Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1785/2006

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou podle páté části ( ) se žalobci domáhali určení, že jsou vlastníky pozemku č. 205/20 v katastrálním území K. Učinili tak v návaznosti na rozhodnutí Pozemkového úřadu v K. z 2. 10. 2000 čj.  PÚ 376/R-408.1/92-Pa, s nímž nesouhlasili. Pozemkový úřad tímto rozhodnutím nevyhověl jejich návrhu na vydání uvedeného pozemku, uplatněný podle druhé části , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „ “), a to v rozsahu jedné ideální poloviny pozemku. Důvodem jeho zamítavého rozhodnutí byl závěr, že na uvedený pozemek se nevztahuje , protože vlastníci tuto ideální polovinu pozemku prodali státu poté, co byl již vyňat ze zemědělského půdního fondu.

Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 10. 11. 2004, čj. -37, žalobu zamítl, jednak pro nedostatek věcné legitimace žalobců, jednak proto, že shledal rozhodnutí pozemkového úřadu správným. I podle jeho závěru se na předmětný pozemek nevztahuje , protože nejde o pozemek podřaditelný pod pojem daný v zákona o půdě, a tento pojem nesplňoval ani ke dni přechodu na stát. Jím byl den, kdy vlastníci ideální poloviny pozemku (k níž se rozhodnutí pozemkového úřadu vztahovalo), ji kupní smlouvou z 22. 2. 1980 prodali státu. Přitom k vynětí pozemku ze zemědělského půdního fondu došlo již 1. 7. 1962.

Krajský soud v Ostravě v odvolacím řízení potvrdil rozsudek soudu prvního stupně svým shora uvedeným rozsudkem. Shledal správnými jeho skutková zjištění               i právní závěry, které se týkaly poloviny předmětného pozemku, jehož původní vlastnicí byla A. N. Rovněž dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět proto, že předmětný pozemek nespadá pod režim zákona o půdě z důvodů uvedených soudem prvního stupně. Námitku žalobců, že soud prvního stupně se nezabýval tím, že žalobou se žalobci domáhali určení vlastnictví k celému pozemku, nikoli jen k jeho ideální polovině, která byla prodána státu, neshledal odvolací soud důvodnou. Soud prvního stupně se totiž zabýval vyhodnocením všech tvrzení žalobců, která uplatnili jako důvod pro určení jejich vlastnického práva k předmětnému pozemku. V odvolacím řízení, které probíhá v systému tzv. neúplné apelace, je proto takové tvrzení nepřípustné podle

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci včasné dovolání, jehož přípustnost dovozují zřejmě z toho, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Odvolací soud se nevypořádal podle jejich názoru                s celým rozhodnutím správního orgánu, nebyly řádným způsobem zhodnoceny důkazy   a nebyla zjednána náprava, jak požadovali. Tato tvrzení odůvodňují tím, že soud nevzal v úvahu, že původnímu spoluvlastníkovi pozemku J. N. byl zkonfiskován jeho majetek výměrem z roku 1946, jím však byl zneužit dekret presidenta republiky č. 108/1945 Sb. Následně byl nezákonně odsouzen a posléze v roce 1990 rehabilitován. Tuto skutečnost odvolací soud nevzal v úvahu. Navrhovatelé se tedy domáhali určení vlastnictví k celé nemovitosti, nikoli jen k polovině po A. N. Dovolatelé navrhli, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen v celém rozsahu.

Přípustnost dovolání není dána ustanovením nebo b) , protože rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání by tak bylo přípustné jen v případě, že by rozsudek odvolacího soudu shledal dovolací soud zásadně významným po právní stránce, zejména že by obsahoval právní závěry odlišné od judikatury, nebo byl v rozporu s hmotným právem. Přitom dovolání lze projednat jen v rámci uplatněných dovolacích důvodů ( ).

Závěr o tom, že rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud nemohl učinit, protože dovolatelé nesprávnost jeho právního závěru. tj. že na danou věc se nevztahuje , neuplatňují. Vytýkají soudu pouze to, že se nezabýval restitučními nároky ve vztahu k polovině předmětného pozemku, která byla konfiskována J. N.

Dovolací soud zvažoval možnost přezkumu právních závěrů rozsudku odvolacího soudu z hlediska určení vlastnictví k polovině předmětného pozemku, jež byla konfiskována J. N., protože důvod zamítnutí žaloby se zřejmě nemůže na tuto polovinu, jež byla dle obsahu spisu  konfiskována v roce 1946, (přičemž o odvolání proti konfiskačnímu výměru bylo rozhodnuto až v roce 1950), vztahovat – ke konfiskaci evidentně došlo v době před vynětím pozemku ze zemědělského půdního fondu. Dovolací soud se však přiklonil  k právnímu závěru odvolacího soudu, že žalobci – ač jejich návrh zněl na určení vlastnictví k celému pozemku č. 205/20 v K. –  v žalobě ani v průběhu řízení před soudem prvního stupně neuplatnili okolnosti, které by se vztahovaly ke konfiskovanému ideálnímu podílu původního vlastníka J. N. Žalobu podle páté části vázali k rozhodnutí pozemkového úřadu, které se týkalo pouze druhé ideální poloviny pozemku, jež byla prodána vlastníky až po vynětí ze zemědělského půdního fondu. O polovině konfiskované rozhodl pozemkový úřad již 10. 2. 1994, rozhodnutím sp. zn. PÚ 376/R-402,408/92, tedy jiným než je rozhodnutí, napadené žalobou. Právní moc tohoto rozhodnutí nastala 15. 3. 1995, tedy  v době před účinnosti úpravy umožňující podat žalobu podle ve znění platném v době podání žaloby.

Z uvedených důvodů dovolací soud neshledal, že by rozsudek odvolacího soudu měl po právní stránce zásadní význam, a neučinil proto závěr o přípustnosti dovolání podle V důsledku toho se věcí nezabýval z hlediska možné vady řízení, spočívající v okruhu účastníků řízení, do nějž nebyly zahrnuty osoby povinné. Dovolání proto byl nucen odmítnout podle a

V důsledku odmítnutí dovolání rozhodl soud o nákladech dovolacího řízení podle , a tak, jak je ve výroku uvedeno, když jiným účastníkům než žalobcům náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. května 2007

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu