Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tdo 493/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. , byla obviněná I. V. uznána vinnou trestným činem křivého obvinění podle § 174 odst. 1, 2 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák.

Za tyto trestné činy byla odsouzena podle § 175 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků nepodmíněně, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Dále bylo rozhodnuto o zproštění z obžaloby spoluobviněného L. G.

Odvolání obviněné I. V., jímž napadla citovaný rozsudek soudu prvního stupně, a které zaměřila pouze proti výroku o trestu, Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. , podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti tomuto usnesení soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím obhájce Mgr. Z. V. dovolání opřené o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V obsahu tohoto mimořádného opravného prostředku obviněná namítla, že skutek popsaný v rozsudku soudu prvního stupně nevykazuje všechny zákonné znaky trestného činu křivého obvinění podle § 174 odst. 1, 2 tr. zák. spáchaného v jednočinném souběhu s trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. Dále vytkla, že soudy nižších stupňů se nevypořádaly s tím, zda přivodit trestní stíhání poškozených M. Š. aj. K. bylo skutečně vůlí obviněné I. V., anebo zda se jednalo o vůli jiné osoby, která obviněnou jako „živý nástroj“ donutila k předmětnému jednání. S ohledem na tuto skutečnost navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) vyhověl jejímu dovolání a podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. , a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na uvedené usnesení a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

K tomuto dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který poukázal na to, že obviněná, proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání výlučně ve vztahu k výroku o trestu s poukazem na nepřiměřenou přísnost uloženého trestu. Vzhledem k tomu, že odvolání obviněné směřovalo pouze proti výroku o trestu, a nebyl dán důvod k postupu odvolacího soudu podle § 254 odst. 2 tr. ř. (a zároveň nešlo ani o případ upravený ustanovením § 254 odst. 3 tr. ř.), byla tím přezkumná povinnost odvolacího soudu limitována výhradně na předmětný výrok a řízení jemu předcházející. Protože dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku neuplatnila žádný zákonný důvod dovolání související s rozhodováním soudu prvního či druhého stupně o uložení trestu (tj. důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.), naopak dovolání opřela o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení, který uplatnila prostřednictvím druhé alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jde o dovolání, které je nepřípustné. S ohledem na tuto skutečnost státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné a aby tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.

Podle spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. , dovolací soud shledal, že obviněná podala proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. , odvolání, jehož obsahem byly výhrady zaměřené pouze proti výroku o trestu (č. l. 146 spisu). Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. , toto odvolání obviněné podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. Podle jeho odůvodnění na straně 2 tak učinil proto, že když obviněná ve svém odvolání namítla pouze nepřiměřenost uloženého trestu, podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost tohoto oddělitelného výroku a správnost řízení, které mu předcházelo. K vadám, které nebyly odvoláním vytýkány, přihlížel jen, pokud měly vliv na správnost výroku, proti němuž bylo odvolání podáno.

Vzhledem k takto zjištěným skutečnostem je nutné uvést, že odvolací soud postupoval v souladu s pravidly vyjádřenými v ustanovení § 254 odst. l tr. ř., podle něhož odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými nedostatky. Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Odvolací soud proto přezkoumá z podnětu podaného odvolání jen ty oddělitelné výroky rozsudku, proti nimž odvolatel podal odvolání, a dále správnost postupu řízení, které jim předcházelo. Oddělitelným výrokem je např. výrok o trestu. Jiné výroky a jim předcházející řízení odvolací soud nesmí zásadně přezkoumávat, i kdyby šlo o výroky, proti nimž by odvolatel mohl podat odvolání, avšak odvolání nepodal.

Když bylo na základě všech rozvedených skutečností shledáno, že odvolací soud v projednávaném případě podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával k odvolání obviněné zákonnost a odůvodněnost pouze výroku o trestu a správnost postupu řízení, které mu předcházelo, mohla dovolatelka napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud takto oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle , 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle tr. ř. (srov. rozhodnutí č. rozh. tr.).

S ohledem na shora uvedené skutečnosti obviněná mohla v dovolání uplatnit námitky, které by směřovaly proti výroku o trestu. Dovolání proti výroku o trestu by tak mohlo být podáno v souvislosti s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. byl-li obviněné uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo jí byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byla uznána vinnou. Obviněná však skutečnosti dopadající na tento dovolací důvod neuvedla. Jestliže uplatnila námitky s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. výhradně proti výroku o vině, není dovolání proti tomuto výroku přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněné I. V. na základě takto zjištěných skutečností posoudil jako nepřípustné, a proto je podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl a učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. května 2007

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová