Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 31/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 1960, sp. zn. , b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení , trestní zákon, v neprospěch obviněného J. F.

Napadený rozsudek se z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 226 písm. b) tr. ř. se obviněný J. F. z p r o š ť u j e obžaloby pro skutek spočívající v tom, že dne 29. 10. 1959 nenastoupil k výkonu vojenské základní služby u v. ú. v O. n. L., ačkoliv dne 21. 10. 1959 převzal povolávací rozkaz k nástupu vojenské činné služby, který mu byl zaslán obvodní vojenskou správou O. – M. H., a vojenské službě se dosud vyhýbá, odvolávaje se na náboženské přesvědčení, které mu nedovoluje, aby vykonával vojenskou službu, čímž měl spáchat trestný čin nenastoupení služby v branné moci podle , trestní zákon.

Odůvodnění:

Rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 1960, sp. zn. , byl obviněný J. F. uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v branné moci podle , trestní zákon (dále tr. zák.), kterého se dopustil tím, že dne 29. 10. 1959 nenastoupil k výkonu vojenské základní služby u v. ú. v O. n. L., ačkoliv dne 21.10. 1959 převzal povolávací rozkaz k nástupu vojenské činné služby, který mu byl zaslán obvodní vojenskou správou O. – M. H., a vojenské službě se dosud vyhýbá, odvolávaje se na náboženské přesvědčení, které mu nedovoluje, aby vykonával vojenskou službu. Za uvedené jednání byl obviněný J. F. odsouzen k trestu odnětí svobody na 1 rok. Rozsudek nabyl právní moci dne 4. 2. 1960.

V předmětné trestní věci neproběhlo rehabilitační řízení podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů.

Proti rozsudku bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 1960, sp. zn. , podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. F. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 150/1948 Sb.,y Československé republiky a v ustanovení tr. ř. z roku 1956 ve vztahu k ustanovení tr. zák.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že v případě trestného činu obviněného J. F. se jednalo o čin směřující k uplatnění základního práva občana zaručeného mu ustanovením y ČSR z roku 1948 a rovněž článkem 18 Všeobecné deklarace lidských práv, podle něhož má každý právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství. Je sice pravdou, že y ČSR z roku 1948 stanovil, že světový názor, víra nebo přesvědčení nemůže být nikomu na újmu, nemůže však být důvodem k tomu, aby někdo odpíral plnit občanskou povinnost uloženou mu zákonem. Takovou výjimku však nelze aplikovat na svobodu svědomí, jež je základním lidským právem absolutním a pro posouzení případů odpírání vojenské služby základním právem určujícím. Ústavně a mezinárodními smlouvami a dokumenty zaručená základní práva a svobody obviněného J. F. však bývalý Vojenský obvodový soud v Olomouci nerespektoval. Tento čin byl prohlášen za trestný v rozporu s mezinárodním právem au ve smyslu , o soudní rehabilitaci. Obviněný neměl možnost dostát svým povinnostem, jež mu byly uloženy zákonem, aniž by se dostal do rozporu s vlastním svědomím.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 1960, sp. zn. , byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. F. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil, stejně jako další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., příp. podle § 271 odst. 1 tr. ř.

Nejprve Nejvyšší soud považuje za nutné konstatovat, že jako jediný spisový materiál z původního řízení se dochoval pouze opis rozsudku bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 1960, sp. zn. .

Nejvyšší soud proto podle § 267 odst. 3 tr. ř. mohl přezkoumat pouze zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených. Řízení napadenému rozhodnutí předcházející mohl Nejvyšší soud přezkoumat pouze v omezeném rozsahu, a to vzhledem k nedostupnosti původního trestního spisu. Z opisu napadeného rozsudku však dospěl Nejvyšší soud k závěru o tom, že zákon porušen byl.

Podle ustanovení § 265 odst. 1 tr. zák. kdo v úmyslu vyhnout se trvale vojenské činné službě nebo zvláštní službě nenastoupí službu v branné moci do čtyřiadvaceti hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím rozkaze, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

Nejvyšší soud, ač neměl k dispozici spisový materiál, ale pouze opis rozsudku bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 1960, sp. zn. , považuje za nutné uvést následující.

Ze skutkové věty výroku napadeného rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že obviněný J. F. nenastoupil k výkonu vojenské základní služby u v. ú. v O. n. L., ačkoliv dne 21. 10. 1959 převzal povolávací rozkaz k nástupu vojenské činné služby, a vojenské službě se dosud vyhýbá, s odůvodněním, že mu to nedovoluje jeho náboženské přesvědčení. Bývalý Vojenský obvodový soud však nesprávně dospěl k závěru, že jím zjištěný skutkový stav věci lze podřadit pod ustanovení § 265 odst. 1 tr. zák.

Z výše uvedeného lze dovodit, že obviněný se dopustil trestného činu nenastoupení služby v branné moci z důvodu svého náboženského přesvědčení. Zde je na místě připomenout závěry nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. a navazujícího rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 5. 2003, sp. zn. , v jiné obdobné trestní věci z roku 1953, že pokud obviněný odmítl konat vojenskou službu z důvodu svého náboženského přesvědčení, a toto jeho jednání bylo reálně projeveným osobním rozhodnutím diktovaným svědomím, na kterém se maximy plynoucí z víry či náboženského přesvědčení toliko podílely, pak svým jednáním pouze uplatňoval již iu 9. května (zák. č. 150/1948 Sb.) zaručené právo na svobodu svědomí a náboženského přesvědčení. Ačkoli citovaná deklarovala v svobodu svědomí, zároveň ji nepřípustně omezila již v odstavci 2 citovaného ustanovení, podle něhož mj. víra nebo přesvědčení nemůže být nikomu na újmu, nemůže však být důvodem k tomu, aby někdo odpíral plnit občanskou povinnost uloženou mu zákonem. Deklarovanou svobodu svědomí pak tato negovala i v , když stanovila každému občanu povinnost mj. konat vojenskou službu. Navíc v době, kdy se obviněný měl dopustit protiprávního jednání, tehdejší právní řád neumožňoval alternativu k výkonu základní vojenské služby pro případy, kdyby její výkon vedl k popření náboženského přesvědčení jednotlivce. Vzhledem k uvedenému a s odkazem na výše citované výkladové teze vztahující se k naplňování svobody svědomí jednotlivce i z pohledu dnes platných norem, především d, nelze podle názoru Ústavního soudu ČR považovat jednání obviněného spočívající v odmítnutí konání vojenské služby v roce 1953 za trestný čin. Podle názoru Ústavního soudu vyjádřeného v nálezu, sp. zn. , je tomuto nutné podřídit výklad i sebestarších trestně právních norem, je-li díky využitelnému procesnímu prostředku prováděný soudem dnes s důsledky pro posouzení trestního postihu osoby, tedy s důsledky zasahujícími do osobní sféry takové osoby, a tento nemůže být proveden bez ohledu na dnes platné konstitutivní hodnoty a principy demokratického právního státu tak, jak jsou vyjádřeny v ústavním pořádku České republiky. Jen takto omezeně, a tedy hodnotově diskontinuálně, lze podle Ústavního soudu chápat kontinuitu se starým právem, jehož aplikace (zákonnost) je předmětem soudobého řízení.

Tyto vyslovené závěry lze podle Nejvyššího soudu plně aplikovat i v projednávaném případě obviněného J. F. Z konfrontace napadeného rozsudku bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci s výše uvedenými závěry Ústavního soudu i Nejvyššího soudu je zřejmé, že nalézací soud porušil zákon v neprospěch obviněného, pokud uznal J. F. vinným trestným činem nenastoupení služby v branné moci podle § 265 odst. 1 tr. zák.

Na základě shora výše uvedených důvodů tedy Nejvyšší soud podle tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení , trestní zákon, v neprospěch obviněného J. F. V souladu s ustanovením tr. ř. zrušil Nejvyšší soud napadený rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 1960, sp. zn. , stejně jako všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Jak vyplývá z výše uvedeného, Nejvyšší soud neměl pochybnosti o správnosti skutkových zjištění v předmětné trestní věci, proto za splnění podmínek uvedených v ustanovení § 271 odst. 1 tr. ř. mohl ve věci sám znovu rozhodnout. Za situace, kdy skutek, pro který byla na obviněného podána obžaloba, nebylo možno pokládat za trestný čin, a to z důvodů podrobně rozvedených výše, rozhodl Nejvyšší soud tak, že obviněného J. F. pro tento skutek, blíže specifikovaný ve výroku tohoto rozsudku, v němž byl spatřován trestný čin nenastoupení služby v branné moci, obžaloby z důvodu uvedeného v § 226 písm. b) tr. ř. zprostil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. dubna 2007

Předseda senátu:

JUDr. J. P.