Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 297/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně PaedDr. M. H., zastoupené advokátem, proti žalované: L. L., a. s., za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Č. p. a. s., o 47.500,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 9. března 2006, č. j. -242, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 6. 4. 2005, č. j. -219, ve spojení s usnesením ze dne 15. 11. 2005, č. j. -232, zamítl žalobu na zaplacení částky 47.500,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně dne 2. 7. 1996 nastoupila lázeňskou léčbu u žalované, kde jí byla dne 6. 7. 1996 s jejím souhlasem aplikována injekce 10 ml anestetika M. pomocí 6-7 vpichů do oblasti beder, protože si stěžovala na bolesti v bederní části páteře, a když si začala stěžovat na intenzivnější bolesti, ošetřující lékaři jí po předchozím vyšetření aplikovali další léky a následujícího dne byla převezena do K. B. n. ve Z. a následně do nemocnice v H. K. V pracovní neschopnosti byla od 2. 7. 1996 do 16. 4. 1997 a za tuto dobu požadovala na náhradě za ztrátu na výdělku v době pracovní neschopnosti 47.500,- Kč. Soud prvního stupně ustanovil znalkyni z oboru zdravotnictví MUDr. H. N. k vypracování znaleckého posudku, podle jehož závěru příčinou dlouhodobé pracovní neschopnosti žalobkyně nebyla nesprávná aplikace léku - injekce 10 ml M. pomocí krátké jehly formou tzv. subkutánních pupenů, jenž jí byl během léčby u žalované podán dne 6. 7. 1996. K postižení nervového kořene nemohlo totiž při tomto způsobu aplikace léku vůbec dojít, neboť lék byl aplikován pod kůži, kde vzhledem k anatomickým poměrům člověka nemůže způsobit poškození nervových struktur. Protože proti tomuto znaleckému posudku vznesla žalobkyně námitky, soud ustanovil F. v. l. U. K. v P. k vypracování revizního znaleckého posudku. Členové komise, kteří revizní znalecký posudek vypracovali, se ztotožnili se závěry znalkyně MUDr. H. N. a shodně uvedli, že zde není dána kauzální spojitost mezi provedeným lékařským zákrokem během léčby v L. a následnou pracovní neschopností žalobkyně. Na základě těchto zjištění soud dospěl k závěru, že sice žalobkyni vznikla škoda v důsledku pracovní neschopnosti, spočívající v ušlém výdělku, avšak není dána příčinná souvislost mezi jednáním žalované a vzniklou škodou, a proto žalobu zamítl.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně  rozsudkem ze dne 9. 3. 2006, č. j. -242, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, změnil jej jen ve výrocích o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Konstatoval, že nebyly shledány žádné rozpory v závěrech obou znaleckých posudků, a proto není důvod k vypracování dalšího znaleckého posudku, jak požadovala žalobkyně, zvláště za situace, kdy námitky žalobkyně byly vyvráceny výslechem znalců.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. , a podává je z důvodu podle ust. , tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolacímu soudu vytýká, že neustanovil dalšího znalce a neuložil mu vypracovat další revizní znalecký posudek, který by přezkoumal provedené znalecké posudky. Namítá, že odvolací soud nesprávně vyložil ust. , a proto neprovedl revizní znalecký posudek, v čemž spatřuje závažnou vadu řízení, jež měla vliv na nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelka trvá na všech vznesených námitkách a uvádí, že právě injekční dávka 10 ml M. jí způsobila ochrnutí končetiny a že je dána kauzální spojitost mezi tímto lékařským zákrokem a následnou újmou na zdraví. Namítá, že další návrhy na posouzení nesrovnalostí v zápisech jednotlivých léčebných zařízení (např. o době vzniku bolesti, reakce pacientky apod.) nebyly soudem vzaty v potaz. Za otázku zásadního právního významu považuje posouzení, zda při výrazných pochybnostech o správnosti znaleckého posudku je nutné zadat revizní znalecký posudek. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. , dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ust.

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

V posuzovaném případě žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek (výrok ve věci samé) soudu prvního stupně, jedná se tedy o to, zda je dovolání přípustné podle ustanovení

Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tedy důvod podle ust. , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu nesprávně vyložil, popř. ji na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval. Zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem. Jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají.

Z vylíčených důvodů dovolání vyplývá, že dovolatelka nesouhlasí především s tím, jak soudy zjistily skutkový stav v projednávané věci, a tvrdí, že právě nesprávná aplikace léku způsobila její závažné zdravotní problémy s následnou pracovní neschopností a že s ohledem na skutkové okolnosti případu byly dány důvody pro provedení dalšího revizního znaleckého posudku. Námitky dovolatelky, pokud se týkají otázek skutkových, tedy především toho, zda existuje příčinná souvislost mezi podáním léků a následným postižením nervu, naplňují dovolací důvod podle ust. , jehož uplatnění v případě posuzování přípustnosti dovolání je podle ust. vyloučeno. Stejně tak přípustnost dovolání podle ust. nezakládá ani dovolatelkou vytýkaná vada řízení (neprovedení doplnění dokazování dalším revizním znaleckým posudkem), která je dovolacím důvodem podle ust. a kterou lze uplatnit, jen je-li dovolání přípustné. Dovolatelka sice také namítá „nesprávný právní výklad ust. “, avšak není zřejmé, v čem má spočívat nesprávný výklad tohoto ustanovení, když k přezkoumání znaleckého posudku znalkyně MUDr. N. byl revizní znalecký posudek u vyžádán a důkaz jím proveden již v řízení před soudem prvého stupně.

Námitky žalobkyně v dovolání tak nezakládají přípustnost dovolání podle  pro zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu

Protože dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky její dovolání podle ust. b odst. 5 věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a , když žalobkyně nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované ani vedlejšímu účastníkovi na straně žalované  žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. května 2007

JUDr. Marta  Škárová, v. r.

předsedkyně senátu