Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1763/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy           JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobců a) J. V., b) B. V., a c) Z. Š., zastoupených advokátem, proti účastníkům 1) E. D., 2) J. V., zastoupených advokátkou, 3) Lesům České republiky, s. p. 4) O. B., 5) K. V., zastoupenému advokátkou, a 6) Pozemkovému fondu České republiky, o žalobě na určení vlastnictví podle páté části , vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. , o dovolání žalobců ad 1, 2 a 5 proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 1. 2006, čj. -156, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. ledna 2006,       čj. -156, a rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne           23. května 2005, čj. -129, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Českém Krumlově k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou, podanou podle části páté ) se žalobci domáhali rozhodnutí soudu, jímž by bylo nahrazeno rozhodnutí pozemkového úřadu     o schválení dohod o vydání pozemků č. 30/3, č. 115, a č. 29 v obci B. a katastrálním území Z. oprávněným osobám - účastníkům ad 1), 2) a 5) ( dále jen „oprávněné osoby“). Uvedli, že jsou vlastníky rekreačních staveb vybudovaných se souhlasem příslušných orgánů na těchto pozemcích, a požadovali, aby soud rozhodl, že oprávněné osoby nejsou vlastníky uvedených pozemků. Okresní soud v Českém Krumlově žalobu nejprve odmítl usnesením ze dne 21. 5. 2004, a po jeho zrušení v odvolacím řízení  ji zamítl rozsudkem ze dne 23. 5. 2005, čj. . Tento rozsudek byl v odvolacím řízení částečně změněn, pokud jde o pozemky č. 30/3 a č. 115 v katastrálním území Z. Odvolací soud rozhodl, že oprávněné osoby nejsou jejich vlastníky, čímž  nahrazoval správní rozhodnutí Okresního úřadu v Českém Krumlově  - pozemkového úřadu ze dne 19. 4. 1995, čj. PÚ 23828/95 a čj. PÚ 23623/95. Ve zbývající části rozsudek soudu prvního stupně zrušil pro nejasnost žalobního petitu a věc vrátil soudu prvního stupně  k dalšímu řízení. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že vydání předmětných pozemků oprávněným osobám bránilo ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „ “). I když odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že nebylo prokázáno, že by se jednalo o pozemky, na nichž byla na základě územního rozhodnutí zřízena chatová osada, uzavřel, že v daném případě nebylo třeba vydání územního rozhodnutí, protože chatová osada, jejíž existenci měl za prokázanou, vznikla na předmětných pozemcích před         1. 10. 1976.

Proti pravomocného rozsudku odvolacího soudu podaly oprávněné osoby dovolání, v němž uplatnily dovolací důvod podle , tedy nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Vytýkají mu, že se nezabýval věcnou legitimací žalobců k podání žaloby podle části páté Tu podle dovolatelů žalobci nemají, protože rozhodnutím pozemkového úřadu nemohli být dotčeni  na svých právech, a jejich práva a povinnosti jím také nebyly změněny, jak se předpokládá v         Sami žalobci tvrdí, že byli a jsou i nadále nájemci předmětných pozemků a vlastníky chat na nich postavených.  Změnou vlastníka ze státu na fyzické osoby se jejich nájemní  práva nezměnila, nebyla zrušena ani založena. Poukazují na odlišnou judikaturu  a vyslovují názor, že žaloba měla být odmítnuta podle Navrhují, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřili žalobci a Pozemkový fond České republiky.

Žalobci uvedli, že již ve správním řízení jim byla dána možnost jako účastníkům řízení podat řádný opravný prostředek proti rozhodnutím správního orgánu z 19. 4. 1995, čj. PÚ 23828/95 a PÚ 23623/95, a že nemůže být pochyb o tom, že rozhodnutím správního orgánu bylo zasaženo do jejich práv vydáním pozemků pod jejich stavbami,   a to pozemků nacházejících se v území, na němž byla zřízena z důvodu veřejného zájmu chatová osada jako náhrada za zatopené chatové osady v rekreační oblasti Ř. Poukazují na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který usnesením z 13. 2. 2003 v jejich věci rozhodl o odmítnutí žaloby a poučil je o možnosti obrátit se  na obecný soud, který podle nové procesní úpravy rozhoduje o soukromých právech, a za nepatřičné v dané věci považují odkaz na dovolateli uváděnou judikaturu Nejvyššího soudu. Dovolání proto považují ze zjevně bezdůvodné a navrhují aby je odvolací soud odmítl.

Pozemkový fond České republiky sdělil, že dovolání považuje za zjevně nedůvodné a navrhuje proto jeho odmítnutí.

Dovolání, které směřuje proti výroku odvolacího soudu, jímž byl změněn výrok soudu prvního stupně, je přípustné podle , a opírá se            o přípustný dovolací důvod ve smyslu Dovolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle , tj.     z hlediska důvodu uplatněného v dovolání. Jím je výtka, že odvolací soud se nezabýval věcnou legitimací žalobců k podání žaloby, tj. okolností, zda jsou naplněny právní skutečnosti vymezené v , na jejichž základě mohou být v řízení úspěšní.

Dovolací soud z obsahu spisu shledal, že účastníci J. V., Lesy České republiky a Pozemkový fond České republiky námitku, obsaženou v dovolání, vznesli v průběhu řízení před prvým stupněm, který dokonce svým prvním rozhodnutím na ni reagoval. Usnesením z 21. 5. 2004 žalobu odmítl s odůvodněním, že práva žalobců nebyla založena, změněna, zrušena, určena či zamítnuta, a dále že s ohledem na taxativní určení okruhu účastníků podle § 9 zákona o půdě nemohli být účastníky správního řízení. Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo toto usnesení soudu prvního stupně zrušeno, se zabývalo okruhem účastníků správního řízení, mezi nimiž měl být podle § 9 odst. 8 zákona o půdě i Pozemkový fond; na základě toho byl pak Pozemkový fond přibrán do řízení usnesením soudu prvního stupně ze dne 13. 1. 2005.

Z obsahu rozhodnutí odvolacího soudu, napadeného dovoláním, vyplývá, že odvolací soud se otázkou aktivní věcné legitimace z hlediska námitky uplatněné některými účastníky řízení  nezabýval, a dovolací soud proto nemohl jeho rozhodnutí z tohoto hlediska (které je jediným dovolacím důvodem)  přezkoumat. Nezbylo proto než jeho rozsudek zrušit pro vadu řízení, která mohla mít za následek  nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení, v němž se s touto námitkou oprávněných osob vypořádá. Ze stejného důvodu byl zrušen i rozsudek soudu prvního stupně, který uvedl ve svém rozsudku ne zcela jednoznačné skutečnosti, např. citování rozhodnutí jiných orgánů učiněných          v jiných řízeních, z nichž měl vyplývat závěr o věcné legitimaci žalobců, tento závěr však neučinil a  žalobu zamítl z jiného důvodu.

Dovolací soud proto rozhodl podle věta za středníkem a odst. 3     a a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm bude nově rozhodnuto o nákladech, řízení, včetně řízení dovolacího.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. května 2007

JUDr. Josef  R a k o v s k ý , v. r.

předseda senátu