Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 1259/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 25. listopadu 2005, č. j. -35, Okresní soud v Jičíně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně vůči žalované domáhala po prohlášení konkursu na majetek žalované zaplacení částky 117.093,79 Kč s 26,35% úrokem z prodlení od 26. března 2005 do zaplacení (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku)

Krajský soud v  Hradci Králové v záhlaví označeným rozsudkem ze dne 12. června 2006 k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud (odkazuje na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněné pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále též jen „stanovisko“) přitakal soudu prvního stupně v závěru, že žalobu o zaplacení uvedené částky, podanou proti žalované po prohlášení konkursu na její majetek, je nutno zamítnout pro nedostatek pasivní věcné legitimace (proto, že oprávnění nakládat s majetkem konkursní podstaty přešlo prohlášením konkursu na správce konkursní podstaty). K odvolacím námitkám dodal, že nedostatek pasivní věcné legitimace není nedostatkem podmínky řízení a že soud prvního stupně nepochybil ani v rovině poučovací povinnosti (o prohlášení konkursu na majetek žalované žalobkyni uvědomil a povinnost uvědomit ji  o změně v osobě  správce konkursní podstaty neměl).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení (dále též jen „ “) a namítajíc, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvody podle ustanovení a b)

Zásadní právní význam dovolatelka spatřuje v dosavadním různém výkladu „předmětného právního problému, tj. zejména s ohledem na ustanovení a , o konkursu a vyrovnání“  a namítá, že odvolací soud se nijak nevypořádal s výhradou, že výzva soudu prvního stupně ze dne 21. října 2005 neobsahuje poučení o tom, kdy se koná první přezkumné jednání a sdělení o změně osoby správce konkursní podstaty. Žalobkyně tak neměla vědomost o přesném datu prohlášení konkursu ani o konání přezkumného jednání. Má za to, že výzvy věřitelům, aby své pohledávky za úpadcem přihlásili u soudu, jenž prohlásil konkurs, jsou soudy formulovány nepřesně a postup soudů není jednotný. Vyjadřuje přesvědčení, že neobsahuje ustanovení, podle něhož po prohlášení konkursu nebo po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek do konkursu, nelze již podat žalobu proti úpadci, přičemž  prohlášením konkursu nepřihlášené pohledávky nezanikají.

V doplnění dovolání žalobkyně považuje postup soudu prvního stupně za nesprávný, neboť ten vytvořil svým zamítavým rozhodnutím, jež bylo odvolacím soudem potvrzeno, překážku věci rozsouzené zabraňující žalobkyni uplatnit své právo po skončení řízení o konkursu znovu u soudu. Správně mělo být - dle názoru žalobkyně - řízení přerušeno do skončení řízení o konkursu.

Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolatelka výslovně napadá rozsudek odvolacího soudu v obou jeho výrocích, tedy i v rozsahu, ve kterém odvolací soud prvním výrokem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a ve druhém výroku o nákladech odvolacího řízení. Tyto výroky, ač součástí rozsudku, mají povahu usnesení, přičemž přípustnost dovolání proti nim nezakládá žádné z ustanovení (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání v uvedeném rozsahu podle ustanovení a bez dalšího odmítl.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá.

Podle ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacím soudem nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [ ]. Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen.

Jak Nejvyšší soud uvedl již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132 (na něž v podrobnostech odkazuje), na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto (srov. k tomu shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a ). Vyloučení úvahy o přípustnosti dovolání podle za použití argumentů spojených s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dáno povahou tohoto dovolacího důvodu. Konkrétní vada řízení (v níž nejde o spor o právo) totiž nemá judikatorní přesah, přičemž z povahy věci nemůže zakládat ani rozpor s hmotným právem.

Protože od výše uvedeného závěru nemá Nejvyšší soud důvod odchýlit se ani v projednávané věci, je pro řešení otázky přípustnosti dovolání právně nevýznamná dovolací námitka týkající se vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. výhrada nesprávného procesního postupu soudu, který rozhodnutím ve věci vytvořil překážku věci rozsouzené oproti správnému postupu - dle názoru dovolatelky - jímž mělo být rozhodnutí o přerušení řízení do doby ukončení konkursu na majetek žalované.

Toliko v rámci preventivního působení (a bez vlivu na výsledek dovolacího řízení) Nejvyšší soud dodává, že zamítavý rozsudek v této věci žádnou překážku věci rozsouzené pro případné uplatnění téhož nároku vůči dlužnici po zrušení konkursu na její majetek nevytváří (novou skutečností, jež takový závěr vylučuje, je v takovém případě zpětný přechod dispozičních oprávnění ze správce konkursní podstaty na dlužnici).

Dovolací námitky k obsahu výzvy věřitelům k přihlášení pohledávek do konkursu, se netýkají věci, žádná takováto výzva nebyla žalobkyni zaslána, a to ani výzva soudu prvního stupně ze dne 21. října 2005 (viz č. l. 26 spisu), jež obsahuje pouze sdělení žalobkyni, že na majetek žalované byl prohlášen před zahájením řízení konkurs a výzvu, zda s ohledem na tuto skutečnost bere žalobu zpět, nebo činí jiné procesní návrhy. Obsahem výzvy věřitelům k přihlášení pohledávek do konkursu a jejími důsledky se soudy nezabývaly, tato otázka nebyla v řízení vůbec řešena. Pro řešení této otázky proto nemůže být přípustnost dovolání podle ustanovení založena. Jinou právní otázku, natož pak otázku zásadního právního významu, dovolatelka Nejvyššímu soudu k řešení nepředkládá.

Závěr, na kterém napadené rozhodnutí spočívá, je přitom v souladu s ustáleným výkladem podávaným Nejvyšším soudek k této otázce. Tak již pod bodem XXIII. stanoviska, str. 188-190 (364-366), Nejvyšší soud uzavřel, že úpadce prohlášením konkursu neztrácí způsobilost být účastníkem řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do podstaty, ani způsobilost procesní, že žalobu podanou úpadcem po prohlášení pro nároky, které se týkají majetku patřícího do podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, je třeba zamítnout proto, že dispoziční oprávnění k majetku konkursní podstaty přešla na správce konkursní podstaty, tj. pro nedostatek aktivní věcné legitimace, a že uvedené závěry se obdobně uplatní, je-li po prohlášení konkursu podána žaloba proti úpadci. Tytéž závěry Nejvyšší soud zopakoval (jako důvod odmítnutí dovolání) v usnesení ze dne 25. listopadu 2006, sp. zn. , jež se ve skutkové rovině typově shoduje s touto věcí.

Nejvyšší soud proto dovolání i v rozsahu, v němž směřovalo proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé odmítl  podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) jako nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. dubna 2007

JUDr. Zdeněk  Krčmář

předseda senátu