Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1429/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně L. K., zastoupené advokátem, proti žalovanému Zajišťovacímu fondu d. z. zastoupenému advokátem, za vedlejšího účastenství Ing. J. P., na straně žalobkyně, o zaplacení částky 22.844,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2005, č. j. -69, takto :

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. února 2005, č. j. -69, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. května 2004, č. j. -42, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 22.844,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 3,5 % ročně od 26. 1. 2003 do zaplacení a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobkyně na základě smluv o výnosovém termínovaném vkladu uzavřených dne 9. 2. 1998 a 1. 8. 1999 podle a násl. , ve znění v tu dobu platném (dále jen „obch. zák.“) vložila do I. Družstevní záložny částky 81.859,- Kč a 25.000,- Kč za současného sjednání smluvního úroku z vložených částek. Jelikož na majetek družstevní záložny byl prohlášen konkurz, vznikl žalobkyni nárok na náhradu za pojištěné vklady ve smyslu a 2 , o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, v tehdy platném znění (dále jen „“ či „zákon“). Ačkoliv byl datum zahájení výplat stanoven na 1. 7. 2000, žalovaný vyplatil žalobkyni příslušnou náhradu ve výši 92.464,- Kč dne 20. 12. 2002. Oba soudy dovodily, že požadavek žalobkyně na zaplacení částky 22. 844,- Kč představující kapitalizované úroky z prodlení za dobu od 1. 7. 2000 do 20. 12. 2002, není důvodný, neboť žalovaný se nemohl dostat do prodlení s plněním svého závazku. Ze zákonné dikce vyplývá, že den zahájení plateb nelze ztotožňovat se splatností závazku žalovaného vůči těm, kteří požádali o náhradu vkladů. Uvedené datum má význam především pro určení výše náhrady ve smyslu a 2 zákona. Ani výklad zákona, podle něhož se nárok v případě nedostatku finančních prostředků žalovaného vyplácí oprávněným osobám poměrně a v případě opožděné výplaty se neúročí, nenasvědčuje právnímu názoru žalobkyně, že by jí vznikl „opožděnou“ platnou žalovaného nárok na úrok z prodlení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost ve smyslu shledává v řešení otázky, zda den zahájení výplaty náhrady pojistných vkladů, který je podle jejího přesvědčení rozhodný pro určení počátku prodlení se splněním peněžitého závazku ve smyslu obch. zák., je dnem, který stanoví žalovaný ve smyslu a 2 , nebo je tímto dnem den, kdy byla vystavena šeková poukázka nebo jiný platební doklad. V dovolání dále podrobně rozvádí důvody, pro které nesouhlasí s právními závěry odvolacího soudu, a vytýká vady, jichž se soudy v řízení dopustily. Závěrem navrhla rozsudky soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění před 1. 4. 2005 - dále opět jen „“ (srovnej článek II bod 3. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem - účastnicí řízení, při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (, a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé ( ), nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( ). Dovolání je dále přípustné proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ). Dovolání podle však není podle přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, a dále není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení ( písm b/ ).

Jelikož dovoláním dotčeným výrokem odvolací soud rozhodl o peněžitém plnění nepřesahujícím částku 50.000,- Kč, bylo nutno v prvé řadě vyřešit otázku, zda v posuzovaném případě jde z hlediska procesního o obchodní věc. Nejvyšší soud České republiky již ve svém usnesení ze dne 15. 12. 1998, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 1/2000, vyjádřil názor, že za věci obchodní pro účely je nutno považovat nejen všechny věci vyjmenované v a 4 , ale i obchodní závazkové vztahy, jejichž definice je obsažena v a obch. zák.

Podle obch. zák. se částí třetí tohoto zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mimo jiné ze smlouvy o vkladovém účtu ( obch. zák.).V ustanovení , jež zakotvuje výjimky z věcné příslušnosti krajských soudů jako soudů prvního stupně ve věcech obchodních, jsou v jeho bodu 1. uvedeny spory z obchodních závazkových vztahů - ze smluv o vkladovém účtu ( a násl. obch. zák.) a jejich zajištění.

Z uvedeného je zřejmé, že smlouva o vkladovém účtu je tzv. absolutní obchodní smlouvou, která se řídí obchodním zákoníkem, i když majitel účtu (vkladatel) není podnikatelem ( obch. zák.). Protože vklady od svých členů může přijímat i družstevní záložna ( ), lze uzavřít, že vztah mezi žalobkyní a Družstevní záložnou se řídí obchodním zákoníkem. Je-li součástí systému družstevních záložen pojištění vkladů jako forma jejich ochrany ( až 23 ), pak vztah mezi žalobkyní a žalovaným, jehož práva a povinnosti jsou předmětem posuzovaného případu, má povahu obchodního závazkového vztahu a řídí se též obchodním zákoníkem; z hlediska procesního tedy jde o obchodní věc.

Jelikož odvolací soud napadeným výrokem v dané obchodní věci rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč, je přípustnost dovolání proti takovému výroku vyloučena ( ). Protože dovolání není přípustné ani proti nákladovému výroku rozsudku odvolacího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003), dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl podle věty první a

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , 151 odst. 1 a za stavu, kdy žalovanému nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by měl právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. dubna 2007

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu