Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 To 48/2007

Z o d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2007, sp. zn. -44, byl podle § 283 písm. d) tr. ř. zamítnut návrh manželů V. a F. F., rodičů odsouzeného ing. R. F., na povolení obnovy řízení ve věci sp. zn. , vedené u Krajského soudu v Ostravě, a týkající se odsouzeného ing. R. F. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Krajský soud v Ostravě zkonstatoval, že v rámci veřejného zasedání, konaného o návrhu na povolení obnovy řízení, vyslechl odsouzeného ing. R. F. a dále svědky JUDr. P. S., J. F., A. D. a Z. L., avšak tyto důkazy ani samy o sobě, ani ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými již dříve nemění důkazní situaci natolik, aby odůvodňovaly jiné rozhodnutí o vině či trestu, příp. o nároku poškozeného na náhradu škody. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že zde nejsou dány důvody obnovy uvedené v § 278 odst. 1 tr. ř.

Proti tomuto usnesení podal odsouzený stížnost bezprostředně po jeho vyhlášení v průběhu veřejného zasedání a následně ji prostřednictvím svého obhájce odůvodnil tím, že závěry soudu jsou nesprávné a nemají oporu v provedeném dokazování u veřejného zasedání, když z řízení o povolení obnovy vyplynulo, že závěr nalézacího soudu o existenci úmyslu podvést vědecko-výzkumný ústav byl předčasný. Naopak z dodatečně opatřených důkazů plyne, že zcela absentuje takový úmysl v době uzavírání smluv o postoupení pohledávek, když jedině tato doba je relevantní pro uznání viny ze spáchání trestného činu podvodu, když okolnosti těchto právních úkonů popisoval nově slyšený svědek D. Z výslechu JUDr. P. S. pak vyplynulo, že načasování rozhodnutí o zápisu změn do obchodního rejstříku v důsledku smluv o převodech obchodních podílů na něj bylo zcela náhodné. Termín pro zaplacení za nabyté pohledávky tak nemá se zápisem změn v obchodním rejstříku nic společného. Právě aktivita tohoto svědka ve věci zápisu změn do obchodního rejstříku měla podstatný vliv na vývoj důkazní situace a on sám se tomu při jeho obhajobě z důvodů jemu nepochopitelných nevěnoval. Z výpovědí svědků J. F. a Z. L. vyplynulo, že mohl mít k dispozici hotovost, kterou pak předal novému majiteli a jednateli společnosti B., s. r. o., panu Č. Další prověřování této skutečnosti by bylo věcí nového hlavního líčení. Podle jeho názoru již z řízení o povolení obnovy vyplynulo, že nově předložené důkazy jsou s to přivodit jiné rozhodnutí o vině i trestu, a navrhl proto, aby stížnostní soud napadené rozhodnutí změnil a obnovu řízení povolil.

Vrchní soud v Olomouci přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž mohl stěžovatel podat opravný prostředek, jakož i řízení předcházející napadenému usnesení. Přitom zjistil, že odsouzený je totiž osobou, jíž zákon přiznává oprávnění napadnout shora citované usnesení stížností (§ 145 odst. 1 tr. ř.), byl jím podán opravný prostředek proti rozhodnutí, u kterého to zákon připouští (§ 286 odst. 3 tr. ř.), a stížnost byla podána ve lhůtě uvedené v ustanovení § 143 odst. 1 tr .ř. Poté stížnosti odsouzeného přisvědčil, byť z jiných důvodů než obsažených v jím podaném opravném prostředku.

Při přezkumu řízení předcházejícího vydání napadeného usnesení Vrchní soud v Olomouci zjistil, že ze strany soudu prvního stupně bylo postupováno v rozporu s příslušnými ustanoveními trestního řádu, upravujícími rozhodování o obnově řízení a upravujícími veřejné zasedání. Toto řízení je zatíženo podstatnou vadou, která má za následek zrušení napadeného usnesení z procesních důvodů. Jak vyplývá ze samotné výrokové části napadeného usnesení, soud prvního stupně v dané věci rozhodoval o návrhu na povolení obnovy řízení, který v souladu s ustanovením § 280 odst. 3 tr. ř. podali rodiče odsouzeného, a to V. a F. F. Podle citovaného ustanovení trestního řádu mohou ve prospěch obviněného návrh na povolení obnovy podat kromě obviněného též osoby, které by mohly podat v jeho prospěch odvolání. Jestliže by tak mohly učinit i proti vůli obviněného, mohou proti jeho vůli podat i návrh na povolení obnovy. Takový návrh mohou učinit i po smrti obviněného. Podle § 247 odst. 2 tr. ř. pak mohou rozsudek odvoláním ve prospěch obžalovaného napadnout kromě obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Z uvedeného je zřejmé, že rodiče odsouzeného byli oprávněni podat ve prospěch jeho osoby i návrh na povolení obnovy řízení.

Podle § 286 odst. 1 tr. ř. o návrhu na povolení obnovy rozhoduje soud ve veřejném zasedání. To také soud prvního stupně konal, a to ve dnech 1. 12. 2006, 22. 1. 2007 a dne 21. 2. 2007, když předtím dne 28. 6. 2006 vyzval odsouzeného k vyjádření, zda s návrhem na povolení obnovy řízení souhlasí, a dne 4. 7. 2006 obdržel souhlasné vyjádření odsouzeného. Během těchto veřejných zasedání provedl dokazování v rozsahu podrobně popsaném v napadeném usnesení a taktéž provedl šetření k osobě K. Č., u něhož zjistil, že se nadále jedná o osobu nekontaktní. V tomto směru byl jeho postup bezchybný. Veřejné zasedání dne 1. 12. 2006, tedy první konané v této věci, však započal výslechem odsouzeného ing. R. F., aniž by předtím postupoval způsobem upraveným v ustanovení § 235 odst. 1 tr. ř., podle kterého po zahájení veřejného zasedání podá předseda nebo jím určený člen senátu na podkladě spisu zprávu o stavu věci zaměřenou na otázky, které je třeba ve veřejném zasedání řešit. Poté osoba, která dala svým návrhem k veřejnému zasedání podnět, návrh přednese. Osoba, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jakož i státní zástupce se k návrhu vyjádří, nejsou-li sami navrhovateli. V daném případě však nejenže nebyl návrh na obnovu řízení vůbec nikým přednesen a osobám, které mohly být přímo dotčeny rozhodnutím, jakož i státnímu zástupci nebylo umožněno se k tomuto návrhu vyjádřit, ale navíc soud prvního stupně postupoval i v rozporu s ustanovením § 233 odst. 1, odst. 2 tr. ř. Podle § 233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popř. zmocněnce a zákonného zástupce těchto osob. K předvolání nebo vyrozumění připojí opis návrhu, kterým byl k veřejnému zasedání dán podnět. Podle § 233 odst. 2 tr. ř. den veřejného zasedání stanoví předseda senátu tak, aby osobě, která k veřejnému zasedání dala svým návrhem podnět, osobě, která může být přímo dotčena rozhodnutím, obhájci nebo zmocněnci těchto osob, jakož i státnímu zástupci zbývala od doručení předvolání k veřejnému zasedání nebo od vyrozumění o něm alespoň pětidenní lhůta k přípravě. Zkrácení této lhůty je možné jen se souhlasem toho, v jehož zájmu je lhůta dána. U ostatních osob, které se k veřejnému zasedání předvolávají nebo o něm vyrozumívají, je třeba zachovat zpravidla třídenní lhůtu.

Soudu prvního stupně je nutno v této souvislosti vytknout, že o veřejném zasedání nevyrozuměl navrhovatele V. a F. F., jak je to zřejmé z nařízení veřejného zasedání, jakož i z protokolů o veřejném zasedání, v důsledku čehož nezachoval ani zákonem stanovenou lhůtu k přípravě na veřejné zasedání, přestože se zcela jednoznačně ve smyslu ustanovení § 280 odst. 3 tr. ř. jedná o osoby oprávněné k podání návrhu na povolení obnovy řízení ve prospěch obviněného a veřejné zasedání tak nemělo být konáno. Není-li totiž předvolání k veřejnému zasedání nebo vyrozumění o něm doručeno osobě, kterou je třeba podle zákona předvolat nebo vyrozumět, nelze je konat.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Vrchní soud v Olomouci napadené usnesení z podnětu stížnosti odsouzeného podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil a soudu prvního stupně uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl, a to v intencích tohoto usnesení v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu upravujícími rozhodování o obnově řízení a upravujícími veřejné zasedání. Soud prvního stupně způsobem uvedeným v ustanovení § 233 odst. 1 tr. ř. předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná, a mimo jiné o něm vyrozumí i navrhovatele, a to rodiče odsouzeného, V. a F. F., jimž rovněž poskytne lhůtu k přípravě na veřejné zasedání, stanovenou v § 233 odst. 2 tr. ř. Po zahájení veřejného zasedání bude postupovat podle § 235 odst. 1 tr. ř. a teprve poté bude muset znovu provést důkazy způsobem upraveným v ustanovení § 235 odst. 2 tr. ř. K nápravě pochybení soudu prvního stupně, jimiž byla výrazným způsobem porušena práva navrhovatelů, totiž nepostačila samotná skutečnost, že předmětné usnesení soud prvního stupně rodičům odsouzeného, a to V. a F. F., doručil. S ohledem na výše zmíněné procesní vady nemohlo napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě před Vrchním soudem v Olomouci obstát přes správnost závěrů v něm prezentovaných.