Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 11/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy          JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Františka Ištvánka o dovolání dovolatelů: a) MUDr. P. Č., a b) N. T., zastoupených advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 30. 11. 2004, sp. zn. , vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5, pod sp. zn. (žalobců MUDr. P. Č. a N. T., zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1. M. č. P. 5, zastoupené advokátkou, a 2. I. – I. r. o. P., o vydání věci), takto:

I.      Dovolání dovolatelů se zamítají.

II.     Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobců, podané u soudu 30. 10. 1995, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 z 30. 3. 2004, čj. -107. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zmítnuta žaloba žalobců, domáhajících se, aby  žalovaným byla uložena povinnost uzavřít se žalobci dohodu o vydání zbořeniště        čp. 482 a stavební parcely č. 3440, zapsaných na listu vlastnictví č. 10 pro katastrální území S. (obec P.). Žalobcům bylo uloženo zaplatit žalované M. č. P. 5 na náhradu nákladů řízení 15.425,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Bylo také rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobci a žalovanou inženýrskou realitní organizací nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení.

O odvolání proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně, podaném žalobci, bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze z 30. 11. 2004, sp. zn.                 . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Žalobcům bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalované M. č. P. 5 na náhradu nákladů odvolacího řízení 3.175,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Bylo také rozhodnuto, že žalobci a žalovaná inženýrská realitní organizace nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobcům bylo také uloženo zaplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 na jím placené náklady řízení 500,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalobců nebylo shledáno důvodným. Odvolací soud měl za to, že si soud prvního stupně opatřil pro své rozhodnutí dostatek skutkových zjištění, které také správně posoudil po právní stránce.

Odvolací soud konstatoval, že v tomto řízení o nároku na vydání věcí podle a ústavního nálezu č. 164/1994 Sb. jsou žalobci oprávněnými osobami podle ustanovení a Ohledně žalovaných měl odvolací soud za to, že povinnou osobou je tu M. č. P. 5, která žalobci uváděné nemovitosti získala podle , o přechodu některých věcí z majetku státu do vlastnictví obcí, když k těmto nemovitostem, které v roce 1971 propadly ve prospěch státu rozhodnutím soudu, vydaným v trestním řízení soudním, když k těmto nemovitostem měl právo hospodaření B. p. P. 5, státní podnik (v likvidaci) a ohledně tohoto nemovitého majetku nebyl v době nabytí účinnosti (tj. k 24. 5. 1991) uplatněn nárok podle , takže na O. h. m. P. přešlo ohledně těchto nemovitostí ze státu vlastnictví podle ustanovení O. h. m. P. pak svěřila hospodaření s nemovitostmi, uváděnými žalobci, žalované M. č. P. 5.

Odvolací soud poukazoval dále na to, že pod povrchem pozemku parc. č. 3440 v katastrálním území S. je stavba S. t., konkrétně jeho jižní kloubový úsek včetně rozpletů vzduchotechnických kanálů tunelu a drenážního systému, instalovaného podél tělesa tunelu. Tyto součásti věci hlavní – S. t. zasahují do pozemku, o nějž jde v tomto řízení, takže tu jde o stavbu, zřízenou po převzetí pozemku státem, na niž je nutno vztáhnout ustanovení , podle něhož taková stavba brání vydání pozemku oprávněným osobám podle , o mimosoudních rehabilitacích. Není zde rozhodné,  uváděl odvolací soud, že jde o stavbu umístěnou pod povrchem země; odvolací soud tu  poukazoval i na ustanovení (zákona           o půdě), v němž je pamatováno i na stavbu umístěnou pod povrchem země.

Odvolací soud proto potvrdil žalobu zamítající rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ustanovení a o nákladech řízení rozhodl s poukazem na ustanovení , a .

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 9. 2. 2005 a dovolání ze strany žalobců bylo v pondělí dne 11. 4. 2005 předáno na poště k doručení Obvodnímu soudu pro Prahu 5, tedy ve lhůtě stanovené v     .

Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolatelé měli za to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení a jako dovolací důvod uplatňovali, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Dovolatelé namítali, že v daném případě stavba S. t. nezasahuje do pozemku parc. č. 3440 v katastrálním území S.; tento tunel je pod povrchem země a nebrání v tom, aby pozemek byl žalobcům, jako oprávněným osobám, vydán.  Podle názoru žalobců nelze tu ohledně uvedeného pozemku poukazovat ani na , neboť ustanovení tohoto zákona na projednávanou právní věc nedopadají.

Dovolání dovolatelů tu směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu z 30. 11. 2004, takže dovolání tu bylo nutno projednat a rozhodnout o něm ve smyslu bodu 17 přechodných ustanovení k podle dosavadních předpisů, platných před účinností , jímž byl změněn a doplněn .

Přípustnost dovolání tu bylo možné posoudit podle ustanovení (ve znění před novelizací ), podle něhož je dovolání přípustné i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než ve svém dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil. Tak tomu bylo i  v daném případě, kdy Obvodní soud pro Prahu 5 původně svým rozsudkem z 20. 11. 2002, čj.       -72, žalobě žalobců vyhověl, ale tento jeho rozsudek byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze z 3. 12. 2003, sp. zn. , a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V tomto dalším  řízení pak Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl žalobu zamítajícím rozsudkem z 30. 3. 2004, čj.                     -107, který pak byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze z      30. 11. 2004, sp. zn. .

Přípustné dovolání dovolatelů bylo třeba z hlediska jeho důvodnosti posoudit podle ustanovení , o mimosoudních rehabilitacích, v němž je stanoveno, že se oprávněným osobám podle tohoto zákona nevydává pozemek, na němž je umístěna stavba, která byla zřízena po převzetí pozemku státem.

Právní problematikou ustanovení se zabývalo např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 7/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, v němž byl zaujat právní názor , že stavbou umístěnou na pozemku (ve smyslu ustanovení ) je i stavba, která je pod povrchem pozemku (např. garáž, která je zbudována pod povrchem pozemku). V odůvodnění tohoto uveřejněného rozhodnutí bylo vysvětlováno, že pozemkem, jako částí zemského povrchu, odděleného hranicí od jiného pozemku (ve smyslu ustanovení , o ochraně zemědělského půdního fondu) je třeba rozumět nejen svršek země či půdy, ale i celý hlubinný prostor půdy či jiné zemské vrstvy, která je pod touto vrstvou, takže pozemek je zastavěn nejen stavbou nadzemní, ale i stavbou umístěnou pod povrchem pozemku.

Z předpisů restituční povahy (o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku) pamatuje (na rozdíl od dalších zákonů restituční povahy, tj. a ) výslovně i na „stavbu umístěnou pod povrchem země“, jako na stavbu, která brání vydání pozemku (nebo jeho části) oprávněné osobě.

Za těchto uvedených okolností nemohl dovolací soud přisvědčit názoru dovolatelů, že rozsudek odvolacího soudu, napadený jejich dovoláním spočívá na nesprávném právním posouzení věci (ve smyslu ustanovení (ve znění před novelizací ), když v tomto rozsudku bylo aplikováno a interpretováno ustanovení tak, že tu jde i o stavbu na pozemku umístěnou pod povrchem země           (v daném případě stavba tunelu s jeho drenážním systémem a systémem vzduchotechnických kanálů, umístěných podél tělesa podzemního tunelu), jak tato povaha uvedené podzemní stavby vyplynula z předložených listinných důkazů včetně znaleckého posouzení charakteru stavby.

Nemohl tedy dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že je tu dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu  nesprávný natolik, že by bylo třeba jej zrušit ve smyslu ustanovení (ve znění před novelizací ). Proto dovolací soud neshledal přípustné dovolání dovolatelů důvodným a zamítl jej podle téhož ustanovení .

Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a žalovaným v řízení o dovolání náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 10. května 2007

JUDr. Josef  R a k o v s k ý , v. r.

předseda senátu