Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 1274/2005; 32 Odo 1275/2005

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně Č. k. a., proti žalovanému L. A., zastoupenému advokátem, o 600 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. , o dovoláních žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2003, č.j. -79, a proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2003, č.j. -85, takto:

I. Dovolání žalobkyně se zamítají.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 24 150,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 8. ledna 2003, č.j. -39, žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 600 000,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dlužné částky z titulu jeho ručitelského závazku ke dvěma smlouvám o úvěru, na základě nichž poskytla právní předchůdkyně žalobkyně úvěry společnosti P. V., a.s.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, přičemž v průběhu odvolacího řízení žalobkyně ve smyslu (dále též jen „ “) navrhla, aby z důvodu postoupení žalované pohledávky vstoupilo do řízení na její místo město P.. Tento návrh Krajský soud v Praze shora označeným usnesením zamítl se zdůvodněním, že podmínky pro postup soudu podle nebyly splněny. Návrh, který žalobkyně podala v průběhu odvolacího řízení, totiž neobsahoval souhlas nového žalobce se vstupem do řízení a žalobkyně, ani nový žalobce, jehož vstup do řízení byl navržen, v soudem stanovené lhůtě souhlas se vstupem do řízení nedoložili a na výzvy odvolacího soudu nereagovali.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze shora označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně a rozhodl o nákladech za řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. září 2003, uzavřené mezi žalobkyní jako postupitelem a městem P. jako postupníkem, že pohledávka žalobkyně za dlužníkem P. V., a.s. dle smluv o úvěru, zajištěná mimo jiné ručitelským prohlášením žalovaného, přešla na základě a násl. na město P.. Za situace, kdy podle ustanovení je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení, proto posoudil námitku žalovaného o nedostatku aktivní legitimace žalobkyně vznesenou v odvolacím řízení jako důvodnou.

Proti usnesení odvolacího soudu a proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podala žalobkyně dovolání.

Dovolatelka, opírajíc přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu o ustanovení , odvolacímu soudu vytýká, že jí ani novému žalobci neposkytl přiměřenou lhůtu k doplnění podání, že ji ani nového žalobce řádně nepoučil o následcích, nebude-li podání doplněno a že ačkoli nový žalobce odeslal souhlas se svým vstupem do řízení odvolacímu soudu dne 23. října 2003, odvolací soud dne 3. listopadu 2003 její návrh zamítl. Třídenní lhůtu, kterou jí odvolací soud k doplnění návrhu o souhlas nového žalobce se vstupem do řízení poskytl, má za nedostatečnou. Proto navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k tomuto dovolání žalovaný uvedl, že odvolací soud zamítnutím návrhu žalobkyně na vstup nového žalobce do řízení nijak nepochybil, jelikož tak učinil až poté, co poskytl žalobkyni přiměřenou lhůtu k doplnění jejího návrhu, přičemž ji i správně poučil o následcích marného uplynutí lhůty, a to dokonce opakovaně. Proto navrhl dovolání zamítnout.

Dovolatelce, opírající přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu o ustanovení , se jeví rozhodování odvolacího soudu jako zmatečné a jeho závěry má za nesprávné. V této souvislosti poukazuje na to, že na straně jedné v důsledku nepovolení vstupu nového žalobce do řízení zůstala účastníkem řízení původní žalobkyně a na straně druhé tentýž soud měnícím rozsudkem žalobu zamítl s odůvodněním, že žalobkyně není ve sporu aktivně věcně legitimována. Proto navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání se žalovaný s rozsudkem odvolacího soudu ztotožnil. Rovněž poukazuje na to, že v podaném dovolání nejsou v návaznosti na absenci dovolacích důvodů uvedeny žádné důkazy, které by měly být provedeny k prokázání dovolacího návrhu. Proto navrhl dovolání žalobkyně zamítnout.

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je přípustné podle Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle Ani jedno z obou podaných dovolání žalobkyně však důvodné není.

Dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v , a b) a (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady, k nimž dovolací soud přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (srov. , větu druhou, ), však dovoláními namítány nejsou a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.

Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu (srov. ), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. , větu první, ).

Správnost obou rozhodnutí odvolacího soudu závisí na posouzení správnosti usnesení odvolacího soudu o vstupu nového žalobce –města P. - do řízení.

Podle platí, že má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).

Z ustanovení vyplývá, že souhlas toho, kdo má vstoupit na místo žalobce, nečiní zákon náležitostí návrhu žalobce na vstup nabyvatele práva do řízení na místo žalobce. Takový souhlas může být soudu předložen v samostatném podání, a to i dodatečně. Nepřipojí-li tedy žalobce souhlas toho, kdo má vstoupit do řízení na jeho místo, ke svému návrhu podle , nelze jeho podání považovat za neúplné ve smyslu , a proto se toto ustanovení, včetně povinnosti soudu poučit účastníka o následcích nesplnění výzvy, v tomto případě neuplatní.

V další části dovolacího přezkumu se dovolací soud zabýval tvrzením dovolatelky o nepřiměřenosti třídenní lhůty ke sdělení souhlasu města P. se vstupem do řízení.

Z obsahu spisu se podává, že odvolací soud přípisem ze dne 14. října 2003 (č.l. 76 spisu) doručeným městu P. dne 16. října 2003 tohoto adresáta požádal v třídenní lhůtě ode dne doručení přípisu o sdělení, zda souhlasí se vstupem do řízení na místo žalobkyně.

Dále se ve spisu nachází přípis města P. ze dne 16. října 2003 (č.l. 81 spisu), jímž město P. se vstupem do řízení souhlasí. Podle prezenčního příjmového razítka podatelny Krajského soudu v Praze byl tento přípis do podatelny uvedeného soudu doručen osobně dne 13. listopadu 2003.

Usnesením ze dne 3. listopadu 2003 (č.l. 79 spisu) Krajský soud v Praze návrh žalobkyně na vstup města P. do řízení na její místo zamítl.

Lhůta, kterou stanoví soud osobě, která má jako nabyvatel práva vstoupit do řízení na místo dosavadního žalobce, ke sdělení jejího souhlasu se svým vstupem do řízení, je ve smyslu lhůtou soudcovskou, jíž soud není vázán a může ji prodloužit i po jejím uplynutí.

Z obsahu spisu se podává, že třídenní lhůta ke sdělení souhlasu se vstupem do řízení města P. uplynula, aniž žalobkyně či město P. o její prodloužení požádaly. Z dovoláním napadeného usnesení pak dále vyplývá, že soud své zamítavé usnesení nevydal ihned po uplynutí třídenní lhůty, nýbrž až dne 3. listopadu 2003. Za situace, kdy ani v mezidobí, tj. od okamžiku uplynutí soudem stanovené třídenní lhůty do dne vydání napadeného usnesení soudu, souhlas nového žalobce soudu nedošel a soud nebyl ani o prodloužení lhůty ke sdělení tohoto souhlasu požádán, se dovolací soud s názorem dovolatelky o nepřiměřenosti lhůty neztotožňuje. Tvrdila-li dovolatelka, že souhlas nového žalobce byl z Magistrátu města P. odeslán dne 23. října 2003, jí označené a k dovolání připojené y tuto skutečnost neprokazují. To platí i pro dovolatelkou v dovolání navrženou k důkazu kopii přípisu města P. ze dne 20. října 2003 (č.l. 93 spisu), na němž je otištěno razítko s údajem „odesláno dne 23. 10. 2003“, a to již z toho důvodu, že takový přípis se ve spisu nenachází a dále proto, že v případě použitého razítka nejde o potvrzení pošty o odeslání zásilky, ale pravděpodobně o nějaké interní razítko odesílatele. Z otisku příjmového prezenčního razítka Krajského soudu v Praze na přípisu města P. ze dne 16. října 2003, které obsahuje datum 13. listopadu 2003 a údaj o osobním podání ve 14.45 hod., má dovolací soud za nepochybné, že město P. doručovalo soudu svůj souhlas se vstupem do řízení osobně do podatelny Krajského soudu v Praze v uvedený den a hodinu.

Zamítl-li za tohoto stavu odvolací soud návrh žalobkyně na vstup města P. do řízení, lze uzavřít, že se tvrzeného právního pochybení při aplikaci nedopustil. Totéž pak platí i pro rozsudek odvolacího soudu ve věci samé. Bylo-li v řízení zjištěno, že smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi žalobkyní jako postupitelem a městem P. jako postupníkem byla pohledávka žalobkyně za dlužníkem P. V. a.s. z předmětných smluv o úvěru zajištěných ručitelským prohlášením žalovaného postoupena na město P., nelze než souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že žalobkyně svou aktivní věcnou legitimaci pozbyla. Zamítl-li proto odvolací soud z tohoto důvodu žalobu, je toto jeho právní posouzení správné.

Lze proto uzavřít, že dovolatelce se prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu, tj. že rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení věci [ ], rozhodnutí odvolacího soudu nepodařilo zpochybnit. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( , věta první, ), dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu o nepovolení vstupu nového žalobce do řízení, jakož i dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu zamítl ( , část věty před středníkem, ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a Žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná, a proto je povinna nahradit žalovanému náklady jeho právního zastoupení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalovanému v řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 3 750,- Kč podle , , , a a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ve znění pozdějších předpisů. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalovanému v řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 20 250,- Kč podle , a a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ve znění pozdějších předpisů.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 15. května 2007

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu