Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2640/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16.1. 2006, č.j. -127,  kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 5.8.2005, č.j. -111, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - vzhledem k tomu, že v dovolání byly uplatněny (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. ) dovolací důvody podle ustanovení a - zásadní význam ve smyslu ustanovení [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. , které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení a nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto].

I když žalobce v dovolání uvedl, že jeho přípustnost proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu dovozuje z ustanovení , neboť „rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního názoru“, v dovolání žádnou právní otázku, pro kterou by rozsudek odvolacího soudu měl mít po právní stránce zásadní význam, neoznačil. Kromě toho, že žalobce rekapituluje průběh řízení v této věci a popisuje svůj zdravotní stav, podrobuje kritice skutková zjištění odvolacího soudu, z nichž napadený rozsudek vychází [vytýká soudům nesprávný závěr o tom, že v řízení nebyla prokázána příčinná souvislost mezi pracovním úrazem žalobce ze dne 20.7.1981 a vznikem škody spočívající v náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání  částečné invalidity) za období od 8.6.2001 do 12.11.2001 (ve výši 39.208,- Kč)], nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy (zejména znalecký posudek z oboru zdravotnictví MUDr. R. M., CSc., podle něhož žalobce sice nebyl schopen od 8.6.2001 vykonávat výkopové práce ze zdravotních důvodů, ovšem nikoliv pro následky pracovního úrazu, ale pro jiná obecná onemocnění) a předkládá vlastní skutkový závěr (že „následky utrpěného pracovního úrazu způsobily zhoršení jeho zdravotního stavu a byly důvodem, proč byl odmítnut k výkonu práce na pozici kopáče u fy. T. U.“, že „nebýt pracovního úrazu mohl dále pracovat jako horník u žalovaného“ a že „spatřuje souvislost mezi úrazem a ztrátou na výdělku po rozvázání pracovního poměru a také mezi úrazem a škodou“). Přípustnost dovolání podle ustanovení nemůže založit – jak uvedeno výše - ani  námitka žalobce, že nebyly provedeny jím navržené důkazy (výslech svědka T. U. a „odstranění rozporu mezi znaleckým posudkem vypracovaným MUDr. L. H. a prim. MUDr. R. M. CSc.“), kterou uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení (že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci).

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu - jak výslovně uvádí – „v celém rozsahu“ (a „do všech jeho výroků“), tedy také ve výroku, jímž nebyla připuštěna změna žaloby, a ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Z ustanovení vyplývá, že jak rozhodnutí, jímž nebyla připuštěna změna žaloby, tak rozhodnutí o nákladech řízení má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení, kterou neztrácí ani v případě, jestliže je přičleněno k rozhodnutí o věci samé, u něhož je stanovena forma rozsudku. Přípustnost dovolání proti napadeným výrokům o nepřipuštění změny žaloby a o nákladech odvolacího řízení je proto třeba zkoumat z hledisek zákonných ustanovení, která stanoví podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu (srov. až ). Přípustnost dovolání proti těmto výrokům rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení , a není dána, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé, a nevyplývá ani z ustanovení , protože nejde o případy v něm taxativně uvedené. Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nepřipuštění změny žaloby ani proti výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení není přípustné (ve vztahu k nepřípustnosti dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.1.2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).

Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem náklady (spojené s vyjádřením k dovolání, v němž navrhl odmítnutí dovolání pro  nepřípustnost), které spočívají v paušální odměně ve výši 2.600,- Kč (srov. ., , , , a , ve znění , č. , č. a čl. II ) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. , ve znění , č. , č. , č. a čl. II ), celkem ve výši 2.675,- Kč. Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení věty první, a uložil, aby žalovanému tyto náklady nahradil; žalobce je povinen přiznanou náhradu nákladů dovolacího řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. května 2007

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu