně doručeno uložením na poště; námitkou povinné, že podpis na doručence není její                 a písemnost tak nepřevzala, se soud za této situace nezabýval .

V dovolání namítá povinná, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle o.s.ř, přičemž napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Je přesvědčena, že soud je povinen v případě námitky bezpečně prokázat řádné doručení exekučního titulu povinné, neboť jak tvrdí, ten jí nikdy nebyl doručen a podpis na doručence není jejím. Dále odvolací soud pochybil, pokud vzal za prokázané řádné doručení usnesení obvodního soudu ze dne 23. 9. 2004, č.j. -35, neboť doručenka, kterou je prokazováno doručení povinné, neobsahuje předepsané náležitosti uvedené v ustanovení , a tak výkon rozhodnutí na základě tohoto rozhodnutí nelze v plném rozsahu provádět. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno  a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, jehož právním názorem by byl soud prvního stupně vázán (jak tomu bylo v souzené věci, kdy odvolací soud zrušil původní rozhodnutí soudu prvního stupně pouze                   s pokynem k provedení dokazování), přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení , jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem včetně jeho obsahového vymezení je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam ( , věta první, ).

Dovolatelka zpochybnila závěr, že k výkonu navržené rozhodnutí je vykonatelné. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění.                   V projednávaném řízení šlo především o zjištění, že povinná se na adrese, na kterou ji bylo podkladové rozhodnutí doručováno, v době doručení zdržovala. Nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle , resp. Za použití prvního z uvedených důvodů dovolatelka namítá (implicitně) nesprávnost zjištění odvolacího soudu, že podkladové rozhodnutí bylo dovolatelce řádně doručeno; naplnění druhého z uvedených důvodů spatřuje dovolatelka v tom, že soud nepřihlédl ke všem v odvolání tvrzeným skutečnostem, zejména pravosti podpisu povinné na doručence, a za tímto účelem neprovedl rozsáhlejší šetření.

I když dovolatelka zpochybnila právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinila tak způsobem neregulérním; závěr o jeho nevykonatelnosti založila na vlastních skutkových zjištěních odlišných od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, stejně jako okolnost, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však – jak již bylo uvedeno – přípustnost dovolání podle ( ) založit nemohou.

Namítá-li dovolatelka, že doručenka, kterou je dokládáno doručení rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 23. 9. 2004, č.j. -35, neobsahuje předepsané náležitosti, vznáší tuto námitku poprvé až v dovolacím řízení. Protože však v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti a důkazy ( ), nelze k této námitce přihlížet. Navíc vznesenou námitku by bylo opět třeba podřadit pod dovolací důvod podle , který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a který – jak již bylo uvedeno – přípustnost dovolání podle ( ) založit nemůže. Jen pro úplnost lze konstatovat, že v tomto případě však zmíněná vada řízení ani nemohla mít vliv na správnost rozhodnutí, nebránila-li dovolatelce podat včasné odvolání.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je odmítl ( , věta první, ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , větu první, a (oprávněné v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a povinná na ně nemá právo).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. května 2007

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu