Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1413/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala, aby soud žalované uložil povinnost zdržet se zásahů do jejího vlastnického práva. Žalovaná vybudovala na hranici mezi dvěma pozemky žalobkyně, z nichž jeden má žalovaná v pronájmu, oplocení, a tím žalobkyni znemožnila volný průchod a průjezd na její zahradu.

Okresní soud ve Znojmě („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. srpna 2004, č. j. -150, rozhodl, že „žalovaný je povinen do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku odstranit jím postavený drátěný plot na železných sloupcích na hranicích pozemku parc. č. 1338/4 k. ú. V. a pozemku parc. č. 897/7 k. ú. Z. u V. v délce 12 m stojící od levého roku parcely č. 1338/4 k. ú. V. při pohledu z pozemku parc. č. 897/7 k. ú. Z. u V. a táhnoucí se do pravého rohu pozemku parc. č. 1338/4 v k. ú. V. při pohledu z pozemku parc. č. 897/7 k. ú. Z. u V.“. Dále rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně je vlastnicí obou shora uvedených pozemků; pozemek parc. č. 897/7 má v pronájmu žalovaná podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále „“). Mezi oběma pozemky vybudovala žalobkyně oplocení včetně železné brány, které účastnice řízení nijak neomezovalo. Žalovaná přesto necelý metr za tímto oplocením vybudovala nový plot, kterým znemožnila žalobkyni přístup na její pozemek č. 1338/4, který užívá jako zahradu. Žalovaná postavení plotu zdůvodnila tím, že pozemek č. 897/7 používá jako komunikaci mezi svými hospodářskými budovami a oplocení celého svého hospodářského komplexu provedla jako ochranu svého  majetku včetně zvířectva proti zavlečení nákazy. Dále zjistil, že v dané oblasti neprobíhají pozemkové úpravy ve smyslu zákona o půdě. S odkazem na , a („ObčZ“) shledal žalobu důvodnou.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 4. prosince 2006, č. j. -173, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i s právními závěry soudu prvního stupně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o a b) („OSŘ“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v a b) . Namítá, že pokud odvolací soud poskytl žalobkyni ochranu podle ObčZ s cílem zpřístupnit jí její zahradu přes pozemek pronajatý žalované, poskytl jí víc práv, než jí přísluší, přičemž vymáhání takového práva z její strany je v rozporu s dobrými mravy. Nevzal v úvahu ObčZ podle něhož je pronajimatel oprávněn požadovat přístup ke své věci jen za účelem kontroly; nemůže proto při existenci nájemního vztahu pronajatý pozemek spoluužívat. Nevzal rovněž v úvahu, že žalobkyně má náhradou za pozemek č. 897/7 plnohodnotný nájemný vztah k jiným pozemkům. Jestliže soud přiznává žalobkyni plnohodnotný rozsah nájemních práv k náhradním pozemkům a přiznává jí i práva k pozemku dalšímu, pak druhou stranu sporu omezuje. Jde o nerespektování zásady rovnosti stran a o rozpor ve smyslu ObčZ. Z hlediska přípustnosti dovolání jde o  věc zásadního právního významu ve smyslu . Dovolatelka uzavírá, že se žalobkyně domáhá vstupu do uzavřeného hospodářského komplexu, kde jsou uskladněny stroje a zemědělské produkty v řádu milionů korun a kde nutno respektovat přísné bezpečnostní a hygienické předpisy. Dodává, že žalobkyně i členové její rodiny volného pohybu po areálu zneužívali. Plot je prevencí proti takovým zásahům a škodám a je svépomocným opatřením. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání upozorňuje, že žalovaná není vlastníkem, ale toliko jedním z uživatelů hospodářského komplexu – areálu bývalého JZD. V něm podniká více subjektů, mezi nimi i dva její synové. Ti vlastní hospodářské budovy a techniku uskladněnou v hospodářském středisku a mají tam kdykoliv přístup. Odkazuje na důkazní materiál shromážděný ve spise a na „protokol mimo jednání z 9. 6. 2006“, který k vyjádření přikládá.

Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenou účastnicí řízení, není však přípustné.

Dovolatelka opírá přípustnost dovolání o , ve kterém se uvádí, že dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Podle konstantní judikatury se právním názorem ve smyslu rozumí názor na právní posouzení věci, tedy názor na to, jaký právní předpis má být aplikován, popř. jak má být právní názor vyložen. Nejsou jím pokyny odvolacího soudu k odstranění vad návrhu. V dané věci však odvolací soud v usnesení ze dne 13. prosince 2003, č. j. -69, pouze uložil soudu prvního stupně odstranit postupem uvedeným v  rozpor mezi žalobními tvrzeními a žalobním návrhem; odvolací soud nevyslovil závazný právní názor k posouzení věci samé. Proto dovolání není přípustné podle zmíněného ustanovení.

V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle , tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu  má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v  rozhodování dovolacího soudu  dosud nebyla vyřešena  nebo která  je  odvolacími   soudy  nebo  dovolacím  soudem  rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ). O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná, je-li v něm řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v dané konkrétní věci. Rovněž nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. , publikované pod č. C 102 ve svazku 2 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck).

Rozhodnutí odvolacího soudu se opíralo o dvě skutečnosti: jednak o zjištění, že plot postavený žalovaným na pozemku ve vlastnictví žalobkyně, ke kterému svědčí žalované právo nájmu, znemožňuje žalobkyni přístup k pozemku, který vlastní a užívá, a dále o to, že sporný plot byl zřízen na pozemku ve vlastnictví žalobkyně bez jejího souhlasu. Dovolatelka nepopírá, že plot neumožňuje žalobkyni vstup na její pozemky a že tak brání ve výkonu jejího práva. Za této situace tu není nic, co by činilo rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím zásadním, proti kterému by bylo možno připustit dovolání podle . Na tomto závěru by nic nezměnilo ani zjištění, že žalovaná měla právo pozemek, který měla v nájmu, oplotit; toto právo totiž nemohlo být vykonáno na úkor práva žalobkyně užívat její pozemek.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni náklady dovolacího řízení nevznikly (, a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. dubna 2007

JUDr. Jiří  Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu