Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tdo 471/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 7. 2006, sp. zn. , byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 213 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na šest měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Odvolání, kterým obviněný rozsudek soudu prvního stupně napadl, bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 9. 2006, sp. zn. , podle § 253 odst. 1 tr. ř. jako opožděně podané zamítnuto.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Odkázal v něm na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a namítl, že postupem soudů obou stupňů byly porušeny hlavní zásady trestního řízení, především jeho právo účastnit se jednání před soudem osobně. Soudu prvního stupně vytkl, že rozhodl, aniž by ho k hlavnímu líčení řádně předvolal, přičemž poukazoval na své přetrvávající zdravotní potíže po operaci prodělané dne 8. 9. 2006, které jsou takové intenzity, že by odůvodňovaly vystavení pracovní neschopnosti, byl-li by zaměstnán. Nesouhlasil ani s postupem odvolacího soudu, nenařídil-li k projednání jeho odvolání veřejné zasedání, a za pochybení pokládal skutečnost, že nebyl vyrozuměn o konání neveřejného zasedání, poněvadž chtěl dlužné výživné před rozhodnutím odvolacího soudu zaplatit. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem zrušil a aby Okresnímu soudu v Ústí nad Labem přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že z hlediska věcného nelze jeho námitkám přisvědčit. K prvnímu hlavnímu líčení byl řádně a včas předvolán, termín jeho odročení vzal na vědomí, jak se podává z protokolu o hlavním líčení. Jestliže se pak k hlavnímu líčení nedostavil, mohl soud jednat v jeho nepřítomnosti. Poukaz na zdravotní potíže po operaci prodělané dne 8. 9. 2006 pokládal za irelevantní, poněvadž rozsudek byl soudem prvního stupně vyhlášen již dne 3. 7. 2006. Rozhodl-li odvolací soud o odvolání obviněného v neveřejném zasedání, učinil tak v souladu se zákonem, neboť o zamítnutí opožděně podaného odvolání lze rozhodnout i v neveřejném zasedání, o němž se obviněný nevyrozumívá. Navrhl proto, aby dovolací soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zčásti nepřípustné, zčásti zjevně neopodstatněné.

Dovoláním lze podle § 265a odst. 1 tr. ř. napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutím ve věci samé se rozumí rozhodnutí vyjmenovaná v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. Předpokladem přípustnosti tedy je, aby proběhlo řízení před soudem prvního stupně, aby ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí majících povahu rozhodnutí ve věci samé, a aby dovolání nebránily žádné překážky (zejména podle § 265a odst. 3, 4 tr. ř.).

Významné pro posouzení otázky přípustnosti dovolání obviněného v posuzované věci je, že odvolací soud napadeným usnesením odvolání obviněného podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl jako opožděně podané. Takové rozhodnutí je rozhodnutím ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř., současně to ale znamená, že odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně ani řízení mu předcházející z pohledu kritérií vymezených v § 254 odst. 1 tr. ř. nepřezkoumával a ani tak nemohl učinit.

Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu platí, že dovolatel může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn, resp. povinen přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , , též publikované pod č. rozh. tr. aj.).

Obviněný v dovolání neodkázal na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v té jeho alternativě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jinak řečeno, správnost rozhodnutí odvolacího soudu, shledal-li jeho odvolání opožděně podaným, nikterak nezpochybnil. Za takové situace ovšem v dovolání nemohl relevantně zpochybnit správnost rozsudku soudu prvního stupně ani řízení, které mu předcházelo. Nemohl tedy relevantně uplatnit ani námitku, že nebyl řádně předvolán k hlavnímu líčení, poněvadž tyto okolnosti nebyly a nemohly být předmětem přezkumu odvolacího soudu.

Dovolání obviněného v části směřující proti procesnímu postupu soudu prvního stupně, který odvolací soud nepřezkoumával podle zásad vyjádřených v § 254 tr. ř., není přípustné. Jiný závěr by byl v kolizi s podstatou a funkcí dovolání (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2003, sp. zn. ).

Nad rámec řečeného dovolací soud poznamenává, že z obsahu spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. se podává, že samosoudkyně stanovila termín prvního hlavního líčení na den 28. 11. 2005 a k hlavnímu líčení předvolala obviněného vz. č. 6b tr. ř. Předvolání k hlavnímu líčení spolu s opisem obžaloby bylo obviněnému doručeno dne 24. 10. 2005 (viz doručenky připojené k č. l. 58). Obviněný byl v hlavním líčení osobně přítomen; z protokolu o hlavním líčení je patrné, že byl vyslechnut ke skutku, který mu byl obžalobou kladen za vinu, v němž byl spatřován trestný čin zanedbání povinné výživy podle tr. zák., vyslechnuta byla i svědkyně J. B., matka nezletilého T. H., a dále byly čteny též potřebné y (viz č. l. 64,65). Z protokolu o hlavním líčení dále vyplývá, že jen z důvodu úhrady dlužného výživného bylo hlavní líčení odročeno na den 26. 4. 2006 (obviněný uváděl, že je schopen dluh uhradit do dubna 2006), což vzal obviněný na vědomí s tím, že nebude již obesílán. K hlavnímu líčení dne 26. 4. 2006 se obviněný nedostavil, doručil soudu omluvu s potvrzením pracovní neschopnosti, a nedostavila se ani znovu předvolávaná svědkyně J. B. Proto bylo hlavní líčení odročeno na den 3. 7. 2006 a obviněný byl k němu předvolán vz. č. 5b tr. ř. dne 14. 6. 2006 (viz doručenka připojená k č. l. 70). K hlavnímu líčení se však obviněný nedostavil, svoji neúčast neomluvil, a proto samosoudkyně hlavní líčení konala v jeho nepřítomnosti ( tr. ř.).

Z této rekapitulace je zjevné, že obviněný byl o termínech hlavního líčení, které bylo konáno ve dnech 28. 11. 2005, 26. 4. 2006 a 3. 7. 2006 vždy řádně vyrozuměn. Hlavnímu líčení dne 28. 11. 2005, v němž byly provedeny všechny stěžejní důkazy, byl osobně přítomen, hlavní líčení stanovené na den 26. 4. 2006 bylo odročeno a hlavní líčení dne 3. 7. 2006, v němž byl vyhlášen odsuzující rozsudek, bylo konáno v nepřítomnosti obviněného, poněvadž obviněný se k němu bez omluvy nedostavil, ač i o něm byl řádně vyrozuměn. Námitku obviněného, že k hlavnímu líčení nebyl řádně předvolán, nelze proto akceptovat. Pokud obviněný v daných souvislostech zmiňuje své zdravotní potíže projevující se po operaci provedené dne 8. 9. 2006, jde o okolnost časově spadající zcela mimo termín hlavního líčení a tedy irelevantní.

Z hlediska obsahu dovolání jsou s poukazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. významná otázka, zda bylo třeba nařídit k projednání odvolání obviněného veřejné zasedání, popř. vyrozumět ho o konání neveřejného zasedání.

Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Výhrada obviněného, že k projednání odvolání mělo být nařízeno veřejné zasedání, nikoliv neveřejné zasedání, je totiž ve své podstatě rovněž založena na otázce možné přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, a proto je z pohledu uplatněného dovolacího důvodu relevantní.

Výhrady obviněného vůči postupu odvolacího soudu, nenařídil-li k projednání jeho odvolání veřejné zasedání a nevyrozuměl-li ho o konání neveřejného zasedání, však nemohou obstát.

Odvolací soud nařídil k rozhodnutí o odvolání obviněného na den 21. 9. 2006 neveřejné zasedání, v němž rozhodl tak, že jeho odvolání podle § 253 odst. 1 tr. ř. jako opožděně podané zamítl. Podle § 263 odst. 1 věta druhá písm. a) tr. ř. rozhodnutí podle § 253 tr. ř. může odvolací soud učinit též v neveřejném zasedání. Je tedy jenom věcí úvahy odvolacího soudu, zda o zamítnutí odvolání z důvodu uvedeného v § 253 odst. 1 tr. ř. rozhodne v neveřejném zasedání. Ačkoliv je jistě žádoucí, aby o odvolání, jež představuje řádný opravný prostředek, bylo rozhodováno ve veřejném zasedání, lze připustit, že zejména v případech tzv. formálních rozhodnutí o odvolání, pro něž je typické, že odvolací soud nepřezkoumává napadený rozsudek z hledisek uvedených v § 254 tr. ř., není v rozporu s právem na veřejné projednání věci a právem osobně se účastnit projednání věci rozhodnout v neveřejném zasedání (k tomu přiměřeně usnesení Ústavního soudu sp. zn. , ). Tento závěr platí zvláště pro ty situace, které jsou prosty jakýchkoliv pochybností o splnění podmínek pro zamýšlené rozhodnutí, jak tomu bylo i v posuzovaném případě. Nad rámec řečeného je třeba znovu připomenout, že obviněný věcnou správnost rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí jeho odvolání pro opožděnost ani v dovolání nezpochybnil.

O neveřejném zasedání soudu se obviněný nevyrozumívá (srov. § 242 odst. 1 tr. ř.). K porušení práva obviněného osobně se účastnit projednání věci v jeho přítomnosti tudíž ani v tomto ohledu nedošlo.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. května 2007

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková