Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 935/2006

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Hradci Králové (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 2. 6. 2005, č.j. -223 (poté, co jeho vyhovující rozsudky ze dne 11. 2. 2003, č.j. -29, a ze dne 13. 4. 2004, č.j. -149, byly k odvolání žalované zrušeny usneseními Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 5. 2003, č.j. -54, a ze dne 30. 9. 2004, č.j. -163, a věc mu byla v obou případech vrácena k dalšímu řízení), opětovně vyhověl žalobě a uložil žalované vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku byt nacházející se v prvním nadzemním podlaží budovy č.p. 869 na stavební parcele č. 985 v k.ú. H. K., specifikovaný ve výroku rozsudku (dále „předmětný byt“ nebo „byt“)  a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové (soud odvolací) rozsudkem ze dne 19. 10. 2005, č.j. -248, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna byt vyklidit do 6 měsíců od právní moci rozsudku, jinak jej potvrdil a rozhodl o nákladech řízení.

Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že na žalovanou nepřešlo podle ve spojení s v tehdy platném znění, tj. ve znění před novelou č. (dále jen „obč. zák.“) právo nájmu bytu v důsledku opuštění společné domácnosti její babičkou V. P., nájemkyní bytu. Dovodil, že žalovaná neprokázala, že by před odchodem jmenované do Domova důchodců (17. 9. 1998) založila a vedla spolu s ní v bytě trvalé, předem časově neomezené životní společenství. Rovněž tak dovodil, že žalovaná měla v době, kdy se její babička odstěhovala, vlastní byt, neboť byla spolu s manželem vlastnicí domu č.p. 29 v L. (dále „nemovitost“), který zakoupili v záři roku 1996 s úmyslem se do něho nastěhovat. Odvolací soud rovněž přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalované svědčil k rozhodnému okamžiku právní titul bydlení, který byl z objektivního hlediska způsobilý trvale uspokojit její bytovou potřebu, neboť i přes existující závady byla nemovitost obyvatelná; okolnost, že ji žalovaná pro tvrzený nedostatek finančních prostředků neopravila, nemůže jít k tíži žalobkyně, zvláště když nový vlastník nemovitosti tak učinil v krátké době a bydlí v ní. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně neshledal, že by výkon práva žalobkyně (vlastnice domu, v němž se předmětný byt nachází) byl v rozporu s dobrými mravy ( obč. zák.), a to          i s přihlédnutím k tomu, že vyhověla žádosti žalované a tolerovala její bydlení v bytě až do roku 2002.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost odůvodnila podle a uplatnila v něm dovolací důvody podle   a b) Naplnění prvního uplatněného dovolacího důvodu (existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci –         ) spatřuje v tom, že soud ačkoliv neprovedl důkaz výslechem jí navržených svědků, kteří měli prokázat její soužití s babičkou v předmětném bytě, uvěřil výpovědím svědků, kteří byli ovlivněni žalobkyní. Odvolacímu soudu rovněž vytýká nesprávnost posouzení otázky existence vlastního bytu a namítá, že z provedených důkazů vyplynulo, že nemovitost byla ve špatném technickém stavu; současně poukazuje na to, že na opravu nemovitosti neměla finanční prostředky. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve svém dovolacím vyjádření namítla, že dovolání není podle přípustné, obsáhle polemizovala s argumenty dovolatelky a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto, případně aby bylo zamítnuto.

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ).

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle   , jelikož soud prvního stupně rozhodl ve svých předchozích rozsudcích, zrušených usneseními odvolacího soudu, stejně, jako v rozsudku potvrzeném napadeným rozsudkem odvolacího soudu (tj. žalobě vyhověl).

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle , z něhož ji dovozuje dovolatelka.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ).

Právě takovýto nepřípustný dovolací důvod uplatňuje dovolatelka, neboť zpochybňuje právní závěr, na jehož základě bylo žalobě vyhověno, námitkami směřujícími proti skutkovému závěru odvolacího soudu o neexistenci jejího soužití s nájemkyní bytu ve společné domácnosti a o tom, že měla v době opuštění společné domácnosti nájemkyní bytu vlastní byt, neboť (spolu)vlastnila nemovitost objektivně způsobilou trvale uspokojit její bytovou potřebu. Právní názor odvolacího soudu na výklad pojmu „mít vlastní byt“ odpovídá závěrům ustálené judikatury Nejvyššího soudu, podle níž vlastní byt má i osoba, které svědčí právo bydlení z titulu spoluvlastnictví domu. Rozhodující je přitom, zda uvedený právní titul je objektivně způsobilý založit trvalé bydlení; okolnost, že osoba, na níž má právo nájmu bytu přejít, ze subjektivních důvodů takovýto právní titul nerealizuje, není z tohoto hlediska významná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněné pod  C 769 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 10).

Pokud pak dovolatelka namítá existenci vady spočívající v tom, že nebyli vyslechnuti jí navržení svědci, resp. že soud uvěřil svědkům, které považuje za nevěrohodné, je třeba uvést, že k tzv. jiným vadám řízení ( ),  jakož i k vadám uvedeným v , a b) a , dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; sama o sobě však takováto vada, i kdyby byla dána, přípustnost dovolání podle nezakládá.

Se zřetelem k  uvedenému je třeba uzavřít, že dovolání není podle   přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalované podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení           věty první, , , věty první a a zavázal žalovanou k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 950,- Kč (, ve spojení s ustanovením , ve spojení s ustanovením , , ve znění účinném do 31. 8. 2006) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění účinném do 31. 8. 2006).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 19. dubna 2007

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu