Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3118/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida,CSc., a JUDr. Františka Ištvánka o dovolání M. N.,  zastoupené advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci z 15. 6. 2006, sp.zn. , vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp.zn. (žalobce J. N., zastoupeného advokátkou, proti žalované zastoupené advokátem, o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání nemovitostí), takto:

I      Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobce, podané u soudu 20. 11. 1991, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze 7. 9. 2005, č. j.   -264. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně /označeným jako částečný rozsudek/ bylo uloženo žalované uzavřít do 3 dnů od právní moci rozsudku soudu se žalobcem dohodu o vydání domu čp. 252 s pozemky parc. č. 529, parc. č. 530/1 a parc. č. 531/1 v katastrálním území N. /obec L./.

O odvolání žalované proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně  rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem z 15. 6. 2006, sp.zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Liberci ze 7. 9. 2005, č. j. -264, potvrzen.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo  uvedeno, že odvolání žalované bylo shledáno důvodným. Skutkový stav byl totiž  podrobně zjištěn soudem prvního stupně, který také správně posoudil otázku pasívní legitimace žalované v této právní věci, tj. zda je žalovaná v tomto směru povinnou osobou ve smyslu ustanovení

Odvolací soud poukazoval na to, že žalobce získal nemovitosti, uváděné v jeho žalobě, do vlastnictví jako dědic po svém otci J. N. (na základě rozhodnutí bývalého Státního notářství v Liberci ze 6. 11. 1968, č. j. -23). Když pak žalobce emigroval do zahraničí, byl mu v trestním řízení soudním uložen trest propadnutí majetku a žalobcem uvedené nemovitosti přešly do vlastnictví státu. Žalovaná koupila od státu kupní smlouvu ze dne 15. 4. 1987 dům čp. 252 v katastrálním území N. za 86.211,- Kč a pozemky parc. č. 529, 530/1 a 531/1 získala do osobního užívání za 5.512,- Kč. Žalobce byl později rozhodnutím Okresního soudu v Liberci z 13. 9. 1990, sp. zn. 2 RT  29/90, rehabilitován podle , o soudní rehabilitaci, a rozhodnutí o propadnutí majetku žalobce bylo zrušeno. Výzvami z 2. 4. 1991 a z 3. 6. 1991 žalobce vyzval  žalovanou k vydání nemovitostí s tím, že nemovitosti získala v rozporu s tehdy platnými předpisy, když kupní cena uvedená ve smlouvě z 15. 4. 1987 neodpovídala ceně kupovaného domu podle nesprávně vyčíslené ceny odhadcem Z. B.

Odvolací soud poukazoval na to, že podle posudku znalce Ing. M. B. /stvrzeného i v dalším řízení ustanoveným znalcem Ing. J. T./ činila cena sporné nemovitosti 127.913,- Kč a také i v posléze provedeném posudku znalce Ing. J. K. měla cena převáděného domu činit více, než bylo při koupi sjednáno ve smlouvě z 15. 4. 1987, tedy 119.444,- Kč. Dům čp. 252 v katastrálním území N. byl při převodu v roce 1987 posuzován jako dům rodinný. Odvolací soud dospěl /shodně se soudem prvního stupně/ k závěru, že cena stavební nemovitosti měla ve smlouvě z 15. 4. 1987 činit 119.444,- Kč, takže rozdíl mezi smluvenou kupní cenou a cenou domové nemovitosti podle tehdy platných cenových předpisů činí 33.233,- Kč, což představuje podstatný rozdíl. Byl tedy odvolací soud toho názoru, že je tu na straně žalované důvod k vydání nemovitostí podle ustanovení a

Odvolací soud nepokládal za důvodnou námitku žalované, že nárok žalobce je tu třeba posoudit podle ustanovení jako nárok, který je v rozporu s dobrými mravy.

Potvrdil proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ustanovení .

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalovanou v řízení zastupoval, dne 14. 8. 2006 a dovolání ze strany žalované bylo podáno dne 12. 10. 2006 u Okresního soudu v Liberci, tedy ve lhůtě stanovené v .

Dovolatelka navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu /z 15. 6. 2006, sp.zn. Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci/ i rozsudek soudu prvního stupně ze 7. 9. 2005 /č. j. -264 Okresního soudu v Liberci/ a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelka měla za to, že je její dovolání přípustné podle ustanovení , a jako dovolací důvod uplatňovala, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci / /.

Dovolatelka je toho názoru, že rozhodnutím odvolacího soudu byla nesprávně posouzena v tomto sporu její věcná pasivní legitimace.

Dovolatelka poukazovala na to, že dům čp. 252 byl postaven jako provozní budova pro podnikání vlastníka, který tento přistavěný dům k původnímu domu čp. 47 /zbouranému v 60. letech minulého století/ dal postavit výlučně pro účely podnikání. Ani později nebyl stavební charakter objektu čp. 252 změněn z provozní budovy na budovu na bydlení. Nebytové prostory v domě čp. 252 byly později užívány Jednotou L.; rozsah tohoto užívání však nebyl v řízení o této právní věci /sp.zn. Okresního soudu v Liberci/ vůbec zjišťován. Dovolatelka poukazovala na to, že znalec Ing. J. K. ve svém posudku uvedl, že za situace, když by Jednota L. užívala v objektu čp. 252 v prvním podzemním podlaží také místností nazvanou jako prádelna, pak v takovém případě byly prostory užívané Jednotou L. větší než 1/3 celkové podlahové plochy domu a šlo by o  provozní budovu; hodnota budovy by pak v době nabytí domu žalovanou byla podstatně nižší než zjistil znalec Z. B. v roce 1987 /86.211,- Kč/. Dovolatelka poukazovala i na to, že podle dislokačního rozhodnutí bývalého Městského národního výboru v L. ze 4.2.1970 byly nebytové prostory v domě čp. 252 vyčleněny jako provozní místnosti pro užívání Jednotě L.; tyto nebytové prostory /tj. celé podzemní podlaží v době čp. 252/ činily nejméně 45% z celkové podlahové plochy domu. Ostatně už v roce 1957 i 1958, uváděla dovolatelka, žádali právní předchůdci žalobce /manželé N./ tehdejší Domovní správu v L. o poskytnutí do užívání sklepů, které zůstaly po zdemolovaném domě čp. 47, když totiž všechny sklepy v domě čp. 252 byly pronajaty a oni sami neměli možnosti uskladnit ve svém domě ovoce a zeleninu. Podle názoru dovolatelky objekt domu čp. 252 bylo nutno posoudit jako provozní budovu a hodnota takovéto provozní budovy by i podle soudního znalce Ing. K. nepřesáhla v roce 1987 10.000,- Kč“.

Ve vyjádření žalobce v dovolání žalované bylo zdůrazněno, že v řízení před soudy obou stupňů bylo jednoznačně zjištěno a doloženo, že u domu čp. 252 v katastrálním území N. /obec L./ jde o rodinný dům; jako takový byl  v přídělovém řízení přidělen, jako takový byl v pozdější době převáděn dalším nabyvatelům a jako rodinný dům byl také žalované prodán.

Přípustnost dovolání dovolatelky proti rozsudku odvolacího soudu z 15. 6. 2006 /sp.zn. Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci/ jímž byl potvrzen částečný rozsudek Okresního soudu v Liberci ze 7.9.2005 /č. j. , bylo tu třeba posoudit podle ustanovení . Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání i proti rozsudku soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem odvolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu, napadené dovoláním, má po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem

Odvolací soud posuzoval v daném případě odvolání žalované proti částečnému rozsudku soudu prvního stupně, jehož výrokem byla žalované uložena jmenovitě povinnost uzavřít se žalobcem dohodu o vydání domu čp. 252 a pozemků parc. č. 529, 530/1 a 531/1 v katastrálním území N. /obec L./, zejména podle ustanovení v návaznosti na ustanovení a

Podle ustanovení oprávněnými osobami podle tohoto zákona o mimosoudních rehabilitacích i osoby rehabilitované podle , splňují-li podmínky uvedené v /tj. jsou-li státními občany ČR a přešla-li jejich věc do vlastnictví státu v případech, které jsou uvedeny v , ale i v téhož zákona/.

Podle ustanovení jsou povinnými osobami podle tohoto zákona o mimosoudních rehabilitacích také fyzické osoby podle , pokud nabyly věc od státu který k ní získal oprávnění soudním rozhodnutím.

Podle ustanovení jsou povinnými osobami podle tohoto zákona o mimosoudních rehabilitacích fyzické osoby, jež nabyly věc od státu /který ji získal za okolností uvedených v a v a /, a to v případech,kdy tyto osoby nabyly věc v rozporu s tehdy platnými předpisy nebo na základě protiprávního zvýhodnění.

Rozpor s tehdy platnými předpisy je třeba chápat ve smyslu ustanovení /tedy zejména jako právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu/, přičemž tehdy platnými předpisy jsou i cenové předpisy /dříve vydávané/ o cenách staveb, pozemků, porostů a o  úhradách za užívání pozemků jako např. , a / srov. k tomu stanovisko uveřejněné pod č. 16/1996, str. 50 (128) Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem/.

V daném případě nabyla žalovaná M. N. kupní smlouvou z 15. 4. 1987/ registrovanou bývalým Státním notářstvím v L.  11. 6. 1987, sp.zn. R I 354/87/ “rodinný domek č. 252 v katastrálním území N., /obec L./, nikoliv tedy provozní budovu, přičemž tento domek měl Městský národní výbor ve své správě podle hospodářské smlouvy o převodu správy ze dne 30. 12. 1986“, a dále žalovaná nabyla právo osobního užívání k pozemkům souvisejícím s domem čp. 252, tj. k pozemkům parc. č. 529, 530/1a 531/1 v katastrálním území N. Za zřízení práva osobního užívání pozemků uhradila žalovaná 5.512,- Kč; za koupi domu čp. 252 zaplatila žalovaná 86.211,- Kč. Při posuzování ceny domu čp. 252, sjednané v kupní smlouvě z 15. 4. 1987, v porovnání s tehdy platnými cenovými předpisy, vycházely nyní soudy obou stupňů z obsahu posudku znalce Ing. J. K. z 12. 2. 2004, který tuto cenu stanovil podle dříve platné , a to částkou 119.444,- Kč. Soudy obou stupňů pokládaly rovněž za zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k vydání nemovitostí výzvami z 2. 4. 1991 a z 3. 6. 1991.

Šlo-li v daném případě, jak ze shora uvedeného vyplývá, o aplikaci a výklad ustanovení , lze v této souvislosti poukázat na výkladové závěry Ústavního soudu ČR k tomuto ustanovení, jak jsou uvedeny např. v nálezu Ústavního soudu ČR z 2. 6. 1999, , uveřejněném pod č. 84 ve svazku 14 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR: „Při interpretaci je třeba mít neustále na zřeteli samotný smysl restitučních  předpisů, jenž spočívá ve snaze státu o zmírnění následků některých majetkových a jiných křivd. V tomto duchu také je nutno vykládat restituční předpisy; to znamená, že způsob interpretace by měl být orientován na snahu o navrácení věci  původním vlastníkům /oprávněným osobám/ ve všech případech, kde by tím nevznikly křivdy nové. Ustanovení je nutno interpretovat tak, že se netýká pouze těch osob, které za uvedených podmínek nabyly vlastnické právo k věci, nýbrž i těch osob, které k pozemků nabyly právo osobního užívání. Nepochybně nebylo úmyslem zákonodárce chránit práva těch fyzických osob, jež nabyly věc v rozporu s tehdy platnými předpisy, nebo na základě protiprávního zvýhodnění podle “

Za těchto uvedených okolností nebylo možné v daném případě přisvědčit názoru, že tu odvolací soud řešil ve svém rozsudku, napadeném dovoláním dovolatelky, právní otázku v rozporu s hmotným právem /zejména s ustanovením , popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu /s přihlížením i k výkladovým závěrům Ústavního soudu ČR, kterými jsou obecné soudy vázány/. A protože odvolací soud neřešil ve svém rozhodnutí jak vyplývalo z obsahu soudního spisu, jakož i z dovolání dovolatelky i z vlastních poznatků dovolacího soudu ani žádnou právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, nebylo možné shledat u dovolání dovolatelky zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení a odst.3 , ale ani podle jiných ustanovení , upravující přípustnost dovolání proti pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu.

Nezbylo tedy dovolacímu soudu než přikročit k odmítnutí dovolání dovolatelky ve smyslu ustanovení a , a to jako dovolání nepřípustného.

Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a ohledně nákladů vynaložených žalobcem na vyjádření k dovolání dovolatelky, použil dovolací soud ve smyslu ustanovení a ustanovení   téhož právního předpisu, umožňujícím nepřiznání náhrady nákladů řízení v v řízení  úspěšnému účastníku řízení; dovolací soud tu přihlížel k povaze projednávané právní věci i k obsahu již zmíněného vyjádření žalobce k dovolání dovolatelky, rekapitulujícího v podstatě procesní vyjádření učiněná již žalobcem v řízení před soudy obou stupňů.

Toto dovolací řízení se týkalo částečného rozsudku soudu prvního stupně a potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu, takže soudu prvního stupně zbývá ještě pokračovat v řízení, v němž bude vydán rozsudek konečný /srov. /.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 10. května 2007

JUDr. Josef  R a k o v s k ý , v. r.

předseda senátu