Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 526/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy                JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobců a) Ing. L. P., DrSc., b) P. B., a c) K. L., zastoupených  advokátem, proti žalovanému  P. f. České republiky, o určení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 9. 2006, čj. -15, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou, podanou 28. 12. 2005 u Městského soudu v Praze, uplatnili žalobci nárok na převod náhradních pozemků podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále též jen „zákon o půdě“). Tento soud nejprve předložil věc Vrchnímu soudu v Praze s odůvodněním, že věc nepatří do jeho věcné příslušnosti, protože se nejedná o  spor dle a 3 Vrchní soud podle nerozhodl, když dospěl k závěru, že ve věci není dána pravomoc soudů, protože ta je podle zákona o půdě omezena jen na případy v něm výslovně uvedené.

Nato Městský soud v Praze usnesením z 10. 5. 2006, čj. -8, řízení zastavil podle s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Pozemkovému úřadu P. Vyšel z toho, že rozhodování podle svého  ustanovení nesvěřuje zákon o půdě do pravomoci soudu, a ta proto není ve věci dána.

K odvolání žalobců rozhodoval ve věci Vrchní soud v Praze, který svým usnesením ze dne 7. 9. 2006, čj. -15, odvoláním napadené usnesení  potvrdil jako správné. Z , o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, dovodil, že pozemkové úřady vykonávají činnost podle zákona o půdě, popřípadě podle dalších zvláštních právních předpisů. Rozhodování podle tohoto zákona proto nenáleží zásadně do pravomoci soudu. Ta je dána jen v případech, kdy to tento zákon dovoluje, jako je tomu   při rozhodování o přechodu vlastnického práva podle tohoto zákona, nebo při rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutí pozemkového úřadu podle zákona. Správným proto shledal závěr Městského soudu v Praze, že jde v dané věci o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, a je proto třeba postupovat podle

Proti usnesení Vrchního soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení , a soudu vytýkají nesprávné právní posouzení věci.

Nárok na převod náhradního pozemku podle § 11 odst. 2 zákona o půdě považují za nárok projednatelný před soudem a v tomto směru poukazují i na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně jeho rozsudek ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. . V něm soud dospěl k závěru, že nárok oprávněné osoby, založený ustanovením § 11 odst. 2 zákona o půdě, je právem, které je vymožitelné, je soudem chráněno a lze jej realizovat uložením povinnosti uzavřít smlouvu. Dovolatelé také upozorňují na judikaturu Ústavního soudu, v níž zastává názor, že P. f.  vykonává vůli státu, který má postavení dlužníka a bývá v prodlení s plněním povinnosti řádně a včas splnit svůj závazek. Za nepřípadné považují dovolatelé použití zákona, který se týká pozemkových úprav. Kompetence soudu k rozhodnutí ve věci je dle jejich názoru dána, a navrhují proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovanému nebylo dovolání doručeno.

Dovolání je přípustné podle , protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle Dovolání má náležitosti stanovené zákonem a uplatňují se v něm zákonem vymezené dovolací důvody. Dovolací soud proto posoudil napadené rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska uplatněných dovolacích důvodů ( ), přičemž dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Právní posouzení věci soudem je správné, jestliže soud použil na daný právní vztah právní normu, která jej upravuje, a správně ji vyložil. V dané věci odvolací soud správně vyšel z právní úpravy dané zákonem o půdě, v otázce kompetence soudu k rozhodování o jím upravených právních vztazích jej však nesprávně vyložil, pokud dospěl k závěru, že pravomoc soudu rozhodovat podle tohoto zákona je dána jen tam, kde to zákon o půdě vysloveně stanoví. Ve skutečnosti zákon o půdě v ustanovení § 1 odst. 3 založil opačnou zásadu, vyjádřenou slovy: „Pokud tento zákon nestanoví jinak, řídí se právní vztahy k majetku uvedenému v odstavci 1 právními předpisy“. To se vztahuje i na uplatňování a projednávání nároků podle zákona o půdě příslušnými orgány, takže pozemkové úřady rozhodují pouze ve věcech jim výslovně zákonem svěřených. S ohledem na danou problematiku jde zejména o ustanovení § 9 odst. 1 a 2 zákona o půdě (včetně posouzení možnosti vydat oprávněné osobě její původní pozemky z hlediska jeho ustanovení § 11). Pozemkový úřad nerozhoduje o tom, který konkrétní pozemek bude oprávněné osobě převeden jako náhradní, pokud původní pozemek jí nemohl být vydán, protože zákon o půdě tuto agendu nesvěřuje do jeho pravomoci. Tomu odpovídá i ustanovení , upravující náhrady za nevydané, neexistující nebo znehodnocené nemovitosti, o nichž rozhodují soudy. Z toho plyne jedině možný závěr, že totiž o tomto nároku rozhodují obecné soudy podle , nikoli pozemkové úřady.

Dovolací soud pak poukazuje (mimo rozsudek, který je zmíněn dovolatelem, a který se zabýval vymožitelností nároku na převod náhradního pozemku u soudu), i na  svůj rozsudek ze dne 7. 5. 2001, sp. zn. , v němž vyložil, že  P. f. České republiky je účelovým sdružením majetku, nikoli orgánem veřejné moci, který by mohl provádět řízení, v němž by autoritativně rozhodoval o právech a povinnostech subjektů práva. Pokud neplní své povinnosti subjektu, který má plnit závazek státu, poskytnout v odůvodněných případech oprávněné osobě náhradní pozemek, je třeba na něj nahlížet jako na každý jiný subjekt občanskoprávních vztahů.

Dovolací soud se proto neztotožnil s právním závěrem odvolacího soudu, že k rozhodování o převodu náhradních pozemků podle zákona o půdě nemá soud pravomoc, a to včetně toho, že při výkladu použil tento soud na danou věc ustanovení , o pozemkových úpravách. Tento zákon upravuje totiž jen tu činnost pozemkových úřadů, která pro něj vyplývá ze zákona o půdě, tedy tu, kterou mu tento zákon svěřil k rozhodování. Nelze jej proto vykládat tak, že rozhoduje ve všech věcech upravených zákonem o půdě.

Protože tedy dovolací soud neshledal rozhodnutí odvolacího soudu správným, podle věta za středníkem , je zrušil. Stejné důvody platí pro rozhodnutí soudu prvního stupně, který se řídil právním názorem odvolacího soudu. Jeho rozhodnutí proto dovolací soud rovněž zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení  ( ). V něm bude třeba nejprve vyřešit otázku věcné příslušnosti, protože o občanskoprávních sporech rozhodují v prvním stupni okresní (obvodní) soudy podle

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. dubna 2007

JUDr. Josef  R a k o v s k ý, v. r.

předseda senátu